Přinášíme vám ukázku z knihy Dívky ve sněhu,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Nikki se brodila závějemi. Silně zateplenou bundou jí profukoval štiplavě ledový vítr a do kozaček jí padaly hrudky sněhu. V duchu nadávala jako špaček. I za polárním kruhem bylo jistě větší teplo než tady v Minnesotě.
Ve sněhové pokrývce zely šlápoty od vysoké zvěře, které vedly až k drátěné ohradě pár set metrů vpravo. Poblíž stála křiklavě žlutá cedule s nápisem „NEVSTUPOVAT“. Jednalo se o prostor obecně vyhrazený honitbě, ale v tuhle roční dobu to s úlovky valné nebylo. Kéž by stejně jako zvěř mohla ladně přeskočit plot a schovat se mezi stromy; namísto toho však čelila vichru na otevřeném kukuřičném poli.
Připojil se k ní muž ve vlněné čepici a po bradu zazipované parce úřadu šerifa okresu Washington. „Agentka Huntová?“
„Zvláštní agentka Nikki Huntová, FBI.“ Potřásla si s ním rukou a její ledový dech vyplnil prostor mezi nimi.
„Seržant Kent Miller z úřadu šerifa. S těly jsme nehýbali. Věděli jsme, že je budete chtít nejdřív vidět.“
„Víte jistě, že se jedná o ty dvě dívky, které zmizely před dvěma měsíci?“
Millerovu snědou tvář zasypaly vločky navátého sněhu. „Ano. Jsou dobře zachovalé, ztuhlé na kost, přesně jako ty ostatní. Červenou mašli jsme však nenašli. Proto jsem váhal, jestli vás máme volat, ale šerif Hardin trval na spolupráci s FBI.“
Těmi ostatními měl na mysli pětici žen, které v posledních pěti letech zabil Mráz. Byl to první sériový vrah, po kterém Nik­ki začala pátrat, a zatím první, kterého nedopadla. Mráz měl jasně zavedený postup: koncem podzimu unese ženu, kterou po blíže neurčenou dobu nechá žít, ale nakonec ji zabije a tělo zmrazí. Oběti mají vždycky červenou mašli ve vlasech a celé tělo je vydrhnuté bělidlem, takže se nikdy nenajde ani sebemenší stopa. Mráz působí mezi severní Minnesotou, Wisconsinem a Michiganem, přičemž nezřídka vezme oběť z jednoho města a zbaví se jí v jiném. Tělo vždycky pohodí do sněhu na vrcholu zimy, a to nejlépe tam, kde je každému hned na očích. Městský park, nádvoří střední školy, poloprázdné parkoviště – taková místa upřednostňuje. Odlehlé kukuřičné pole v nejzazší části zemědělského pozemku by bylo tím posledním místem, kde by jeho oběti hledala. Nikki si byla celkem jistá, že Mráz čerpá uspokojení z reakce veřejnosti. Tak proč by nechával těla tady, kde je nikdo nemusel najít ještě celé měsíce?
„Dvě oběti naráz, to Mrázovi není podobné,“ konstatovala Nikki.
„Šerif si myslí, že už mu jedna oběť nestačí,“ podotkl Miller s náznakem hořkosti v hlase. „Vy ho ale znáte líp než kdokoliv jiný.“
„Tohle je jeho vrcholná sezóna.“ Nikki následovala Millerovy dlouhé kroky kukuřičnými poli, která jí vždycky naháněla hrůzu. Spousta jejích vrstevníků si v létě přivydělávala loupáním kukuřice, ale Nikki tam odmítala vkročit. Působilo to na ni stísněným dojmem. „Máme nějaký odhad, kdy se tu mohly objevit?“
„Jen velmi nepřesný. První pořádná sněhová nadílka přišla až v polovině prosince. Raději jsem si to ověřil, ale od té doby máme trvale nějakých pětatřicet čísel. Včera připadlo dalších deset centimetrů, ale vítr to rozfoukává, takže se tvoří závěje.“
