Jan Costin Wagner je sice Němec, ale jeho knihy zavádí čtenáře do vzdálené, studené Skandinávie. Jeho manželka pochází z Finska, kam rovněž směřuje i svá vyprávění v titulech Mlčení a Ledový měsíc. V tomto roce vydalo nakladatelství MOBA i jeho třetí severský román s názvem V zimě, kdy připluli lvi. S první jmenovanou knihou se dostal dokonce na nominaci na Los Angeles Times Book Prize. Hlavním hrdinou těchto detektivek je vyšetřovatel Kimmo Joentaa z finského Turku, který se trápí nad smrtí své milované ženy Sanny. Už z tohoto faktu vcelku jasně vyplývá, jakou atmosféru jeho knihy mají. Nejinak tomu je i u třetí zmiňované…

Kniha je svedena do několika dnů okolo vánočních svátků, jež Kimma Joentaa nezajímají. Jediným společníkem mu bude láhev whisky uprostřed nevlídného domova. Jenže svátky se ještě ani pořádně nerozběhly a už je povolán k první vraždě. Obětí je jeho kolega, soudní patolog Laukkanen. Neuplyne mnoho času a na světě je další mrtvola. Tentokrát je to výrobce figurín pro filmový průmysl prezentujících oběti například nejrůznějších katastrof, Harri Mäkelä. A aby toho nebylo málo, jen o vlásek unikne smrti i moderátor velkolepé televizní talk show Kai-Petteri Hämäläinen. Otázek přibývá a policie nemá ani náznak toho, proč k napadení došlo, a zda se útoky nebudou ještě opakovat. Navíc Hämäläinen se chystá vrátit na televizní obrazovku a vydat se tak vstříc vrahovi, který bude nepochybně chtít dokončit své nepodařené dílo…

Kniha Jana Costina Wagnera rozhodně neoplývá akčním, napínavým dějem, a vlastně i samotný příběh z detektivní branže tu zůstává stát tak trochu na okraji. Autor se zabývá především psychologií svých postav. A to s důrazem na vyšetřovatele Kimma Joentaa a vraha, jehož představení se ale jen tak nedočkáte. Budete si muset počkat na konečné rozuzlení. Wagner vám bude servírovat jeho myšlenky jen po kouskách. Z těchto útržků si můžete vcelku dobře a rychle utvořit obrázek jeho myšlení, ale rozhodně tím nezjistíte, o koho se konkrétně jedná.

Na otázku, proč si autor vybral tyto dvě na straně zákona stojící protichůdné postavy, je docela jednoduchá odpověď. Joentovi zemřela manželka a s její smrtí se doposud nevyrovnal. Neustále se mu vracejí myšlenky na společně prožité chvíle i poslední dny v nemocnici, které se Sannou trávil. Proto se právě on dokáže vžít do mysli vraha, který přišel také o někoho blízkého za bolestných chvil. Oba truchlí nad svou ztrátou, oba chtějí znát pravdu. Pátrání, které dlouho nikam nevede, vypadá beznadějně. Stačí ale nahlédnutí do mysli zločince právě Joentou a naděje na správnou stopu je tady.

Psychologii vraha tu Wagner věnuje hodně prostoru. Ne však na obranu. Spíše pro pochopení jeho činů, motivace i ponoření se do jeho svědomí. Sleduje jeho chování v útržcích připomínajících krátké kapitoly, pozoruje vrahovy myšlenkové pochody i vzpomínky. Je ale nutné zdůraznit, že nijak okatě, aby čtenáři neprozradil více, než je na daném místě nutné. Stále ho nechává v napětí. Neodsuzuje vraha jako šíleného zabijáka, jenž jde bezhlavě za svým cílem. Spíše se zaměřuje na rozbor toho, co jej k činu vedlo, zda je přítomna i nějaká psychická porucha vyžadující léčení, a co svými činy vlastně sleduje.

Stejně tak se ale věnuje i Joentovi, kdy se snaží pochopit, jak dlouho dokáže být člověk sám, jak dlouho dokáže truchlit a ničit si život beznadějí a utápěním v alkoholu. Zda je schopen se znovu zamilovat, poznat lásku i důvěru, nebo jestli stráví zbytek života blouděním v uličkách duševního neznáma.

Wagner se svým stylem psaní ponořuje do duše lidí. Snaží se přimět čtenáře, aby se i oni zamysleli nad lidským životem a vážili si byť jen sebemenších maličkostí. Dumá nad tím, co je, a co by naopak mělo být v životě důležité. Podává tak znepokojující otázky týkající se lidského myšlení nejen „pod tlakem“ či za tíživých životních prožitků, ale i takové, které nás provázejí denně.

Pravdou je, že jsem si musela docela dost dlouho zvykat na styl psaní. První část knihy, přibližně až do půlky příběhu, mně zpočátku přišla až příliš vleklá, snad nejistá. Musím se přiznat, že jsem měla chvílemi chuť začít přeskakovat řádky i stránky. Naštěstí jsem to neudělala a nyní vím, že to bylo jedině dobře. Je věnována zmiňovanému psychologickému zaměření a rozebrání postav do nejmenších detailů. Jen tak totiž dokáže čtenář pochopit význam toho, co chce Wagner svým psaním tlumočit všem, kteří jeho knihu budou číst. Ale i ti, kdo čekají svižné tempo, tak typické pro detektivní žánr, se dočkají. Druhá polovina knihy je vedena více jak akčním tempem, s nepostradatelným rozplétáním nitek obklopujících vrahovo tajemství. Jako by byla kniha rozdělena na dvě velmi významné, neoddělitelné součásti.

I po přečtení nutí kniha k zamyšlení z různých pohledů – ztráta blízké osoby, vliv peněz, médií a moci na chování lidí žijících v bezmoci z toho, co bolestného zažili nebo dlouhodobé prožívání smutku, kdy stačí maličkost, aby se do myšlenek vrátil sled událostí, které negativně zasáhly do života.

V podstatě se může klidně jednat i o realistické zpracování příběhu, jenž nepochybně nebude nijak výjimečný. Výjimečný je ale rozhodně styl autora, který vnáší do literatury zajímavější podněty, než jaké známe z typických detektivek. Tato se řadí mezi ty, o kterých můžeme říci, že berou dech. Je to ovšem čtení pro náročné. Pro ty, kteří očekávají od detektivky daleko více, a kterým nebude vadit ta skutečně ledová atmosféra blížící se smrti. Ve své podstatě se vlastně může jednat i o knihu na pomezí depresivního zpracování, takže jestliže hledáte oddechové čtení nebo detektivku na pobavení, pak zamiřte raději jiným směrem.

Související knihy

Wagner, Jan Costin

Moravská Bastei MOBA, 2012