Stačí otevřít knihu Něžnost z nakladatelství Argo a ocitneme se ve zvláštním světě. Sto sedmnáct kapitol z pera francouzského autora, scénáristy a režiséra Davida Foenkinose (*1974) nás dokonale uchvátí a „vyplivne“ až na samém konci knihy, abychom si omámení představovali, co bylo dál. Není divu, že jeho scénář ke stejnojmennému filmu, který spolurežíroval se svým bratrem Stéphanem, byl nominován na francouzskou obdobu Oscara – Césara za rok 2012. Hlavní roli ve filmu ztvárnila Audrey Tautou a od 30.6. ho můžeme vidět i v našich kinech.

Jde o komorní příběh krásné Nathalie, která má vše, o čem snila – milujícího manžela, práci, která ji těší, a celý svůj osud drží pevně ve svých rukou. Až do chvíle, kdy její manžel zemře pod koly automobilu. Tragédie poznamená její duši a ona se zavírá před světem, aby po nějaké době veškeré své úsilí vynaložila na práci. Díru v jejím srdci touží zaplnit její nadřízený Charles, ale ona mu nedá šanci. Léta běží monotónně až do chvíle, kdy bez rozmýšlení políbí svého podřízeného. Markus je Švéd, nepříliš pohledný s katastrofálními milostnými zkušenostmi. Nenadálou přízní půvabné šéfové je zaskočen a vytržen z každodenní fádnosti života. Přesto se rozhodne, že první polibek nebude jediným. Může láska vzniknout jen tak mimoděk? Stačí opravdu jen chytit příležitost za pačesy?

Dalo by se říct, že zápletka je příliš jednoduchá, aby mohla zaujmout. Ale nenechte se mýlit. David Foenkinos opravdu psát umí a vykřesal z ní dojemný příběh. Jeho kapitoly jsou filmovými obrazy s nečekanými odbočkami. Čtenář se v nich dozví, jak si může připravit rizoto s chřestem, které je servírováno hlavním hrdinům, číslo dveřního kódu, jež šokovaný Markus zapomněl, či sadu fotbalových výsledků. Pokud touží zjistit, co se to zpívá v písni, která Nathalii provází celý život, i to mu autor v jednom ze svých „prostřihů“ nabídne. Ale nejde o sílu textu pramenící jen z nevšedního uspořádání kapitol. David Foenkinos je mistrem dialogů. Každý rozhovor v sobě skrývá nějakou perličku, ať už humornou, ironickou nebo plnou překvapivých zjištění. Celé to je ale úhledně sbaleno v balíčku fialové něžnosti převázaném růžovou mašlí lásky. A když v poslední kapitole narazíme na strohý nápis „Konec“, je jasné, že teď už půjdou jen titulky a příběh může pokračovat pouze v naší duši.

Nestává se mi často, abych po zavření knihy zůstala pod vlivem toho, co jsem dočetla. Děj je završen a tečka. Tento román je výjimkou. Ještě dlouhou dobu mnou prostupoval a dozníval. Něžnost je prostě něco nového, co člověku zůstane pod kůží.

Ukázka z knihy

Někdo zaklepal. Nenápadně, nanejvýš dvěma prsty, víc ne. Nathalie se lekla, jako by ji pár posledních vteřin přesvědčilo, že na světě může být sama. Řekla: „Vstupte“, a vešel Markus, kolega původem z Uppsaly, švédského města, o něž se téměř nikdo nezajímá, města, kde se určitě pořádají mistrovství světa v unuděnosti. Švédsko má nejvyšší procento sebevražd na světě. Markus zřejmě usoudil, že jediná možnost, jak se sebevraždě vyhnout, je vystěhovat se do Francie. Příroda ho obdařila spíše nehezkým zevnějškem, ale že by byl ošklivý, to se říct nedalo. Vždycky se oblékal trochu zvláštně: nikdy jste nevěděli, zda si oblečení pořídil u svého dědy, ve sběrně šatstva pro chudé nebo ve frcu, který právě frčí. Celek působil velice nestejnorodě.

Související knihy

Foenkinos, David

Argo, 2012