Co je lepší rozum, nebo cit? Jak najít rovnováhu? Tyto otázky si kladla Jane Austenová ve svém románu Rozum a cit, který v České republice nedávno vydalo nakladatelství Leda. Román vyšel poprvé pod názvem Elinor a Marianne, jmenoval se podle dvou hlavních hrdinek.

Sestry se ocitnou v nezávidění hodné situaci. Vše začíná smrtí jejich otce. Společně s matkou a nejmladší sestřičkou Margaret musí odejít z rodinného sídla. To totiž podle anglických zákonů přešlo na jejich nevlastního bratra z otcova prvního manželství. John Dashwood otci sice slíbil, že se o své sestry postará, ale díky své chamtivé ženě má od slov k činům zatraceně daleko. Naštěstí se objeví nabídka matčina vzdáleného příbuzného, a tak se mohou přestěhovat do jeho malého venkovského domku.

Všechny jsou velice nešťastné, protože musí opustit dům, který milovaly, ale Elinor, nejstarší ze sester, má ještě jiný důvod, proč nechce odejít. Přichází o svou velkou první lásku Edwarda. Sice ji nepožádal o ruku, ale oba vědí své, jeden je stvořen pro druhého. Dívka se snaží být rozumná. Nechce matce a sestrám přidělávat starosti, naopak se snaží být jim oporou.

Na venkově se zamiluje i Marianna. Bláznivě, bezhlavě a hluboce. Willoughbyho potká za dramatických okolností. Ztratí se v bouřce, upadne a nemůže se dostat domů. Najednou se na kopci zjeví rytíř, odnese ji domů a zachrání. Od té chvíle spolu tráví každou možnou chvilku. Neberou ohledy ani na dobré mravy, ani na to, že Mariannu miluje také plukovník Brandon. Starší tichý muž, který je podle ní příliš nudný, nezajímavý a rozumný. On by ji nedokázal milovat tak vášnivě jako Willoughby. Je to skutečně pravda?

Obě sestry však o svou lásku přijdou. Ukáže se, že Edward je zasnoubený a i Willoughby má závazky, které pečlivě skrýval. Tak jako v jiných románech Austenové i tentokrát musí milenci překlenout společenské rozdíly a nástrahy osudu i ty, které jim klade jejich vlastní rodina. Elinor se snaží být statečná a svůj smutek skrývá, Marianna málem přijde o rozum, nedokáže se se ztrátou vypořádat. Jedna vše řeší rozumem, druhá citem.

Už už to vypadá, že autorka nenajde řešení a happy endu se nedočkáme, nicméně zůstává věrna své tradici a vše dopadne dobře, i když možná trochu jinak, než by čtenáři čekali. Autorka odpověď na otázku, zda je lepší rozum, nebo cit, nenachází. V podstatě to ani nejde, protože vždy je zapotřebí obojího.

Jane Austenové se tentokrát soustředila na pocity hlavních hrdinek a to, jak prožívají dobré i špatné dny. Rozvedla téma, kterého se v Pýše a předsudku jen letmo dotkla. Na každého z nás působí různé zážitky jinak a naše pocity nejsou ani špatné, ani dobré. To je podle mě hlavním poselstvím této knihy, kterou všem ctitelům zamilovaných románů mohu jen a jen doporučit.

Související knihy

Austenová, Jane

Leda, 2009