Čtení ke kávě: Zvláštní setkání (Hana Militká)

Zvláštní setkání

8.8.2023 Hana Militká Bez komentáře

Paní Alena se naposledy rozloučila s manželem.
„Bylo to pro něj vysvobození. Den ode dne mu bylo hůř. Musím se s tím smířit.“
Myslela to upřímně. Ale tím hůř se takové předsevzetí realizuje.

„Pár let uteklo od jeho skonu a pořád to moc bolí. Nic hezkého mě nečeká. Nemám pro co žít.“
Takové myšlenky ji velmi trápily. Neviděla žádnou naději do budoucna. Jen věděla, že musí jíst, brát léky a taky spát.
Jednou v létě uhodila velká vedra. Teplota v bytě, který byl jinak poměrně chladný, postupně stoupala. Paní Alena větrala, co mohla. Brzy si zvykla, že bude větrat i do ulice. Vzduch tam byl plný smradu od aut, autobusů a lidí jdoucích po chodníku, kteří kouřili bez ohledu na otevřená okna. Zkusila větrání v noci. Bylo jí jasné, že musí celou dobu sedět poblíž otevřeného okna. Její byt v přízemí by mohl otevřeným oknem navštívit nějaký vetřelec.
Jednou zase seděla v pokoji skrytá před průvanem a čekala, až teplota v bytě klesne aspoň o pár stupňů. Najednou ji přepadla potřeba odskočit si. Netuší, jak se to stalo, ale na WC ji chytil mikrospánek. Probudila se vzápětí. Aspoň si to myslela. Skončila potřebné a šla do postele. Vzápětí usnula. Zdálo se jí, že jde k bazénu. Ráda si zaplave. Neví ani jak, ale najednou cítila, že se někdo dotkl jejího ramene a pošeptal do ucha: „Buď potichu, nebudeš litovat.“
Jako omráčená čekala, co se bude dít.
Neznámý muž k ní přilehl a začal se po intimní předehře s ní milovat.
Netušila, jak dlouho u ní setrval. Po letech prožívala nádherné chvíle, kterým se zdráhala uvěřit. Po nějaké době měla dojem, že je sama. Sáhla směrem, kde před chvílí ležel vedle ní vetřelec. Nikdo. Byla sama.
„Všechno se mi zdálo,“ povzdychla. Otočila se na bok a usnula tvrdým spánkem.
Ráno si nemohla uvědomit, co byl sen a co skutečnost.
Běžela do obýváku. Nebyla si jistá, zda v noci zavřela okno na ulici. Uklidnila se, když zjistila, že okno je zavřené. „Tudy nemohl nikdo vniknout. Všechno se mi jen zdálo.“ Nechápala, proč se cítí tak spokojená. „Možná se mi všechno jen nesnilo,“ vzdychla toužebně.
Zavadila očima o kalendář. Bylo 17. července.
O svém záhadném polosnu se za pár dní svěřila kamarádce Jarče. Nemohla udržet tak velké tajemství jen sama pro sebe.
„Páni, ty máš ale dobrodružnou povahu. Zdá se ti taková nádhera!“
„Divné je,“ prozradila Alena, „že mám od té doby zase chuť do života.“
„No, možná jsi ve snu prožila, co na tebe teprve čeká!“
„Ale kde? Nikoho takového nevidím. Buď se kolem mne mihnou staří důchodci, co sotva chodí, nebo příliš mladí vzhledem k mému věku.“
„Jeden nikdy neví,“ pronesla Jarča tajuplně.
Alena 17. srpna číhala. „Dnes je to měsíc. Uvidíme, jestli se bude něco dít.“ Nechala otevřené okno zhruba ve stejnou dobu, jako před měsícem a šla si na chvilku lehnout.
Přišel.
Přitulil se k ní. Ona cítila, že se znají. Tohle spolu zažili. Moc se jí s vetřelcem líbilo. Užívala si vše s plným vědomím a zároveň se nechala unést do fantazie.