Vítr o rychlosti padesát kilometrů v hodině, možná i víc, přemítala Nikki. „Komu to tady patří?“
„Jednomu statkáři kousek odsud,“ odpověděl Miller. „Tohle je jeho zadní pole, na kterém pěstuje hlavně sladkou kukuřici.“
„V zimě sem asi moc často nepřijde.“ Nikki hned napadlo, že jistě nebude jediná, kdo tohle ví.
„To asi ne,“ řekl Miller. „Utekl mu pes a jeho syn se za ním rozběhl po cestě dolů. To on našel těla.“
Chudák kluk. „Přišlo to psisko do kontaktu s těly?“
„Naštěstí ne. Už jsme tady.“
Mohlo by se zdát, že desítky obětí za osm let v téhle branži Nikki zocelí, pohled na mrtvé děti ji však pokaždé rozhodil. Stáhlo se jí hrdlo a ruce zaťala v pěst. Vrazi dětí zasluhují zatraceně vypečené místo v pekle.
Dívky ležely na boku tvářemi k sobě. Jejich trup částečně zakrývala tenká vrstva sněhu. Pod hýžděmi a kolem krku byly svázané roztřepeným hnědým lanem, ale zda je vrah spoutal před smrtí nebo až potom, to napoví až podlitiny. „Vrahovi se nejspíš nevešly do mrazáku, proto je takhle svázal.“
„Takže Mrázovým obětem se to nepodobá?“ ujišťoval se Miller.
„Dosud vždycky ležely na zádech.“ Oběti měly ruce zkřížené na prsou, jako by je někdo nachystal na pohřeb. Tenhle detail Nikki před tiskem záměrně zamlčela a prozradila jen to, že je našli položené ve sněhu.
Miller zíral na mrtvé dívky a kroutil přitom hlavou. „Nikdy jsem pátrání po nich nevzdal,“ zamumlal.
„O tom nepochybuju.“ Nikki moc dobře věděla, že každý vyšetřovatel má případ, kterým se užírá, a tenhle byl přesně jedním z těch, kvůli nimž se policajti dávali na pití.
„Ta tmavovláska je Kaylee Thomasová,“ informoval ji Miller. „A vedle ní leží Madison Maloneová.“
„Obě prvačky ze střední?“ Mrázovým nejmladším obětem bylo osmnáct.
„Na Mráze jsou trochu mladé, ale Kaylee vypadá starší. Možná cílil na ni a Madison se mu připletla do cesty.“ Znělo to, jako by se za svou teorii styděl. Za celých pět let Mráz ani jedinkrát nezměnil svůj postup.
„To si myslíte vy, nebo šerif?“ Nikki by se vsadila, že šerifa Hardina od ohledání místa činu odradilo počasí.
„Šerif.“

———————————-

Stáhněte si presskit s celou ukázkou.

———————————-

O autorce

Americká bestselleristka Stacy Green se narodila v Iowě a už jako malá propadla lásce k televizním detektivkám. Fascinace tajemnem a záhadami se u ní projevila i v četbě, jelikož s chutí hltala všechno od Stop zločinu po romány Agathy Christie. Ačkoliv se psaní začala věnovat již v mládí, první kniha jí vyšla až o mnoho let později. Nejprve stihla vystudovat žurnalistiku a sociologii na Drake University, získat práci v reklamě a založit si rodinu. Touhu psát znovuobjevila na mateřské, poté co začala přispívat do místních novin. Její autorský debut, psychologický thriller Do temnot, si v roce 2012 vysloužil nadšené přijetí u kritiky i čtenářů. Díky jeho úspěchu má dnes Stacy Green na kontě na dva tucty románů v šesti sériích. Když nepíše, tráví čas se svou dcerou, manželem a třemi otravně roztomilými psy.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Green, Stacy

Mystery Press, 2023