John Ajvide Lindqvist se dvanáct let živil jako kouzelník a komik, než se dal na spisovatelskou dráhu. Jak se mu vedlo v bavičských show, netuším. Nicméně jako autor knih s hororovým tématem je více než úspěšný. Už jeho debutový „upíří“ román z roku 2004 Ať vejde ten pravý se stal bestsellerem, který se dočkal i filmového zpracování. Stejně tak i jeho druhá kniha, která vznikla pouze o rok později, Jak zacházet s nemrtvými, našla své místo mezi příznivci této tématiky. U nás knihu vydalo v letošním roce nakladatelství Argo.

Děj románu se odehrává ve Stockholmu, který zasáhla silná vlna veder. A to takových rozměrů, že lidé nejsou schopní se na nic soustředit, pouze na příšernou bolest hlavy, jež doprovází horko. I přesto, že nepříjemný přírodní jev brzy opadne, život už nebude takový jako předtím. Ve městě se začínají probouzet z věčného spánku mrtví. A aby to nebylo tak jednoduché, pouze ti, kteří zemřeli ne déle než před dvěma měsíci. Ostatním je věčný odpočinek dopřán. Na světlo tak přicházejí nemrtví nejen z hrobů, ale i ti, kteří teprve „čekají“ v márnicích.

Kniha sleduje osudy několika lidí či rodin. Prvními jsou manželé Eva a David a jejich syn Marcus. Eva je smrtelně zraněna při automobilové nehodě, ale zanedlouho poté se probouzí znetvořená úrazem v nemocnici. Protože byla mrtvá jen několik minut, má zachovalou řeč. Druhým je novinář Gustav Mahler, který je v důchodu. Není to tak dlouho, co mu zemřel vnuk Eliáš, a on ani jeho dcera Anna se z tohoto šoku stále nevzpamatovali. Mahler se proto vypraví vnuka vyprostit holýma rukama z hrobu, kde se probudil, a dopraví jej domů. Jak se ale s touto situací vyrovná jeho matka, když její milovaný chlapeček připomíná vzhledově spíš zrůdu z filmového hororu než krásného klučíka? Posledními „sledovanými“ jsou Elvi a její dospívající vnučka Flora. Obě mají telepatické schopnosti, pomocí kterých se mohou dorozumívat i mimoslovně. I jim se do života vrací někdo, koho před nedávnou dobou ztratily…

Pokud si vzpomenete na hororovou klasiku Noc oživlých mrtvol a budete se domnívat, že Lindqvist zpracoval knižně „starou věc“, jste na omylu. Pojal téma jinak, netradičně. Nenechal své zombie hrdiny potulovat se po ulicích a pojídat své živé sousedy. Vytvořil z nich vlastně zcela neškodné, i když značně znetvořené a rozkládající se mrtvoly, kteří jsou apatičtí a nevědí, co vlastně mají dělat. Jediná věc, která je zřejmá, je fakt, že se touží dostat domů. Což jim samozřejmě nemůže být jen tak umožněno. Jen uhlídejte dvě tisícovky zombie, aby se nerozutekly pro městě! Co když jsou nakaženi nějakým nebezpečným virem s možností nákazy pro ostatní? A co morální hledisko, jaké zákony pro ně platí? A je vůbec v pořádku, aby jen tak chodily po ulicích a působily ne zrovna příjemným dojmem na ostatní obyvatele? Tak přesně tímhle se autor zabývá. Hlavně se pak zaměřuje na morální a citové hledisko. Nejde o klasickou knihu nabitou scénami z hororového filmu. Té se tu dočkáte jen na skutečně minimu stránek a spíš bych řekla, že se jedná jen o doplněk tématu. Jak zacházet s nemrtvými je kniha se silným psychologickým a morálním podtextem. Lindqvist ukazuje na sílu lásky, přátelství, emočních pout, které byly násilně přetrhány. O naději, která dostala šanci, ale je stínově doprovázena strachem z lidského jednání.

Je ale nutné podotknout, že děj je psán velmi rozvláčně, většině příběhu chybí spád. Kladem jsou ale dialogy a zaměření se právě na zmiňované myšlenky oné trojice rodin. Ty vlastně výrazně zachraňují jinak šedé statě bez zajímavějšího děje. I když bych řekla, že to bylo zřejmě tak trochu autorovým záměrem, protože jeho dílo není psáno jako hororový příběh, ve kterém budou zombie pronásledovat partu studentů tak dlouho, než jich většinu dostanou do svých spárů. Je evidentní, že Lindqvist chtěl, aby se čtenář zamyslel, nechal se obejmout svými myšlenkami, nechal je procházet hlavou a nacházel otázky, na které jsou odpovědi daleko strašlivější a děsivější než v sebelepším hororu. A zcela jasně mohu říci, že přesně toto se mu povedlo.

Lindqvist se snaží oživit text úryvky z vysílání rádia, novinovými články, celkovým přehledem událostí. I přesto se mu ale nepodařilo vytvořit ponurou atmosféru, kterou by měla asi nejspíš být doprovázena každá podobně laděná kniha.

Pokud se vrátím k ději, ten je nejlépe zpracovaný v závěru knihy, kdy nemrtví začnou reagovat na agresivní zacházení lidí, kteří nestojí o jejich společnost. Jako pes, který byl ještě před chvilkou tím nejlepším společníkem a který se najednou, po vyprovokování, změnil v krvelačnou bestii. Jakoby se jeho pudy a instinkty probudily z věčného spánku a daly průchod emocím.

Byť si z děje moc pamatovat nebudete, protože příběh není silnou stránkou autora v této knize, zcela určitě si ponecháte ve své mysli něco jiného, nad čím se budete nevědomky zamýšlet. Co to je, už nechávám na vás. Rozhodně to stojí za to…

Související knihy

Lindqvist, John Ajvide

Argo, 2012