Asi po dvou hodinách dotyčný bez rozloučení zmizel.
Alena šla zkontrolovat okno do ulice. Bylo zavřené.
„Páni, za mnou v mých letech vniká nápadník oknem. Jen toho moc nenamluví. Vlastně neříká nic. A pak mizí bez pozdravu, bez domluvy. Škoda. Ale člověk nemůže chtít všechno,“ ukončila své úvahy.
Samozřejmě se svěřila Jarče.
„No výborně! Aspoň víš, že hraje na měsíční setkání. Uvidíme, co bude v září.“
Za měsíc se situace opakovala. Muž odešel vstupními dveřmi bytu a zabouchl je. Nevšiml si, že se zpovzdálí chodby odlepil stín a potichu se pohyboval za ním. Muž lehce vyšel pět pater. Zastavil se přede dveřmi jednoho bytu, odemkl si a zmizel uvnitř.
Stín došel ke dveřím a zapsal si jméno. Pak zmizel.
„Alčo, mám nápad,“ přihrnula se k ní jednoho dne kamarádka.
„Jaký?“
„Tahle kachnička na mne mávala. Nesu ti ji a prosím, jestli bys ji mohla upéct. Jen pro tebe a pro mne. Uděláme si pozítří v neděli parádní oběd, co ty na to?“
„Překvapuješ mě,“ smála se Alena. „Musím říct, že je to dobrý nápad. Kachnička vypadá krásně. Určitě bude ještě líp chutnat. Rozdělíme si, co zbude.“
„Výborně, moc se těším. Teď mě omluv, musím ještě něco zařídit.“
„Fajn, tak v neděli.“
„Můžeš oběd připravit na dvanáctou hodinu?“
„Není problém, moc se těším,“ smála se Alena.
Za pár hodin se jeden z nájemníků šel podívat do schránky. Žádný dopis nepřišel. Našel jen kartičku s tištěným textem: „Zvu Vás na tuto neděli dne 10. přesně ve 12 hodin na oběd. Omluvy se nepřijímají. Alena Ptáčková, přízemí.
Dlouho na kartičku zíral. Nevěděl, co si má myslet. Nejdřív ji vyhodil do koše. Po chvíli ji vyndal a znovu několikrát četl. Pak ji odložil na stoh novin a časopisů. Vždycky, kdykoliv šel kolem, zavadil o pozvánku a váhal. Nebyl si jistý, co udělá. Neděle se blížila. Nenápadně se připlížila touha pozvání přijmout.
V neděli dopoledne neváhal. Pečlivě se vysprchoval, umyl vlasy, vzal si čisté prádlo a pěkné tričko k novým riflím.
Přesně ve 12 hodin zazvonil v přízemí na paní Alenu.
Šla celá rozesmátá otevřít. „Jdeš právě včas!“ stihla říct a slova jí umrzla na rtech. Přesně v tu dobu jí zazvonil mobil. „Promiňte, hned jsem zpátky.“ Dveře přivřela a nechala návštěvníka stát přede dveřmi. Nejdřív chtěl odejít, ale nohy mu ztěžkly. Nehýbal se.
„Haló,“ ozvala se Alena.
„Ahoj, Alčo, promiň, dneska nemůžu přijít. Zjistila jsem to až teď. Ale asi budeš mít jiného strávníka.“
„Stojí za dveřmi. Kdo to je?“
Jarča se začala smát: „Zhasni, dej mu pusu a poznáš ho!“
„Haló, Jarčo, co to znamená?“
Jarča dávno zavěsila.
Alena se vrátila do chodby: „Promiňte, dveře se málem zavřely.“
Muž mlčky vložil do dlaně hostitelky pozvánku.
Prohlížela si ji a pak se začala smát: „Ta potvora!“ prohodila.
„Kdo?“
„Moje kamarádka Jarča. Byla pozvaná na oběd a právě to odřekla. Prosím, pojďte dál. Mám upečenou výbornou kachničku, dáte si se mnou?“
Oběd zapili pivečkem, pak si dali skleničku Whisky.
A neubránili se milování.
Oběma vztah přinesl plno energie.
Objevili v sobě velikou touhu a vášeň.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.