Asi bude každá něčím osobitá, zvláštní a určitě se dá říct, že je milujeme. A když už odejdou na onen svět, tak si je ve vzpomínkách idealizujeme. Máme šanci se seznámit s Marií, babičkou Hany Parkánové-Whitton, neb ona svoje zážitky s ní sepsala do knihy Moje anglická babička a u nás ji vydalo nakladatelství Mladá fronta. Hana Parkánová-Whitton (*1950) vystudovala na Karlově univerzitě kombinaci čeština a angličtina, poté působila po pětadvacet let v nakladatelstvích, naposledy jako šéfredaktorka Knižního klubu. Vedle nakladatelské činnosti se věnovala překládání (přeložila přes padesát titulů) a vlastní literární tvorbě. V roce 2001 se provdala za Angličana a nyní žije převážně ve Velké Británii. Založila si literární agenturu, dál překládá i píše a s Českým rozhlasem spolupracuje na pořadech o Velké Británii.

Hlavní hrdinkou jejího posledního románu je babička Marie, která poté, co se její jediná nejbližší příbuzná, vnučka, vdá do Anglie, nemá v Praze stání. Sice jí už táhne na osmdesát, ale nového prostředí se neleká. Angličtinu stačí trošku oprášit – vždyť ji studovala na reálném gymnáziu – a ostatní se už nějak poddá. Ovšem v malé konzervativní vísce blízko Oxfordu, kde učí vnuččin manžel, zapůsobí bezprostřední a čiperná bábinka jako zjevení. Již během krátké doby očaruje svým šarmem všechny sousedy, a když se pak vrací do svého bytu v Praze, je jimi těžce postrádána, jakoby tam žila od narození. Pobyty v Čechách jsou pak kratší a méně časté, naopak se Mary zabydluje v zemi za Kanálem. Postupně se s pomocí své vnučky seznamuje s anglickými zvyky, reáliemi, jídlem a poznává i hlubokou tradici šlechtických rodů. Neskládá ruce v klín a proniká do vztahů chladných a odměřených Angličanů. Přiznám se, že tolik kladné energie, jakou okolo sebe šířila tato žena stránku co stránku, bylo dost i na mne.

Autorka nijak nezastírá, že miluje Babičku Boženy Němcové, a v celém textu na ni odkazuje, například názvy kapitol vystřiženými z „mudrosloví“ jako Jiný kraj, jiný mrav nebo Dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí či nezapomenutelné Drobty patří ohníčku. Navíc babička Mary celkově působí jako „šťastná to žena“, která se ničeho neleká. Používá moderní technologie jakoby s nimi vyrostla, a není trápení, aby na ně nedala dobrou radu. Dojde i na návštěvu u „kněžny“ a i tady ta dobrá žena pomůže dojít naplnění lásce, které nebylo přáno. A místo šílené Viktorky zde najdeme… Ale ne, to už přece raději nechám, abyste si sami našli v milé knížce.

Ač se to může zdát, nejde o žádnou parodii. To jen autorka stejně jako Božena Němcová vzpomíná na chvíle, kdy jí bylo dobře – zážitky ze současnosti prokládá vzpomínkami na dávnou minulost. Zároveň nás nevtíravým způsobem seznamuje s tím, jak to chodí na anglickém venkově, a srovnává s naším. Celou idylu ruší jen vpád stavebně-instalatérské firmy. Ten totiž velice připomíná naši každodenní českou realitu.

Psaní je plynulé, svižné a i popisné pasáže jsou napsány tak, že při čtení nepřekáží, jen dokreslují celkovou atmosféru. Vypravěčkou celého příběhu je vnučka, ne nepodobná Haně Parkánové-Whitton, takže jde o dílo silně autobiografické. Upřímně si ale myslím, že babička Marie se svojí dokonalostí pravé dámy, s níž se vrhá do nových vztahů, je bytost nadpozemská. Kdo ví? Udělejte si obrázek o půvabném románě sami.

Související knihy

Parkánová-Whitton, Hana

Mladá fronta, 2012