V polovině května 2024 vydalo nakladatelství Motto, součást skupiny Albatros Media, knihu Toma Hankse Biják: Jak se dělá velkofilm (The Making of Another Major Motion Picture Masterpiece, 2023). O překlad se postaral Petr Eliáš.

Představovat amerického herce a režiséra Toma Hankse je nejspíš zcela zbytečné. Na svém kontě má desítky úspěšných snímků, z nichž Forrest Gump, Zachraňte vojína Ryana, nebo třeba Sully: Zázrak na řece Hudson představují jen vzorek toho nejlepšího, co filmové plátno díky jeho mistrovství kdy spatřilo. Tom Hanks se ale kromě filmu pustil i do literárního dobrodružství. Je to už téměř šest let, kdy jsme si představili jeho prvotinu, sbírku povídek Neobvyklý typ (Uncommon Type: Some Stories, 2017, česky 2018). Příchod pandemie na počátku dvacátých let tohoto století jsme každý prožívali po svém. Tom Hanks po prodělání covidu na rozdíl od mnoha svých kolegů zvolil aktivní přístup – sedl ke klávesnici psacího stroje a pustil se do práce na své románové prvotině. Ostatně, láska ke starým psacím strojům se prolíná jak výše zmíněnou povídkovou sbírkou, tak sehrává nemalou roli i právě v Hanksově prvním románu Biják: Jak se dělá velkofilm.

Román Biják… je přesně tím, co byste podle názvu i autora očekávali. Je velice detailní výpovědí o tom, jak takový hollywoodský trhák vzniká. Tom Hanks se ovšem neomezil jen na popis vlastního natáčení a následných studiových úprav, ale zašel mnohem, mnohem dál. Vlastně, mám-li být přesný, měl bych asi napsat: mnohem, mnohem blíž. Co to znamená? Hned uvidíte.

Vlastní natáčení je časově umístěno do současnosti. Jenže, co si budeme povídat, sběr obrazového materiálu a jeho následné úpravy jsou ve skutečnosti až tou téměř poslední tečkou za celým procesem. Reálný začátek tvorby Hanksova románového filmového hitu s názvem „Belladonna: Zkazka o Paličovi“ totiž sahá více než půl století do minulosti. Konkrétně, a tady román po krátké úvodní části „Pozadí“ doopravdy začíná, do období druhé světové války, jíž se vojín Robert A. Falls kdesi v Tichomoří zúčastnil jako plamenometčík. Po válce se Robertův malý synovec Robby se svým strýcem, toho času motorkářem potloukajícím se od ničeho k ničemu jako mnoho jiných válečných veteránů, setkává poprvé. Řízením osudu tito dva společně zavítají do prodejny komiksů, kde narazí na svazek „Hrdinové pod palbou“. „To jsem já,“ prohlásí velký Bob a ukazuje na postavičku s plamenometem. To je chvíle, jež uvízne malému Robbymu v paměti. Po mnoha a mnoha letech, kdy už chlapec dospěl a stal se z něj uznávaný tvůrce komiksů s vlastním uměleckým jménem TREV-VORR, vytvoří svou verzi válečného příběhu. „Legenda o Paličovi“ je na světě. A jsme u toho: nějak takto v reálném životě vznikají předlohy pro romány i filmy. Teď už jen musí dozrát čas a vítr okolností zavát tím správným směrem, aby scénárista a režisér (a milovník psacích strojů) Bill Johnson dospěl k rozhodnutí, že Palič je přesně to, co současná kinematografie potřebuje. A to už jsme v přítomnosti. Natáčení se může rozjet. Rychlá rekapitulace: Biil Johnson je scénárista a režisér, kterému se do rukou dostal komiks o Paličovi. Příběh filmaře oslovil natolik, že ho inspiroval k natočení celovečerního filmu. Tečka. Víc si raději přečtěte sami.

Tom Hanks při tvorbě Bijáku… ukazuje nejen kupu práce kolem tvorby velkofilmu, ale hlavně to, odkud se berou všichni ti (povětšinou) skvělí a mimořádně profesionální lidé, kteří za úspěchem filmu nakonec stojí. A tak se mnohokrát vydává po retrospektivní lince osudů mnoha jedinců, jež pak svedla dohromady ve správnou chvíli na správném místě ty nejlepší. A rozhodně nejde jen o herce. Nicméně autor dá samozřejmě čtenářům nahlédnout i na různé typy herců – od běžného komparsu, přes skromné a zodpovědné dříče, až k samolibým primadonám.

Čtyři stovky stran se nerovnoměrně rozdělují do celkem sedmi částí. O „Pozadí“ jsem se již zmínil. Následuje „Námět“ sahající daleko do minulosti. Popravdě mi dlouho trvalo, než mi došlo, proč tu takhle poměrně dlouhý, skoro stostránkový blok je. Ale s přibývajícím textem se vše vyjasnilo, počáteční nejistota byla rozpuštěna a přišlo období nadšeného hltání vyprávění v očekávání událostí příštích. Ty si mezi sebe rozdělily úseky s názvy „Peklo vývoje“, „Příprava“, „Casting“, „Natáčení“ a nakonec „Postprodukce“.

Dle mého soudu vystihl Tom Hanks naprosto skvěle možnou atmosféru „na place“ i onen „šrumec“ kolem. Sám jsem se dvakrát filmového natáčení jako herec aktivně účastnil (byť bohužel nikoli v takovém trháku) a mnoho ze zmíněného jsem zažil na vlastní kůži. Je-li režisér obklopen svými věrnými a schopnými, dokáže se už natáčecí období změnit v kouzelnou krajinu zázraků. V místo sice tvrdé práce, ale přitom neskutečně obohacující. Atmosférou, očekáváním výsledku, souzněním. Tohle všechno autor Bijáku… popsal skvěle. Klobouk dolů, pane Hanksi. A tak pro mě bylo příjemným překvapením připomenout si, že na filmovém zázraku pracují převážně skvělí lidé. Zatímco již zmíněné primadony sem tam zaslouženě upadnou v zapomnění. Samozřejmě, ani jedno neplatí absolutně, ale proč si to tak alespoň nepřát, ne? Tak už teď víte, proč jsem výše napsal, že autor ve své knize zašel „mnohem, mnohem blíž“? Jasně, přeci protože Tom Hanks odkryl čtenářům běžně nedostupné detaily filmové tvorby.

Slovo na závěr: Biják: Jak se dělá velkofilm byl pro mě velkým překvapením. Po zpočátku rozpačitém úvodu (možná delším, než by bylo třeba) se děj rozjel raketovým tempem a na konci čtyř set stran by člověk moc rád našel další. Takto je třeba smířit se s tím, že žádné další už ve svazku nejsou, přičemž jistým bonusem by mohly být hned tři komiksové vstupy, které v románu nalezneme. Kniha je navíc protkaná bezpočtem poznámek pod čarou, přičemž všechny působí tak skutečně, že je opravdu těžké odhadnout, které se vyjadřují k reálnému světu a které jsou jen dílem autorovy fantazie a mají příběhu dodat (což opravdu činí) další stupeň věrohodnosti.

Knihu Toma Hankse Biják: Jak se dělá velkofilm můžete získat třeba přímo na stránkách nakladatelství Motto.

Související knihy

Hanks, Tom

Motto, 2024