Českobudějovický novinář Jan Štifter (*1984) se ve své literární tvorbě často obrací k jižním Čechám. Ať už ve svých povídkách (Světlo z Pauliny) nebo románech (Sběratel sněhu) se věnuje lidem a událostem, které poznamenaly tento kraj. Nejinak tomu je i u jeho nejnovější knihy Krajina roztavených zvonů, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Román představuje neobvyklou kroniku města Trhové Sviny. Autor uchopil dějinné události po svém a rozhodl se střípky událostí průběžně komentovat pohledem z budoucnosti. A tak se čtenáři mají šanci seznámit s lékařem, který se v době epidemie cholery, na niž neměl žádný lék, zavřel v domě a odmítal chodit po pacientech. Co ho vedlo k tomu, že porušil Hippokratovu přísahu? Jaký byl jeho konec? A jak poznamenalo jeho jednání ty, kteří přišli po něm? Jaký odkaz přežíval v jeho potomcích?

Kniha se skládá z několika takových „obrázků z dějin“. Začíná krátkým prologem takřka ze současnosti (2019), pak největší část věnuje lékaři z roku 1832, vrací se do téhož místa o dvacet let později, aby poté poskočila do roku 1930, do chvíle, kdy letitý starosta obce složí funkci. Krátký tragický vhled míří do padesátých let minulého století, aby vzápětí autor zcela jiným způsobem přednesl vsuvku z roku 1856. A závěr patří budoucnosti, která se tváří jako nový počátek… Čeho? No přece lásky, života, rodičovství, protože právě pro lásku lidé dělají ty nejroztodivnější věci. Pro děti jsou schopní obětovat svůj život i vzdát se lidské důstojnosti.

Otec mi často vypráví o lásce. O lásce jako zázraku, který se nesluší zaměňovat s pudovostí nebo zvykem, o lásce v její nejčistší formě – tedy až posvátné náklonnosti a oddanosti, pro kterou je potřeba obětovat mnohé. Otec říká, že na světě nemá nic vyšší hodnotu než láska, protože také Bůh je láska, a nic není víc než Bůh. Láska je posvátnost, láska je nejvyšší meta, nic nemá smysl, pokud se v tom nenachází láska. (str. 113)

Fragmentové vyprávění doplňují ilustrace malířky a spisovatelky Ditty Kůtové. Její dvoustránkové obrazy oddělují jednotlivé dílky mozaiky. Tutéž funkci plní také u nich vložený krátký rozhovor dvojice z budoucnosti. Celkově tak kniha působí jako snová vitráž, jako rodokmen či sbírka povídek. Záleží jen na čtenáři, jak celý text uchopí, jak jej prožije.

Za sebe mohu říct, že bych uvítala ještě několik kapitol, abych neměla pocit, že hledím přes cedník. Ráda bych věděla víc, měla čas na hlubší seznámení s lidmi. Jenže taková je i naše paměť – některé věci uchová, jiné zastře oponou zapomnění. Beru tedy Krajinu roztavených zvonů jako takové malé nahlédnutí do paměti kraje. Jako varování, ale i naději pro budoucnost.

Jan Štifter je dobrý vypravěč, umí si udržet čtenářovu pozornost, ale současně nechává prostor jeho fantazii, aby s příběhem naložil po svém. Máte-li chuť, můžete se nechat pozvat na neobvyklý výlet po historii kraje.

Knihu Krajinou roztavených zvonů vydalo nakladatelství Vyšehrad a můžete ji zakoupit na stránkách Albatrosmedia group.

Související knihy

Štifter, Jan

Vyšehrad, 2024