Pokud oním literátem je americký autor John Steinbeck (1902 – 1968), který má na svém kontě takové skvosty jako Hrozny hněvu či Na východ od ráje a zdobí ho Nobelova i Pulitzerova cena, můžete si být jistí, že z tohoto prostředí vycedí maximum. A vůbec nevadí, když tam zavítá hned dvakrát. Před časem vydalo nakladatelství Dokořán román Na plechárně a nyní si pospíšilo s vydáním jeho pokračování s názvem Sladký čtvrtek (1954).

A je to výborný počin. Alespoň zvědavý čtenář, který se již seznámil s životem této montereyské uličky, může znovu zavítat do společnosti „starých známých“ a sledovat jejich další osudy. Život všech zasáhla válka a zapracoval na nich čas. Nevěstinec u Medvěda vede nová „bordelmamá“ Fauna, která je velmi pyšná na svoje provdané svěřenkyně. Koloniál již nepatří Li Čongovi, ale mexikánci Josefamariovi. Grandlehárnu stále obývá parta flinků vedená Mackem, ale i tady jedna postel zůstala po válce prázdná. A Doktor – mořský biolog ze Západního biologického ústavu? Co se vrátil z války, není ve své kůži, jakoby mu něco podstatného scházelo. Dokonce ani práce se mu nedaří a staré triky, jak mu vrátit úsměv na tvář, selhávají. Jednoho dne v Monterey vystoupí z autobusu Suzy – dívka otřískaná životem, s nízkým sebevědomím, hledající sebe sama. Že by se „našla“ u Medvěda? A jak ovlivní její příchod životy všech okolo?

Neváhejte a rozhodně se pusťte do čtení této lahůdky. Autor jako skvělý kuchař servíruje chody jeden pěkně za druhým a hladové oko čtenářovo si přijde na své. Sladké chutě humoru a nadsázky vyvažují kyselé prohry a selhání jednotlivých protagonistů. Bizarní postavičky místních povalečů všemu dodávají potřebnou sůl skutečného lidství a mírně trpkou příchuť pocítíte, když všechno, co bylo míněno dobře, selže. Takový už je život, plný chutí a barev. A možná, že ho lépe umí prožít právě ti, jimiž svět opovrhuje jako spodinou. Alespoň Steinbeckovi hrdinové se svými touhami po určitém řádu a štěstí ho žijí ze všech sil. Jejich srdce jsou široká i pro druhé. Také ryzí vzájemnost se v dnešním tvrdém světě moc nenosí, a proto působí Steinbeckovo dílo přímo blahodárně – probouzí v nás touhu konat dobré skutky a napomáhat šťastným koncům.

Překlad z rukou Jiřího a Jaroslavy Poberových plynně navazuje na překladatele předchozího dílu Na plechárně. Povaleči mají svůj slang, Doktor se vyznačuje uhlazenou mluvou vzdělance a lehké děvy nechodí pro vulgární výrazy daleko. Stejně jednotný je i grafický kabátek, opět z dílny skvělého Pavla Růta. Tentokrát ovšem neladí do modré, ale do odstínů červené, oranžové a hnědé. Barevný je i text. Nechybí ilustrace zahajující kapitoly i vkládané oboustranné obrázky. Dvěma slovy: umělecké dílo. Kdo si pořídil jeden román, určitě by měl toužit po druhém. Stojí totiž za to, mít je oba pohromadě. Jednak kvůli vývoji jednotlivých postav, jednak kvůli originální grafické podobě.

Související knihy

Steinbeck, John

Dokořán, 2012