V roce 2009 vyšel ve Spojených státech netrpělivě očekávaný druhý díl trilogie Hunger Games pod názvem Vražedná pomsta, u nás ji nakladatelství Fragment vydalo o rok později. Kniha z pera americké spisovatelky Suzanne Collinsové se okamžitě stala, stejně jako první díl Aréna smrti, bestsellerem. V roce 2010 se na knižních pultech objevil poslední díl této sci-fi trilogie, Síla vzdoru. Po velkém úspěchu filmové adaptace prvního dílu Hunger Games se natáčení Vražedné pomsty plánuje na přelom léta a podzimu. Na její premiéru se můžete těšit v průběhu příštího roku.

Na území bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem, kterou tvořilo třináct krajů a hlavní město Kapitol. Během Temných dnů se obyvatelé všech třinácti krajů postavili vládnoucímu Kapitolu, ale byli poraženi. Třináctý kraj, který vzpouru organizoval, byl zničen a jako ponaučení pro ostatních dvanáct krajů vznikly Hladové hry, ve kterých bojuje na život a na smrti jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje. Těchto čtyřiadvacet dětí, kterým se říká splátci, se utkají v aréně s vědomím, že vyhrát může jen jeden. Katniss se však povede neúprosné pravidlo chytře obejít a zachránit kromě sebe i Peetu, se kterým si hraje před dychtivými Kapitolany na zamilovaný pár. Prezident Snow, který stojí v čele vlády, ale její hru prokoukne a rozhodne se jí pomstít.

Od 74. ročníku Hladových her, ve kterém se Katniss Everdeenová a Peeta Mellark stali vítězi, uplynulo již několik měsíců. Katniss se společně se svou sestrou a matkou přestěhovaly do domku ve Vesnici vítězů, kde kromě nich žijí pouze Peeta a Haymitch, vítěz 50. ročníku her, který dvojici trénoval. Nový život se Katniss moc nezamlouvá. Doufala, že až se vrátí z arény, zůstane vše při starém. Jenže kromě toho, že musela opustit milovaný dům plný vzpomínek na zesnulého otce, přišla i o každodenní lov s Hurikánem, jejím kamarádem, jenž je už plnoletý, a proto musí pracovat v dolech. Kromě toho se blíží Turné vítězů, které probíhá v období mezi dvěma ročníky Hladových her. Během turné projedou Katniss a Peeta všech dvanáct krajů, včetně hlavního města Kapitolu, aby jim lid provolával slávu. Kapitol tím krajům připomíná svou moc a nutí obyvatele Panemu oslavovat to, co ze srdce nenávidí, Hladové hry.

Stejně jako v případě Arény smrti je i Vražedná pomsta napsaná jednoduchým, jasným jazykem bez zbytečných kudrlin. Autorka opět použila ich formu v přítomném čase, která navozuje pocit, že jste svědky výpovědi o skutečných událostech. Collinsová toho dosahuje také díky zajímavým postavám, které jsou osobité, a přestože se vám nemusí jevit sympaticky hned od začátku, jistě si k nim v průběhu knihy cestu najdete.

Hlavní hrdinkou a zároveň i vypravěčkou je Katniss Everdeenová, dívka, které se podařilo přelstít Kapitol a společně s Peetou Mellarkem přežít 74. Hladové hry. Přes všechny hrůzy, jež v aréně zažila, se snaží získat zpět klid, ale když si uvědomí, že nic nebude jako dřív, rozhodne se bojovat za to, v co věří. Je ochotna i zemřít jen proto, aby udělala správnou věc. Katniss však odhaluje i své obavy a chyby, za které musí nést následky.

Zatímco v prvním díle jste možná nevěděli, co od Peety Mellarka očekávat, ve Vražené pomstě si ho patrně zamilujete. Tento dobrosrdečný mladík, který dokáže vnést naději i do zcela bezvýchodné situace, si umí svou výřečností podmanit každého.

