Hrdinou knížky Fotbalový sen je Vojta, dospívající třináctiletý kluk, vášnivý fotbalista a kapitán ze Sezimova Ústí. Jeho největším snem je oblékat dres svého nejoblíbenějšího klubu – pražské Slavie. Doslova hltá každý jejich zápas, zná každého hráče, který kdy za Slavii hrál. Sám nevynechá jediný zápas, chce trénovat každý den. Dokonce ani nedbá naléhání svého otce, aby udělal pro jednou výjimku, vynechal trénink a zůstal doma na oslavu babiččiných narozenin. Na oslavě tedy chybí a tatínek dostává ten den infarkt. Vojta svého tatínka už nikdy neuvidí.

Po této tragické události Vojtu pronásledují výčitky, není schopen nic dělat a celé dny tráví doma v posteli. Zlom nastane až po přestěhování do Prahy. Dostane se do nového fotbalového týmu, seznámí se s novými lidmi a najde si i nejlepšího kamaráda. Život mu do cesty „přihraje“ obrovské dilema. Jak si s ním Vojta, jako správný hráč, poradí? To se dozvíte, pokud si přečtete knihu Fotbalový sen od mladé autorky Zuzany Majíčkové, která sama hraje fotbal od svých třinácti let. V současnosti ji najdete v týmu FK Dukla Praha nebo jako paní učitelku na jednom z pražských gymnázií. Píše tedy příběh z prostředí, které je jí blízké, a kromě známých fotbalových jmen používá i správné výrazy z fotbalového světa.

Kniha je napsána větším písmem, vhodným pro mladší čtenáře. Je určena dětem od osmi let. Tento věk bych trochu posunula k věku hlavního hrdiny, jelikož děti mají rády vrstevníky, a také z důvodu občasného užívání cizích slov, která by nemusela být pro mladší děti srozumitelná – například imaginární, argumentoval či debatovali.

Autorka používá hovorová slova, taková, kterým čtenáři rozumí – pruďas, bejt, neodflákne… Líbí se mi, že postavy mluví tak, jak by ve skutečnosti rozhovory mezi chlapci pravděpodobně proběhly. Příběh doprovázejí velmi pěkné černo-bílo-červené ilustrace, perfektně zapadající do děje. Červená symbolizuje barvu Slávie, Vojtova snu.

Publikaci, kterou letos vydalo nakladatelství Albatros, bych doporučila fotbalistům a fotbalistkám od deseti let. Najdou v ní zajímavý příběh ze života, který se může skutečně stát.

Ukázka z knihy

Jedna věc mu ale scházela. V Sezimově Ústí jí měl přebytek, aniž by si to uvědomoval. Volnost. Maminka se o něj v Praze neustále bála. Z tréninku musel spěchat rovnou domů a totéž platilo o škole. Ze začátku to Vojtovi vadilo, nebyl zvyklý, že by měl někoho neustále za zády. Hádal se s maminkou a snažil se jí vysvětlit, že už je velký kluk a že mu nemusí každou hodinu volat a kontrolovat ho, jestli je v pořádku. Bouřil se proti její starostlivosti, argumentoval, namítal, stěžoval si u dědy, ale nakonec podlehl a zvykl si.  (str. 26–27)

Související knihy

Majíčková, Zuzana

Albatros, 2012