Peter Ballnik – Otcem i po rozvodu

2. KAPITOLA
Krok 4: Poskytněte svému dítěti orientační vodítka
Dokud vaše dítě neví, kdy má být u vás a kdy má být u matky, nemůže se orientovat.
V takové situaci není pro dítě možné, aby se cítilo skutečně doma jak ve světě matky, tak ve světě otce.

Tak je na tom také sedmiletý David. Když je s matkou, stýská se mu po otci. Když je s otcem, chybí mu matka. Davidovi rodiče se dohodli, že si otec může pro Davida přijet, kdykoli se s ním chce vidět. Jenže David nikdy neví, kdy to bude. A tak vlastně stále čeká a není ve své kůži.

Aby na tom vaše dítě nebylo podobně, dohodněte si raději s bývalou manželkou jasné, naprosto konkrétní a pravidelné termíny setkávání s dítětem. Řekněte dítěti, na čem jste se dohodli. Měl byste se svým dítětem strávit přinejmenším každý druhý víkend a jedno odpoledne nebo večer v týdnu. Snažte se vymyslet, domluvit a dodržovat určitý rytmus, třeba každou středu od čtyř odpoledne do sedmi a každý druhý víkend od pátku patnáct nula nula do neděle osmnáct nula nula. Pak se vaše dítě nebude muset starat o to, jaký má vymezený čas, a bude si moci opravdu užít doby, kdy je u matky, i doby, kdy je u otce.

Ještě těžší pro dítě je, když je rodiče nechají, aby samo rozhodlo, kdy má být s otcem. To je případ šestileté Julie. Má ráda svou matku a má ráda i otce. Po rozvodu rodičů (před rokem a půl) se dostala do psychické regrese. Začala se zase v noci pomočovat, ve školce si nechtěla hrát s ostatními dětmi a dvěma panenkám ve školce utrhala ruce. Otec i matka si o ni dělali starosti.

Juliin otec Ernest a Juliina matka Matylda se ke mně přišli poradit. Do té doby nechávali na Julii, aby sama rozhodovala, u koho by chtěla být. Julie tím byla jednoznačně přetížena. Kdykoli se rozhodla pro otce, připadalo jí, že se tím rozhoduje proti matce. Kdykoli se rozhodla pro matku, měla strach, aby si otec nemyslel, že už ho nemá ráda. Julie byla vnitřně rozpolcena.

Po poradách se mnou rodiče společně předložili Julii jasný rozvrh. Podle něj měla být Julie u svého otce každou středu odpoledne (po obědě si ji vyzvedne a budou spolu do večeře) a každý druhý víkend od pátku po obědě do neděle, kdy ji přivede k matce na večeři. Julie se novým poměrům velice dobře přizpůsobila. V pátek vždycky netrpělivě čeká, kdy už přijde táta. Má sbalené věci a nemůže se dočkat, až tátovi vylíčí, co by s ním tentokrát chtěla podnikat. Matka je schopna to akceptovat a těšit se s Julií. Od té doby, co se střídání zorganizovalo, Julie přímo rozkvetla. Pomočování ustoupilo a po nějaké době ustalo docela. Julie si zase ráda hraje s ostatními dětmi, i když kluci jsou pro ni momentálně „prostě blbí“. Společně s pedagožkou mateřské školy také oběma panenkám přišila utržené ručičky.

…

Děti jsou příliš psychicky zatěžovány, když si mají samy vybírat, kdy chtějí být s tím kterým rodičem. Takový úkol je uvádí do strašné rozpolcenosti. Děti a mladiství potřebují, aby oba rodiče společně stanovili, kdy bude dítě u kterého z nich. Potřebují to vědět v takovém časovém rozsahu, jaký jsou schopni ve svém věku chápat. Tříletý chlapeček například ví, že se ještě třikrát vyspí a pojede k tátovi. Čtrnáctiletý mladík už má třeba kalendář na celý rok, do kterého by si rád zapsal, kdy bude u koho, včetně prázdnin a dovolených. Rozhodnutí záleží vždy na rodičích.

Knihu Otcem i po rozvodu vydalo nakladatelství Portál

Související knihy

Ballnik, Peter

Portál, 2012