Jak jediná tragédie dokáže způsobit nepřekonatelnou bolest a změnit život několika lidem? Tím se v knize Vzpomínky na něj zabývá Colleen Hoover. Čeští čtenáři už autorku velmi dobře znají. Napsala totiž mnoho romantických knih: některé osloví spíše dospívající, jiné nadchnou téměř každou ženu bez ohledu na věk. U nás se autorka dostala do povědomí čtenářů svým debutem Život jedna báseň a úspěchu dosáhla i sérií Bez naděje. A vypadá to, že čtenáře si získá i nejnovějším románem Vzpomínky na něj.

Vypráví o šestadvacetileté dívce, která má za sebou jedno z nejnáročnějších životních období. Kenna udělala špatné rozhodnutí, jež vedlo k tragédii a zničilo jejích posledních pět let života. Byla odsouzena k trestu odnětí svobody za neúmyslné zabití – způsobila autonehodu a neposkytla pomoc svému příteli Scottymu, který následně zemřel.

Možná jsem ho nezabila tím, co jsem udělala, ale rozhodně jsem ho zabila tím, co jsem neudělala. (str. 7)

Po propuštění z vězení začíná od nuly, hledá si práci i bydlení. Ani jedno není s její minulosti lehké. Ale potřebuje mít svůj život zase pod kontrolou. Proč? Ve vězení porodila dceru Diem. Vzhledem k okolnostem se jí musela vzdát, ale už tehdy věděla, že jakmile se dostane na svobodu, najde ji. Proto se vrací do města, odkud Scotty (otec Diem) pocházel. Právě tam jejich dcerka žije, u Scottyho rodičů. Kenna ji chce vídat, chce bojovat o její svěření do své péče. Konečně bude dobrou matkou. Co všechno pro to bude muset udělat?

Kenna v den svého návratu do města potkává sympatického barmana Ledgera. Okamžitě si získá jeho pozornost. Kdo je dívka, ze které nemůže spustit oči? Čím ho zaujala? Jaké tajemství skrývá? A jak se stalo, že ho přiměla porušit jedno z pravidel, které si sám stanovil?

Nechodím s dívkami, které poznám v baru. Dvakrát jsem to pravidlo porušil, a dvakrát to dopadlo špatně. (str. 25)

Jak se Ledger zachová, až zjistí, co Kenna udělala? Shodou okolností byl právě on Scottyho nejlepším přítelem. Najde pro ni pochopení?

Colleen Hoover se pustila do příběhu plného emocí. Hlavní hrdince se před lety ze dne na den změnil život. Od té doby bojuje s pocitem viny, kterého se nejspíš nikdy nezbaví. Zažila jednu z největších životních ztrát. Přesto se se svou situací snaží smířit, pokouší se vrátit do běžného života a vše napravit. Kvůli své dcerce musí normálně fungovat. Jak se však vypořádat s předsudky a odsouzením ostatních? A jak důležitou roli hraje v životě odpuštění? Existuje něco, co se odpustit zkrátka nedá? Kenna každý den lituje okamžiku, k němuž před lety došlo. Nedokáže odpustit sama sobě. Jak by jí tedy mohli odpustit Scottyho nejbližší a pustit ji do života malé nevinné holčičky? Diem se ujali Scottyho rodiče. Ztratili syna, o to víc milují svou vnučku.

Ztráta dítěte je rána, která se nikdy nezahojí. (str. 128)

Autorka se dotkla mnoha citlivých témat. Může se matka zbavená rodičovských práv vídat se svým dítětem? Má dítě za každých okolností právo poznat své rodiče? Diem brzy bude pět let a vrtá jí hlavou, proč žije s babičkou a dědou. Přirozeně ji zajímá, kde má maminku. Měla by Diem znát pravdu o minulosti? A kdy je na takové informace správný věk? Jak dítěti situaci vysvětlit, aby vše pochopilo? Pro malou Diem všichni chtějí jen to nejlepší. Ale co je pro ni nejlepší? Zdá se, že situace nemá řešení, které by bylo ideální pro všechny…

Každý z hlavních hrdinů nahlíží na situaci svým pohledem. Každý má v něčem pravdu. Chápala jsem chování rodičů Scottyho a vlastně i Ledgera. A soucítila jsem s Kennou: porodila holčičku, které se okamžitě musela vzdát. Přestože se na ni těšila. Po porodu zůstala ve vězení s prázdnou náručí. Dokáží nyní po několika letech hlavní hrdinové překonat propast, která je dělí?

Ačkoli jsem odhadla, jak se vyprávění bude vyvíjet, tentokrát mi to nevadilo. I tak mě autorka dokázala plně vtáhnout do děje – zejména díky rozbouřeným emocím hlavních hrdinů a obrovské bolesti, kterou prožívají. V knize se nachází mnoho míst, jež vás dojmou.

Román Vzpomínky na něj patří k nejdojemnějším příběhům, které jsem v poslední době četla. Chytil mě za srdce – sama mám malé děti a nedovedu si představit, že bych se jich musela vzdát. Můj názor na knihy Colleen Hoover nebyl vždy jednoznačný. Svými romány pro dospívající mě před lety, kdy jsem patřila do cílové skupiny, příliš oslovit nedokázala. Ale její vyprávění určené dospělým mě baví. Knihu Vzpomínky na něj z produkce nakladatelství Ikar považuji za nejlepší, kterou napsala. Pokud máte rádi romány plné (mateřské) lásky, ztráty, viny a naděje, pusťte se do čtení.

———————————-

Knihu Vzpomínky na něj nám pro recenzi poskytlo knihkupectví LUXOR.

Související knihy

Hooverová, Colleen

Ikar, 2023