Po více než třech letech od vydání druhé části trilogie Šikmý kostel konečně autorka Karin Lednická (přečtěte si náš rozhovor) přichází se závěrem. V nakladatelství Bílá vrána vychází Šikmý kostel 3, jenž přináší románovou kroniku ztraceného města z let 1945–1961.

Autorka tak plynule navazuje tam, kde své hrdiny posledně opustila. Konec druhé světové války byl euforickým okamžikem, po němž následovalo rychlé vystřízlivění. Najednou bylo nutné se vypořádat s tím, co se tu dělo, pokusit se vyrovnat s minulostí. O odsunu Němců nikdo nepochyboval, ale jak naložit s Poláky, kteří odtud po Mnichově vyhnali Čechy, či s lidmi, kteří jen proto, aby mohli zůstat, za války podepsali „volkslistu“, tedy se během germanizační akce pod nátlakem přihlásili k německé národnosti?

Nastala doba úklidu, při němž bohužel létají třísky, a přinesla s sebou možnost nového začátku. Ten bude potřebovat i mnoho z členů rodiny Pospíšilových. Každý má na zádech naloženo tolik, že je to někdy až k neunesení. Dokážou si zachovat aspoň trochu naděje a optimismu přes všechny rány, co je ještě čekají? A což teprve, když v únoru 1948 dojde k „vítězství pracujícího lidu“?

Čtenář opět se zatajeným dechem jen nevěřícně vrtí hlavou, co všechno se tehdy mohlo v rámci ideologie dít. Já jsem se vlastně poprvé dozvěděla, proč u nás na základce byli náboráři lanařit kluky do hornického učiliště a proč roky vládl slogan: „Já jsem horník, kdo je víc?“ A dostala jsem možnost prostřednictvím Ludwika, jeho syna Wojtka a dalších nahlédnout i do šachet a myslí samotných havířů. Jak se říká, každá mince má dvě strany a je dobré poznat je obě.

Ženy v rodinné sáze vystupují jako silné hrdinky, které ovšem také mají určitou mez, za níž nastává bod zlomu. Pro Barku to byla rozklíženost rodiny, pro její sestru Fanku opakované utrpení, pro Anušku ztráta dítěte, pro Halku znásilnění a pro Ženku vlastní selhání, za něž se nepřestávala trestat. Přesto většinou dokázaly najít sílu jít dál. Odrazit se ode dna, nalézt odpuštění a novou cestu.

„Jsme spaseni v naději,“ zopakuje laskavým hlasem její vlastní větu pronesenou v lokálce.

„Vždyť tahleta…,“ kývne Anuška bradou směrem k Ludmile, „mi všechnu naději vzala.“
„Ne, tak to není, Anuško,“ zatřese Ženka hlavou. „Naděje neznamená, že se ti splní, co si přeješ. Uchovat si naději znamená věřit, že všemu zlému navzdory bude jednou zase dobře.“ (240–241)

Připravte se také na odcházení. Hrdinům přibývají roky a nemoci, podepisuje se na nich těžká celoživotní dřina. Čeká vás na stránkách Šikmého kostela tedy nejen velká porce politiky, bez níž by se příběh odehrávající se v padesátých letech neobešel, nebyl by úplný ani reálný, ale také množství rozmanitých emocí. Popadne vás vztek (u nespravedlivého soudního procesu, u nesmyslných nařízení) i soucit (co je horší, než když matka přijde o dítě), zaplaví vás štěstí i zkruší smutek. To vše však k životu patřilo, patří a patřit bude.

Křivdy a traumata skončily uzamčené v šuplících, odkud je nikdo nevytahoval. Co bylo, bylo. Teď je to, co je. Na věci, které obyčejný člověk neovlivní, je lepší se vykašlat. Mnohem větší smysl dává zařídit si život tak, aby v něm bylo dobře. (str. 557)

Karin Lednická odvedla obrovský kus práce na poli rešerší. I proto se jí povedlo zakomponovat známé události (katastrofy na šachtách, politické události, úmrtí Stalina a další) i osobnosti (politické, společenské i duchovní) do života svých fiktivních hrdinů. Ani ve třetí části neopustila svůj styl vyprávění, v němž se v jednotlivých dílech (celkem jich zde najdete třináct) vždy zaměřuje více na jednu z postav a její úhel pohledu. Ke slovu se tedy dostanou sourozenci Halka, Ženka a Wojtek a také Ženčina dcera Julka.

Pokud vás zajímá, proč na těžních věžích šachet svítily rudé hvězdy a jak se stalo, že se úplně ztratilo celé jedno město, pak určitě pospěšte a pořiďte si i závěrečný díl trilogie Šikmý kostel. Spolu s jeho hrdiny vás čeká nelehká cesta těžkými poválečnými lety.

---

Knihu Šikmý kostel 3  k recenzi před jejím vydáním poskytlo Knihcentrum.cz

Související knihy

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961

Lednická, Karin

Bílá vrána, 2024