Právě na tuto otázku se snaží najít odpověď americký novinář Joshua Foer ve své knize Šetři se, Einsteine! s podtitulem Jak si zapamatovat úplně cokoli, kterou u nás vydalo nakladatelství Jota. Foer měl původně napsat článek o průběhu mistrovství USA v paměťových dovednostech, ale když se setkal s tzv. mentálními atlety, jak si soutěžící říkají, toužil zjistit, zda by se i on, člověk s průměrnou pamětí, mohl stát jedním z nich. Po roce usilovného tréninku se na mistrovství vrátil jako jeden z favoritů soutěže. Společnost Columbia již zakoupila na jeho pozoruhodný příběh filmová práva. Nyní se autor věnuje psaní článků například pro deníky Washington Post a New York Times, a také pro časopisy Esquire a National Geographic.

Na začátku nám Foer prozradí, jak se na mistrovství dostal a co ho přimělo k experimentu s jeho vlastní pamětí. Prostřednictvím svých zkušeností ukazuje, jak trénink na tak významnou soutěž probíhá a jak fungují antické mnemotechnické metody, které se mezi mentálními atlety používají dodnes.

Autor svůj příběh prokládá různými tématy, která s fenoménem paměti souvisí. Zavede nás do antiky, kdy paměť byla jedním z kritérií vzdělanosti, seznámí nás s lidmi, kteří si pamatují úplně všechno, a poodhalí nám, jaké problémy jim to způsobuje v běžném životě.

Kdysi se také setkal s člověkem s nejkratší krátkodobou pamětí na světě, prozkoumal, jaká tajemství má jeden z nejznámějších geniálních idiotů (tzv. savantů) Daniel Tammer, a několikrát navštívil Kima Peeka, který se stal předlohou pro slavného Rain Mana. V závěru knihy Joshua Foer popisuje svou účast na mistrovství USA v paměťových dovednostech a dokazuje nám, že i za pouhý rok intenzivního tréninku můžeme dosáhnout nečekaných výsledků.

Foer se pozastavuje také nad otázkou výuky, která se v Evropě a v USA značně liší. Zatímco Evropané upřednostňují učení velkého množství faktů zpaměti, což má za výsledek, že si studenti nabyté informace mnohdy pamatují pouze velmi krátkou dobu, Američané preferují způsob volnomyšlenkářské výuky, která se soustřeďuje na logické myšlení a kreativitu, ale v důsledku toho děti nemají ani základní znalosti.

Kniha Šetři se, Einsteine! je psaná s lehkostí, je srozumitelná, a kromě poutavého příběhu obsahuje spoustu zajímavých informací. Používané pojmy autor vysvětluje v poznámkách a všechny osoby, o kterých se v knize zmiňuje, uvádí také ve jmenném rejstříku. Ty, co téma paměti a mnemotechnických metod zajímá, jistě potěší seznam literatury, na kterou Foer odkazuje.

Ukázalo se, že každodenní trénink paměti má své výsledky, avšak pouze v určitém smyslu. Pokud si budeme chtít zapamatovat řadu po sobě jdoucích karet, náhodných čísel nebo slov, jistě si tyto dovednosti časem osvojíme, avšak moc nám nepomohou v běžném životě, kdy stále na něco zapomínáme.

Foerův příběh dokazuje, že to s naší pamětí není tak zlé, jak si myslíme. Možná by čas od času neuškodilo, kdybychom zahodili hromádky lístečků s poznámkami a zkusili náš mozek trochu potrápit.

Ukázka z knihy

Bylo těžké nevnímat, jak obrovský úpadek se odehrál mezi oním zlatým obdobím a naší relativně temnou současností. Lidé kdysi tvrdě pracovali, aby mohli zaplnit své mysli ušlechtilým obsahem. Investovali do svých vzpomínek úplně stejně jako my investujeme do věcí. Jenže dnes, mimo hranice tohoto oxfordského sálu, valná většina z nás své paměti nevěří. Našli jsme si berličky, které používáme, abychom se na ni nemuseli spoléhat. Neustále si na své vzpomínky stěžujeme a v každém nepatrném selhání hned vidíme důkaz toho, že nás naše paměť nadobro opouští. Jak mohla lidská paměť, která kdysi byla tak důležitá, skončit v tak opomíjené pozici? Proč z našeho světa zmizely mnemotechnické metody? Jak se stalo, že naše kultura zapomněla, jak si pamatovat? (str. 145)

Související knihy

Foer, Joshua

Jota, 2012