Prvotina amerického spisovatele Ransoma Riggse Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti vzbudila obrovský rozruch ještě před svým vydáním. Riggs měl původně v úmyslu vydat sbírku velice zvláštních starobylých fotografií jako fotoknihu, ale nakladatele snímky zaujaly natolik, že od autora chtěl, aby k nim vytvořil příběh. A tak vznikla jedinečná kombinace napínavého fantasy románu a strašidelných fotografií. Filmová práva na tuto pozoruhodnou knihu, kterou u nás vydalo nakladatelství Jota v roce 2012, získalo studio 20^thCentury Fox a režisérem by neměl být nikdo jiný než jedinečný Tim Burton.

Už od raného dětství slýchával Jacob od dědečka Aba neuvěřitelné historky o podivných dětech ze sirotčince, v němž Abe žil potom, co utekl z Polska před nacisty. Jako důkaz pravdivosti svých příběhů ukazoval vnukovi černobílé fotografie, na kterých byli tito zvláštně nadaní sirotci zachyceni. Jenže jak chlapec dospíval, začal o pravdivosti dědových vyprávění pochybovat. Copak je možné, aby nějaká dívka dokázala levitovat? Nebo aby vychrtlý chlapec zvedl jednou rukou obrovský balvan? A může být někdo neviditelný? Stejně jako zbytek rodiny začal dědečka považovat za blázna, kterého poznamenal nelehký život, a o fotografiích si Jake myslel, že jsou to pouhé podvrhy.

Když Jacobův děda za podivných okolností zemře, mladík se rozhodne odhalit, co všechno před svou rodinou stařec tajil, a proto odjede na ostrov Cairnholm ve Walesu, kde Abe strávil svá nešťastnější léta. Z budovy sirotčince nyní zbyly jen trosky. Najde v nich Jake něco, co ho přiměje uvěřit dědečkovým příběhům?

Kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je psána srozumitelným, jasným jazykem, který autor místy okořenil pestrými popisy prostředí. Riggs si skvěle pohrává s napětím a lehce strašidelnou atmosférou. Děj je plynulý a jeho dynamika se postupně zrychluje.

Příběh je vyprávěn z pohledu šestnáctiletého Jacoba, jenž na první pohled může vypadat jako obyčejný, znuděný teenager. Jake je jedním z typických hlavních hrdinů – nevýrazný jedinec, který v sobě později objeví nečekané schopnosti. Je samotářský, nemá moc přátel a ani s rodiči příliš nevychází. V dětství byl pro něj jeho dědeček hrdinou, jenž bojoval ve válce a procestoval celý svět. Když však dospěl, uviděl v Abovi spíše blázna, který propadl svým fantastickým příběhům, aby unikl strašlivým vzpomínkám na válku. Přesto má Jacob z celé rodiny k dědovi nejblíže a jako jediný se o něj stará. Proto ho také velmi silně zasáhne jeho tragická smrt.

Autor se příliš nevěnoval Jacobovu charakteru, místo toho raději upřednostnil děj, což v tomto případě není zrovna na škodu, ale může to zapříčinit, že vám hlavní hrdina nepřiroste nijak zvlášť k srdci. Ani vedlejší postavy na tom nejsou o moc lépe. Přestože některé z nich vládnou zajímavými schopnostmi, charakterově vám připomínají spíše ploché hrdiny z dětských dobrodružných příběhů.

I když si autor vybral poměrně ohraný motiv strašidelného sirotčince, dokázal z něj vytvořit originální příběh, u kterého se nebudete nudit. Nejvýraznějším prvkem knihy není děj, ale fotografie, které v sobě nesou nádech tajemna, a dokonale dotváří atmosféru celého příběhu. Už při prvním prolistování vás zaujmou a možná dovedou k otázce, na koho se to vlastně díváte. Některé z nich vás pravděpodobně vyděsí, ale v každém případě na vás udělají obrovský dojem.

Nelze opomenout velmi zdařilou vizuální stránku publikace. Kromě zajímavého přebalu stojí za zmínku i samotná vazba, jež podtrhuje dojem starobylého románu.  Celkově na mě Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zapůsobil velmi dobře a jsem si jistá, že na tuto knihu zásluhou jedinečných fotografií jen tak nezapomenu. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování.

Ukázka z knihy

Myslel jsem, že se mi to zdálo. Čekal jsem, jestli ta dívka promluví znovu, ale dlouho se ozýval jen déšť bubnující na střechu, jako kdyby tisíc prstů vyťukávalo nějaký rytmus. Pak se nade mnou rozsvítila lucerna a já jsem natáhl krk, a spatřil jsem hlouček dětí, jak klečí okolo zubatých okrajů otvoru v podlaze a zírají dolů.

Nějak jsem je poznal, i když jsem nevěděl, odkud je znám. Připomínaly tváře z polozapomenutého snu. Kde jsem je jenom už viděl – a jak to, že znají jméno mého dědečka?

A pak mi to došlo. Jejich šaty, podivné i na Wales. Jejich bledé tváře bez úsměvu. Fotografie rozházené přede mnou na mě hleděly nahoru, stejně jako ty děti hleděly dolů. Najednou jsem pochopil.

Viděl jsem je na těch fotografiích. (str. 119)

Související knihy

Riggs, Ransom

Jota, 2012