Knižní tipy: O princezně, která žrala mrtvoly, Bytosti odjinud (kolektiv autorů)

Den pálení čarodějnic ve znamení hororu

30.4.2024 redakce Bez komentáře

Když už nás čeká ta čarodějná filipojakubská noc, připravili jsme si pro vás dva speciální tipy. Asi tušíte, že je ocení hlavně milovníci hororových povídek a strašidelných pohádek. Hezky se bojte.

Naším prvním dnešním tipem je sbírka hrozivých a ne vždy šťastně končících německých pohádek O princezně, která žrala mrtvoly. Název jistě mluví za vše.

O princezně, která žrala mrtvoly

německé hororové pohádky
Přeložila: Ráchel Vránová

Počet stran: 144
Vazba: brožovaná
Formát: 115×200 mm
ISBN: 978-80-7645-528-3
Doporučená cena: 328 Kč

Knihu O princezně, která žrala mrtvoly vydalo nakladatelství Dauphin.

Německé pohádky mají k hororu zvláštní nenucený přístup. Zažívat hrůzu a děs při jejich četbě je současně strašidelné i potěšující. Zvláště když na konci pohádky je strach překonán a vyvážen špetkou ironického humoru. V mnohých německých pohádkách z devatenáctého století se vyskytují a opakují temné, násilné motivy. Ne vždy je v nich zlo potrestáno a dobro odměněno. Rošťáci občas uniknou spravedlnosti, vede se jim dobře a nevinní mnohdy trpí a hynou. Pohádková hrůza ale téměř nikdy není samoúčelná, je odleskem odvěkého zápasu mezi dobrem a zlem a také varováním, že když si člověk nedá pozor, mohlo by odněkud přijít něco děsivého. Tato kniha je vyrobena šetrně k životnímu prostředí.

Ukázka z knihy

Jak to bylo doopravdy s Červenou Karkulkou
Byla jednou jedna selská dívka, tak hezká a roztomilá, jakou lze jen ve světě pohledat. Její maminka do ní byla zcela poblázněná a její babička ještě víc. Ta dobrá stará žena jí nechala ušít červenou čepičku, která dívce tolik slušela, že jí od té doby nikdo v kraji neřekl jinak než Červená Karkulka.
Jednou Karkulčina maminka upekla bochánek žitného chleba a stloukla hrudku čerstvého másla. „Na, tu máš,“ řekla Karkulce, „odnes tady ten bochánek chleba a hrudku másla babičce a vyptej se, jak se jí daří: včera mi povídali, že prý je nemocná.“ Červená Karkulka vzala chleba a máslo a odcupitala směrem k babičce, která žila v sousední vesnici. Po cestě musela projít temným lesem, tam ji uviděl pan vlk a dostal chuť ji sežrat. Ale netroufal si, protože nedaleko v lese káceli dřevorubci stromy. Tak se jen Karkulky zeptal, kampak že to jde. „Já,“ řekla mu ta rozmilá dívka, která dosud ve svém krátkém životě neměla příležitost zjistit, jak nebezpečné je zaplétat se do řeči s cizími vlky, „já nesu babičce od maminky bochánek žitného chleba a hrudku másla.“

Přečtěte si celou ukázku na webu nakladatelství.

O překladatelce

Ráchel Vránová miluje kopce a pohoří a lesy porostlé stráně, na nichž se otevírají květnaté louky a vřesoviště a mezi nimiž zejí hluboká údolí a strže. Tam se odjakživa, za dlouhých temných večerů, v lidských usedlostech vyprávěly pohádky. Ráchel miluje pohádky. Ráchel miluje pohádky ze všech končin světa. Pohádky ze zamrzlých severských zemí, pohádky z horkého jihu. Pohádky z nekonečně širokých prérií a stepí, z neprostupných pralesů a džunglí, pohádky z tajemného Orientu. Ráchel ale především miluje staré německé pohádky, pro jejich nezaměnitelnou syrovost, sychravost, ba dokonce často i – ano – surovost. Každý jazyk vtiskne vyprávěným příběhům svůj charakter a tvar a naopak: vyprávěné příběhy krok za krokem mění podobu jazyka. Mechem porostlé balvany slov, z nichž je vystavěna hradba vět – tak se Ráchel jeví němčina –, dovolují, ba přímo nutí, aby německé pohádky byly sychravé i surové, aniž by přitom musely být hrubé. Jak při překladu do češtiny naložit s kamennou, syrovou stavbou německého textu? Do češtiny, která je jako jen zlehka uvázaná kytice polních květů? Jednoduše: syrovost němčiny nahradí v češtině její voňavá trnitost a pichlavost.

Zdroj informací: Dauphin

O nakladatelství

Dauphin je nakladatelstvím kvalitní literatury. V jeho nabídce je próza, poezie, filozofie, komerční literatura, studie, ethno, surrealismus. Dauphin ve francouzštině, jazyce básníků, znamená delfín či mladý následník trůnu. Knihy, které byly následníkovi předkládány, byly označeny latinským nápisem ad usum delphini – určeno dauphinu. V antické mytologii pak delfín převážel vyvolené na Ostrov Blaženosti. Dauphin coby nakladatelství na tyto tradice navazuje – i kvalitní četbou je možno ostrovů Blaženosti dosíci.

————————————————

Druhým tipem je rovněž sbírka, avšak tentokrát se v ní jedná o hororové povídky z per možná nepříliš známých, ale rozhodně talentovaných autorů. Jestli se rádi bojíte, dejte šanci i knížce Bytosti odjinud.

Bytosti odjinud

Antologie hororové fantastiky
Autoři: Kolektiv
Přeložil: Michal Jíleček

Počet stran: 168
Vazba: brožovaná
Formát: 142×186 mm
ISBN: 978-80-7530-466-7
Doporučená cena: 250 Kč

Knihu Bytosti odjinud vydalo nakladatelství Malvern.

Bytosti odjinud představují neznámé povídky známých autorů horrorové fantastiky, jako Algernon Blackwood, William Hope Hodgson nebo M. P. Shiel přes autory u nás známé snad jen tím, že se o nich pochvalně zmínil Howard Phillips Lovecraft, například ve své studii Nadpřirozená hrůza v literatuře, až po autory dokonale zapomenuté – což jim však nic neubírá na jejich schopnosti zanechat po sobě řádnou dávku kýženého děsu. Bytosti odjinud, tak můžeme říkat i autorům této knihy, kteří pocházejí z Velké Británie a Severní Ameriky a jejichž tvorba má své kořeny v dekadentní poetice fin de siècle a vrcholí na stránkách legendárního časopisu Weird Tales. Bytosti odjinud jsou prvním počinem z řady Antologie hororové fantastiky a řekněme si na rovinu, kolik těch dílů bude, záleží jen na vás, milí čtenáři, neboť – jak pravil vlčí netvor Gmork v Nekonečném příběhu – „fantasie žádné hranice nemá…“

O nakladatelství

Nakladatelství Malvern vzniklo na konci 90. let minulého století. Těžiště vydavatelské činnosti tvoří spirituální tradice, mystika, religionistika, literární věda, kulturní antropologie, beletrie i poezie, přírodní vědy, dějiny vědy, hlubinná psychologie, hermetismus, alchymie, ekologie a knihy pro děti i rodiče. Vydávají souborné dílo spisovatelky Daniely Hodrové i filosofa a biologa Zdeňka Neubauera.