Třetí postavou, která uzavírá pomyslný milostný trojúhelník, je Hurikán, jenž dostal oproti první dílu trochu více prostoru. S Katniss má mnoho společného – stejně jako ona byl nucen začít lovit, aby po smrti otce uživil svou rodinu, z celého srdce nenávidí Kapitol a neváhá využít možnost vzepřít se jeho pravidlům.

Kromě hlavních postav stojí za zmínku i ty vedlejší. Autorka vytvořila paletu různorodých charakterů, mezi kterými si jistě najdete své oblíbence. Znovu se tak setkáváme s Haymitchem, Cinnou a Cetkií, ale v příběhu se objevují i noví hrdinové. Mezi ty nejvýraznější patří bezpochyby Finnick, Johanna a Mags.

Musím vyzdvihnout zajímavý nápad Čtvrtoher, které se konají jednou za pětadvacet let, a které umožňují tvůrcům poupravit pravidla Hladových her. Autorka musela mít tento nápad promyšlený ještě předtím, než napsala první díl, což dokazuje volba 74. ročníku, ve kterém Katniss a Peeta soupeří. Tedy tak, aby následující rok mohla přijít se Čtvrtohrami. Tímto krokem poslala hlavní hrdiny znovu do arény, aniž by to působilo násilně nebo vyumělkovaně.

Stejně jako v případě první knihy by ani druhému dílu neuškodilo, kdyby se autorka více věnovala ději v aréně, který zachycuje až v poslední, tedy třetí části. Nová aréna ve tvaru ostrova je však promyšlenější a mnohem nebezpečnější než ta, kterou jste znali z Arény smrti, což lze spisovatelce připsat k dobru. Začátek knihy je trochu rozvolněný, avšak sled událostí se pomaličku zrychluje až dosáhne velmi rychlého spádu. Tím se Collinsové podařilo docílit toho, že knihu neodložíte, dokud ji nepřečtete do poslední stránky.

Často se stává, že pokračování úspěšných knih se kvalitou nemohou s prvním dílem srovnávat. To ale v žádném případě neplatí pro Vražednou pomstu. V některých momentech dokonce i první díl převyšuje, ale většinou se drží na stejné úrovni. Plynule navazuje na první díl a více vás vtáhne do politiky Kapitolu. Poodhaluje skryté manipulace a poukazuje na to, že jde o víc než jen o zvrácenou hru, které se převážně věnuje Aréna smrti. Vražedná pomsta je více o touze vzepřít se systému, jenž vás utlačuje. Nebojí se ukázat ani stinné stránky boje za svobodu, který místo výhry může přinést spoustu obětí a bolesti. Při čtení této knihy cítíte vzrůstající napětí, které vás upozorňuje na to, že se blíží něco velkého. A právě tomu by se měl věnovat poslední díl trilogie Hunger Games pod názvem Síla vzdoru.

Ukázka z knihy

„A nyní, u příležitosti třetích Čtvrtoher,“ říká prezident, chlapec v bílém pokročí kupředu a pozvedne truhličku. Snow zvedá víko a my vidíme řadu svislých obálek. Ať již vymyslel systém Čtvrtoher  kdokoliv, připravil se na celá staletí dopředu. Prezident vytahuje obálku, jasně označenou číslem 75, projíždí prstem pod jejím přehybem a vytahuje kartičku. Bez váhání se dává do čtení.  „V sedmdesátém pátém ročníku her, jako připomínka povstalcům, že ani ti nejsilnější z nich nemohou přemoci Kapitol, budou vybráni splátci z existujících řad vítězů.“

Matka tlumeně vyjekne a Prim si zakryje tvář dlaněmi, ale já jsem na tom podobně jako diváci, které vidím v televizi. Jsem zmatená. Co to znamená? Existující řady vítězů?

V tom mi to dochází, co to znamená. Alespoň pro mě. Dvanáctý kraj může vybírat pouze ze tří vítězů. Dvou mužů. Jedné ženy…

Musím zpátky do arény. (str. 153)

Související knihy

Collins, Suzanne

Fragment, 2013