Knihu Údolí snů vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Byla teprve vpůli cesty a zrovna zahnula za roh, když vtom se na ni zezadu někdo vrhl, a když se začala bránit, udeřil ji prudce ze strany do hlavy. Bella zavrávorala a dopadla na vysokou zeď, která oddělovala chodník od něčího dvorku. Křičela, jak nejhlasitěji dokázala, ale její hlas náhle umlčel útočník, který ji rázným škubnutím postavil na nohy, zakryl jí ústa dlaní a zatáhl ji do vedlejší uličky.
Neznámý byl daleko vyšší a nesrovnatelně silnější než ona, takže se zmohla jen na chabý odpor. Potom útočník zničehonic zařval bolestí a pustil ji. Zatímco Bella padala na zem, uviděla dva chlapce, jak do neznámého násilníka buší klacky.
„Utečte, slečno!“ vykřikl jeden z nich, když se na vzdáleném konci uličky objevil další muž.
Bella se s námahou postavila na nohy, vyběhla zpátky na hlavní ulici a utíkala po chodníku k obchodu. Přitom ze všech sil křičela o pomoc.
Vtom se ozvalo skřípění brzd a na ulici zastavilo nějaké auto. Bellu opět sevřel pocit děsu, ale vzápětí spatřila, že za volantem sedí paní Tylerová, která ji gestem naléhavě pobízela, aby nastoupila. Bella otevřela dveře na straně spolujezdce a v zoufalém spěchu vklouzla dovnitř, protože slyšela, že se k ní z vedlejší uličky, do níž ji útočník zavlekl, rychle blíží neznámé kroky. Vyběhli odtamtud dva chlapci, kteří přispěchali Belle na pomoc, a utíkali ulicí v opačném směru. Za nimi se objevil útočník, uviděl auto paní Tylerové a otočil se k němu. Za okamžik k Bellinu pronásledovateli doběhl druhý muž, zůstal stát vedle něj a oba z konce uličky nehnutě pozorovali obě ženy.
„Držte se pevně!“ vybídla Bellu paní Tylerová a vyrazila od chodníku. Bella křečovitě svírala kliku dveří a v rychlosti se je pokoušela dovřít.
Za pár minut dojely k obchodu. Neznámí muži je nesledovali, zjevně si netroufali přiblížit se k nim v místech, kde byli další lidé, a ani by jim nestačili.
Několik žen stojících na chodníku se překvapeně ohlédlo – evidentně byly zvědavé, co paní Tylerovou, obvykle příkladně opatrnou řidičku, přimělo tak zostra dupnout na brzdy.
„Už jsou pryč,“ ujistila Bellu paní Tylerová při pohledu do zpětného zrcátka, patřícího k modernímu vybavení jejího luxusního vozu.
„Děkuji!“ Belle pořád ještě bušilo srdce až v krku.
„Co se vlastně stalo?“
„Šla jsem do obchodu a najednou mě někdo zezadu popadl a odvlekl do té postranní uličky. Byl to ten muž, který vyběhl za těmi dvěma chlapci, co mi přišli na pomoc.
Vrhli se na něj s klacky a to ho přimělo mě pustit. A já jsem díky nim mohla utéct.“
„Jednoho z těch mužů, kteří vyběhli z té uličky, od vidění znám, jenom si teď nemohu vybavit, kdo to je. Ale vím, kdo byli ti kluci, a řeknu jejich rodičům, že na ně mohou být pyšní. Jeden z nich je synovec Dolly Traskeové. Až si nakoupíte, odvezu vás zpátky domů pro případ, že by se ti chlapi ještě potloukali kolem. Nemáte tušení, o co jim šlo?“
„Napadá mě jenom jediná možnost – že si je najal můj bratranec z Londýna. Pokoušel se tvrdit, že jsem duševně nezpůsobilá, aby mě mohl odvézt zpátky k sobě domů a zmocnit se mého dědictví. Ryan *mě ale zachránil a pak zavolal seržanta Deemera a doktora McDevitta, který potvrdil, že není pravda, že bych nebyla schopná se o sebe postarat.
Sestry Traskeovy mi řekly, že ten doktor, který přijel s ním, se už vrátil do Londýna, ale můj bratranec prý ještě zůstal tady ve městě.“
Bella se krátce odmlčela, aby si srovnala myšlenky vířící jí hlavou, a pak dodala:
„Taky jsem si znepřátelila pana Welche, když jsem ho propustila jako svého výběrčího nájmu.“
„A to jste udělala dobře. Ten chlap je podvodník.“
Paní Tylerová se také na okamžik odmlčela a pak se na Bellu zvědavě podívala.
„A je pravda to, co jsem slyšela? Že jste se zasnoubila s Ryanem Cornishem?“
„Ano. Jak jste se to tak rychle dozvěděla, proboha?“
„Od sester Traskeových, samozřejmě. Ty dvě vždycky přijdou na všechno dřív než kdokoli jiný, jen pánbůh ví, jak to dělají. Podívejte, má drahá, ujišťuji vás, že tady u nás v údolí je většinou bezpečno, ale stejně si myslím, že byste teď nějaký čas neměla chodit ven sama. Ty chlapy za vámi musel někdo poslat. Opravdu si myslíte, že za tím stojí váš bratranec?“
Bellino zjevné rozechvění bylo výmluvnější než veškerá slova.
Paní Tylerová nespokojeně mlaskla jazykem.
„Kéž bych si tak dokázala vzpomenout na jméno toho chlapa. Na druhém konci té uličky, kde vás ti dva přepadli, jsem zahlédla nějaké auto. Bylo modré, nebo možná černé? Nejsem si jistá. Značku jsem na tu dálku nepoznala, ale řeknu o něm seržantu Deemerovi. Ale proboha, vy krvácíte! Tady, utřete si to.“
Paní Tylerová podala Belle čistý kapesník. Bella si sáhla špičkami prstů na spánek, v němž jí pulzovala ostrá bolest, a uviděla na nich šmouhu od krve. Poslechla tedy a otřela si čelo nabízeným kapesníkem.

————————————–

K dispozici máte i kompletní ukázku.

————————————–

O autorce

Anna Jacobsová (*1941) žije v Austrálii, je vdaná, má dvě dcery, zetě a malého vnuka, kterého miluje. Ráda píše romantické a rodinné příběhy se šťastným koncem, ať už jde o příběhy historické, moderní nebo fantasy. S manželem oba emigrovali z Anglie a stále tam mají blízkou rodinu. Jejím oblíbeným koníčkem je trávit čas s manželem, rodinou, osobními přáteli a přáteli při psaní. Lidé jsou tak nekonečně fascinující. Ráda čte i romány jiných spisovatelů. Je závislá na příbězích a přečte i tři knihy týdně, některé z nich pro výzkum, ale většinu jen pro samotný příběh.

Zdroj informací: web autorky

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Jacobsová, Anna

Cosmopolis, 2023