Nakladatelství Fragment vydalo v roce 2011 závěrečný díl trilogie Hunger Games pod názvem Síla vzdoru. Kniha navazuje na předchozí dva bestsellery Aréna smrti a Vražedná pomsta. Americká spisovatelka Suzanne Collinsová přiznala, že inspirací k napsání této trilogie se stalo sledování televize. Nápad na Hladové hry, ve kterých bojují děti mezi sebou na život a na smrt, se zrodil ve chvíli, když přepínala program z reality show na zprávy z bojiště. To, že hlavními hrdiny budou děti, jež musí každý kraj Hladovým hrám obětovat, převzala z řeckého mýtu o Theseovi a Minotaurovi, v němž musely každoročně Atény vydat Minotaurovi sedm dívek a sedm chlapců.

Země Panem, kterou tvoří třináct krajů a hlavní město Kapitol, se rozkládá na území bývalé Severní Ameriky. Během Temných dnů se obyvatelé všech třinácti krajů vzbouřili a postavili se krutovládě Kapitolu. Byli však poraženi. Kapitol srovnal Třináctý kraj, který byl organizátorem vzpoury, se zemí a jako ponaučení pro ostatních dvanáct krajů vytvořil Hunger Games, Hladové hry. Každý kraj pošle jednoho chlapce a jednu dívku do arény, ve které budou muset bojovat o svůj život. Vítěz může být jen jeden. Katniss Everdeenové, soutěžící ze 74. ročníku Hladových her, se však povede toto pravidlo obejít a zachránit i Peetu Mellarka, se kterým si hraje na osudem stíhané milence z dvanáctého kraje. Její lest však prokoukne prezident Snow, jenž stojí v čele vlády Kapitolu, a ukáže jí, že zahrávat si s Kapitolem se nevyplácí. Na výroční 75. ročníku Hladových her, tzv. 3. Čtvrtoher, si Kapitol připraví pro obyvatele Panemu překvapení. Do soutěže budou vybráni splátci z existujících řad vítězů, což pro Katniss, jedinou výherkyni Hladových her z dvanáctého kraje, znamená jediné – musí zpět do arény a opět s Peetou bojovat o život. Dvojice se přidává ke skupince jiných hráčů a společně se snaží prorazit ochranné silové pole arény. Když se to Katniss povede, ji a další dva splátce, Finnicka a Dioda, vyzvedá vznášedlo, které je dopraví do třináctého kraje. Tam se Katniss dozví, že dvanáctý kraj byl Kapitolem zničen a několik set přeživších muselo uprchnout do třináctého kraje. Katniss má obavy o Peetu, kterého se nepodařilo z arény zachránit a nyní je v rukou pomstychtivého prezidenta Snowa.

Ve třináctém kraji se vzbouřenci připravují k útoku na Kapitol. Prezidentka Coinová, jež stojí v čele třináctého kraje, přemluví Katniss, aby natáčela proklamy, ve kterých bude dívka vyzývat obyvatele Panemu ke vzpouře. Katniss se tak stává reprodrozdem, tváří povstání, již všichni znají a věří jí. Lid se pomalu bouří i v ostatních krajích, a tak je Kapitol nucen použít svou vlastní zbraň, zajatého Peetu Mellarka…

Autorka i v Síle vzdoru používá jednoduchý, jasný jazyk, kterým chce zachytit surovost příběhu a vyvolat v nás pocit, že jsme jeho součástí. Kniha je napsaná v ich formě v přítomném čase, stejně jako předchozí díly.  Třetí díl trilogie je nejdynamičtější – často nestíháme ani vnímat, co všechno se děje.

Příběh je nám vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky Katniss Evrdeenové, jež prošla od poslední knihy značnou proměnou. Zážitky ze dvou arén spojené s vyhlazením dvanáctého kraje se promítly do jejího duševního zdraví a dívka často balancuje na hranici mezi příčetností a šílenstvím. V Síle vzdoru se setkáváme s její zranitelnější verzí. Už není tak silná jako dřív. Nenávist ji natolik spaluje, že nedokáže uvažovat jasně, a mnohdy se zbytečně vrhá do velkého nebezpečí, za což platí svými životy lidé, kterým na ní záleží. Už není jen kladnou hrdinkou, ale vidíme v ní i její temnou stránku, která nás možná překvapí. Když ztratí to, na čem jí nejvíce záleželo a kvůli čemu riskovala svůj život, uzamkne se v sobě a dlouho bude hledat cestu zpět. Každopádně se autorce povedlo zachytit změnu, kterou projde člověk, jenž viděl tolik smrti, bolesti a zla. Člověk, jenž se ze země zvedá velmi těžko a neví, zda se dokáže vůbec kdy zcela narovnat.

