Čtení ke kávě: Světlo (Hana Militká)

Světlo

12.12.2023 Hana Militká Bez komentáře

Pomalu se šeří. Brzy přijdou Vánoce. Nedávno nás mořilo nezvyklé horko letošního léta. Vedra byla příliš vysoká a dlouhá. Málokdo si liboval.

Starší muž se zamyslel. Vzpomněl si na nepříjemný okamžik, kdy se příliš potil. Nečekaně se lekl. Pár vteřin mu trvalo, než si uvědomil, že ho oslňuje prudké světlo. Patrně silná baterka. Zapomněl, že si před chvílí sundal rukavice.
„Sakra! Vedra jsou hrozná. Dávno se mělo ochladit. Letošní léto nepřeje práci,“ zamumlal. Levačkou si zaclonil oči. Trochu zavrávoral. Ani si neuvědomil, že se opřel o psací stůl. Nevšiml si, že mu ukáplo i pár kapek potu z obličeje.
„Promiň, Venouši.“
„Co blbneš, Máňo?“
„Včera ses v hospodě vytahoval, že tě nic nevyleká. A vida, právě ses lekl, div jsi neupadl.“
„Nekecej nesmysly!“ zasyčel. „Co tady svítíš? Musíš se vyznat potmě. Někdo si všimne a jsme v háji.“
„Potmě nic nevidím. Nevěděla jsem, kde tě najdu. Nemůžu mluvit nahlas ani svítit. K čemu mne tady vlastně potřebuješ?“
„Přece abys hlídala! Co na tom nechápeš?“
„Mám hlídat tebe nebo koho?“
„Proboha! Ty máš ale vedení. Hlídej mne! Vlastně hlídej, aby sem někdo nevrazil. Asi z tebe blbnu.“
„Jasně…“
„Jaký jasně? Co si to dovoluješ?“
„Souhlasím, že mám hlídat. Jen nevím, co bych dělala, kdyby sem někdo přišel…“
„No co! Musela bys ho zabavit a upozornit mne. Hodil bych sebou. U tebe nic nenajdou a nemůžou tě žalovat!“
„Žalovat? To nemyslíš vážně!“ rozhořčila se. „A jak můžeš vědět, že u mne nic nenajdou?“ prohlásila vyzývavě.
„No jak? Máš hlídat, a ne krást.“
„My přece nekrademe. Říkal jsi, že jen vezmeme, co je naše.“
„Jistě.“
„No tak je všechno v pořádku.“
„Co jako myslíš?“
„Podívej, nechtěla jsem ti nic říkat. Vím, že se snadno rozrušíš.“
„Koukej to vysypat, nemáme na to celý den. Kromě toho je noc. Navíc pekelné vedro.“
„Nemám skoro co říkat. Ten blbeček, co má narvané kapsy prachama po tátovi, jak jsi říkal, mě totiž připravil o panenství.“
„Vy se znáte od školky?“ zalapal po dechu Venouš.
„Co blbneš? Od jaké školky?“
„No, vysvětlíme si to doma. A co z toho vyplývá?“
„Vzala jsem si pár věcí, které mi trochu vynahradí mou újmu.“
„Ty teda dokážeš básnit. Hlavně nezdržuj. Malinko mi na tu kasu posviť.“
„Najednou se ti hodím, co?“
„Drž hubu a poslouchej, jestli někdo nejde.“
Chvíli se mořil s trezorem.
„Nějak ti to nejde. Říkal jsi, že to umíš jedna dvě.“
„Pst! Neslyšela jsi něco?“ sykl sotva slyšitelně.
„Ne…,“ zaposlouchala se.
Uslyšeli zvuk prudce otevíraných dveří. Po celé místnosti se rozlilo světlo.
„Co tady děláte?“ vykřikl muž středních let. Zalapal po dechu a vykoktal: „Jé, čau, Vášo, co tady děláš?“
„Co by, kradu, ty vole!“ zuřil Váša. Ohnal se po vetřelci, kterému byt patřil. Jen omylem trefil Máňu tak prudce do spánku, že se skácela jako špalek. Oba muži strnuli.
„Musíme vypadnout,“ procedil mezi zuby údajný majitel bytu.
„Ale co bude s Máňou?“ ozval se sklesle Váša.
„Kašli na ni, sousedi budou na nohou, musíme zmizet. Jdi někam, kde tě znají, aby ti potvrdili alibi,“ špitl ještě muž středních let a zmizel.
„Ty tady nebydlíš?“ udiveně za ním volal Váša. Všiml si, že se dveře sousedů otevírají. Utekl po vzoru známého.
Za pár dní u něho zvonili dva policisté.
„Pan Václav Noha?“ zeptal se starší z nich.
Venouš přikývl.
„Vyšetřujeme smrt paní Marie Pokleslé. Co nám k tomu můžete říct?“
„Nic.“
„To je trochu málo. Pokud je nám známo, byla vaší přítelkyní.“
„No, takhle bych to zrovna nenazval.“
„A jak tedy?“
„Znal jsem ji od vidění.“
„Aha. Vážený pane Noho, musíte jít s námi kvůli výslechu.“
„Vážně nic nevím.“
„Všechno nám povíte až na stanici.“
Velmi neochotně se Váša vydal s nimi.
Trhl sebou a rozhlédl se kolem. Jeho cela byla malá a odpudivá.
„Klika že jsem tady sám. Zatím… Ale pět let jsem si nezasloužil. Náhodou jsem tam zanechal otisk ruky a prý nějaké kapky. Kdoví kde se tam vzali. Přitom jsem nic neukradl. Hodili mi na krk Máňu. Prý můžu za její smrt. Neměla se tam plést. Pryč od ženských.“
Zamyslel se a pronesl osudově: „Mizerné léto.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.