Australská vypravěčka příběhů o mezilidských vztazích Liane Moriarty (*1966) by jistě dokázala poutavě podat i banální historku. Jenže její romány nejsou vůbec povrchní a plytké. Naopak jdou do hloubky a vždy obsahují nějakou tragédii, bod zlomu, k němuž ve vztazích čas od času dochází. Její hrdinky jsou však silné ženy a se svým osudem se na konec dokážou poprat se ctí. To jsem si ověřila při poslechu Manželova tajemství (krátká recenze) a Sedmilhářek (krátká recenze) a nyní potvrdila při četbě knihy Jablka ze stromu nepadají, kterou v překladu Šárky Kadlecové vydalo nakladatelství Ikar.

Poslední česky vydaný román vypráví příběh jedné obyčejné rodiny. Rodiče Stan a Joy jsou již padesát let spolu a navenek působí harmonicky, obzvlášť, když spolu hrají tenisovou čtyřhru. Jenže oba mají svá tajemství. Joy se nemůže dočkat vnoučat. Ač má čtyři „želízka v ohni“, tak zatím její naděje vychází naprázdno. Nejstarší Amy od mládí válčí s depresemi a nevydrží ve vztahu. Bratři Logan a Troy jsou momentálně ženami opuštěni a nejmladší Brooke se těžce vyrovnává s odchodem manžela. Joy se tak cítí nevytížená, obzvlášť potom, co prodali svoji tenisovou školu.

„Každý člověk, se kterým se seznámíš, je zpočátku cizí. Tvůj otec byl pro mě cizí, když jsem se s ním poprvé setkala. Ty jsi byla cizí človíček, když jsem tě poprvé uviděla.“ Vzpomněla si na Brookin rozhořčený červený obličejíček, když jí doktor zvedl jako zvířátko, které vyprostil z pasti. Bylo k nevíře, že z toho naštvaného dítěte vyrostla tahle svéhlavá mladá žena. (str. 103–104)

Až jednoho dne Joy po hádce se Stanem zmizí beze stop. Děti nahlásí pohřešování na policii, ale odmítají říct cokoli, co by mohlo jejich otce postavit do špatného světla. Policie ho však tím víc podezřívá… Co se stalo? Najde se vůbec Joy, ať již živá, či mrtvá?

Toto byla úžasná jízda! Dokonale vystavěný příběh, který čtenáře doslova přiková ke stránkám. Jako by autorka před něj předložila puzzle bez předlohy a dala mu jen krajní dílky. A až lehce složí okraje, pak teprve dovolí nahlédnout dovnitř, ale až úplně poslední dílek dotvoří celistvý obraz. Ačkoli to v různých chvílích působí beznadějně, na konec se přece jen zaskví v celé dokonalé kráse a vyrazí čtenáři dech. Jaká stavba, jaké myšlenky a jaké detaily, které dohromady tvoří život jedné rodiny.

Většinu času jsem jsem se nacházela ve stavu napjatého zoufalství a málem se vzdávala naděje. Ale Liane Moriarty je mistryně v překvapování a hlavně v načasování. Každý detail má v jejím díle přesné místo. A čtenáři nezbývá než se s důvěrou nechat provést celým příběhem.

Jablka nepadají ze stromu je příběh lásky, o níž neumíme v rodině mluvit. Tak nějak se předpokládá, že tam je, ale současně se často maskuje za nenávist a naopak. Román také otvírá otázku dědičnosti, zda opravdu musíme opakovat vzorce chování svých rodičů, či se jim můžeme vzepřít a jít jinou cestou. Jestli jsme jako děti padly daleko či blízko, nebo jestli jsme se vůbec z toho rodinného stromu dokázaly odpoutat. Zda náhodou s ním nejsme stále pevně propojeni…

Liane Moriarty vás rozesměje i rozpláče, naštve i dojme, ale každopádně vás přinutí si tenisovou rodinku Delayneových zamilovat. Pro dlouhé večery si vyberte její dlouhý román (takřka 500 stan) plný vášní, pochyb a dávných tajemství – nebudete litovat!

Knihu Jablka ze stromů nepadají vydanou nakladatelstvím Ikar můžete zakoupit v knihkupectví Luxor.

Související knihy

Moriarty, Liane

Ikar, 2023