I na Peetovi se promítly strašlivé zážitky, kterými si musel projít. Potom, co byl dlouze mučen v Kapitolu, se jeho chování vůči Katniss zásadně změnilo. A tak se místo zamilovaných pohledů setkáme spíše s vypjatými situacemi, kdy nevíme, co všechno se může stát.

Velmi výraznou postavou je Hurikán, Katnissin velmi dobrý kamarád, u kterého si ani sama Katniss nebyla jistá, co k němu cítí. Hurikán je silná, vůdčí osobnost. Čiší z něj touha bojovat a pomstít se Kapitolu za všechnu hrůzu a bolest, kterou obyvatelům Panemu způsobil. Svou odvahu dokazuje účastí na každém důležitém zásahu, jenž vzbouřenci podnikají. Své lovecké schopnosti využívá i v boji, což ho činí silným článkem odboje.

Kromě zmíněných hlavních postav v knize nechybí ani naši staří známí jako např. Haymitch, Katnissina matka a sestra Prim, Finnick nebo Prezident Snow. Objeví se zde i nové postavy, které se podílejí na vzpouře. Za zmínku stojí nebojácný Boggs a prezidentka Coinová, jejíž bezohledné manipulativní chování má nečekané následky.

Tato kniha mě zklamala. Autorka se příliš soustředila na mnohdy bezdůvodné a samoúčelné vraždy oblíbených postav, jen aby v nás vyvolala lítost. Přestože byly oba předchozí díly plné smrti, trojka je mnohonásobně přebije. Ztrácí se zde původní myšlenka, ve které jsou děti nuceny se vzájemně vraždit. Místo toho se děj zvrtne na popis válečné akce, ve které se lidmi manipuluje jako o závod. Katniss zde působí spíše jako loutka mocných, a když si neví rady, soustředí se na jediné, pomstít se Snowovi. Také její vztah s Peetou je více méně vlažný. Autorka tím snad chtěla dokázat, že se nejedná o žádný romantický příběh, ale pohrát si trochu i s touto rovinou by knize jistě prospělo. Collinsová bohužel nevyužila potenciál předchozích dvou dílů, soustředila se jen na dramatickou složku děje. Ve výsledku se jí povedlo ukázat temné stránky totality a boje za svobodu, ale je škoda, že k tomu nepoužila jiné prostředky.

Na závěr bych se ráda zamyslela nad tím, proč je trilogie Hunger Games tak populární. Kromě zajímavých postav a děje je hlavním vyzdvihovaným prvkem samotné téma Hladových her, reality show, ve které se děti navzájem vraždí. V dnešní době jsme obklopeni velkým množstvím různorodých reality show, které zachycují vše, co diváka baví, ať už se jedná o vaření nebo erotiku. Nemůže být za úspěchem této trilogie také fakt, že se společnost přiblížila k době, kdy se diváci nebudou dostatečně bavit, pokud poražení nepřijdou o život, jako tomu bylo např. za starověkého Říma u gladiátorství? Možná Hunger Games dokazují, že jsme téměř připraveni i na takový způsob „zábavy“.

Ukázka z knihy

Peeta.

Živý a zdravý – no, možná ne zdravý, ale živý a hlavně u mě. Mimo Snowův dosah. V bezpečí. Tady. Se mnou. Za minutu se ho dotknu. Uvidím jeho úsměv, uslyším jeho smích.

Haymitch se na mě zubí. „Tak jdeme,“ říká.

Hlava se mi točí radostí. Co mu řeknu? Ale komu záleží na tom, co budu povídat? Peeta bude bez sebe nadšením, ať udělám cokoliv. Stejně mě nejspíš začne hned líbat. Přemítám, jestli budu cítit totéž jako při posledních polibcích na pláži v aréně, na které jsem si až dosud zakazovala vzpomínat.

Peeta už je vzhůru a zmateně sedí na okraji postele. Trojice lékařů ho uklidňuje, svítí mu do očí a kontrolují mu tep. Jsem zklamaná, že ve Třináctém kraji nespatřil jako první mě, ale teď už mě vidí. V jeho tváři se zračí nevíra a ještě silnější emoce, kterou nedokážu zařadit. Touha? Zoufalství? Nejspíš oboje, protože odstrkuje lékaře stranou, prudce vstává a vychází ke mně. Běžím mu naproti, s napřaženými pažemi, abych ho objala. Zvedá ruce, asi aby mě pohladil po tváři.

Právě se chystám vyslovit jeho jméno, když se mi jeho prsty svírají kolem hrdla. (str. 159)

Související knihy

Collins, Suzanne

Fragment, 2011