Přinášíme vám ukázku z knihy Zrádné loviště,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Letní obloha byla bez mráčku. Z modré vody vyskočil losos a vzápětí s plesknutím dopadl zpátky na hladinu, až se to rozlehlo po celé zátoce. Rybářská sezona začala přesně v poledne a bude trvat ještě hodiny, než výkupní loď vůbec začne přijímat dodávky od rybářů. A to i přesto, že se plováky na tenatových sítích zběsile houpaly a slibovaly rušné a produktivní období.
Rybáři se připravovali ke spuštění člunů, ale na palubě Freyi nastal čas, aby si na přídi rozložili lehátka, vyhodili si nohy na zábradlí a snědli tlusté sendviče z domácího chleba s rostbífem a štědrou vrstvou křenu. Nastal čas na líné komentáře o schopnostech, nebo spíš jejich nedostatku, které prokazovali kapitáni zhruba čtyřiceti lodí rozmisťujících sítě co nejblíž k říčním bójkám, aniž by na sebe upozornili poldu.
Onen zmíněný polda, osmadvacetiletý Lamar Rousch, brázdil vodu nedaleko, jeho gumový člun vypadal vedle přesily rybářských lodí s trupy posetými jizvami z mnohých bitev chabě a zranitelně. Na sobě měl hnědou uniformu Oddělení ochrany ryb a volně žijících živočichů Aljašské státní policie. Stál na člunu toporně zpříma, jako by tím mohl někoho zmást, že dorostl do výšky celých sto pětapadesáti centimetrů namísto pouhých sto padesáti dvou. Kate by mohla vyprávět. Pozorovala ho, jak gestikuluje na Joea Anahonaka a posádku Darlene, aby se vzdálili od bójek Amartuq Creeku. Bzučení přívěsného motoru na zádi jeho nafukovacího člunu přitom znělo jako naštvaná vosa.
Joe se drze zazubil, okázale Lamarovi zamával a posunul se možná tři metry jižně od ústí řeky. Jeho tvrdohlavý postoj jasně naznačoval odhodlání nenechat se odstřihnout. Stávalo se to, když člověk nedával pozor nebo měl smůlu. Chvilkové rozptýlení a jiný rybář s lepším postřehem spustí síť do vody mezi vás a říční bójky a vy ztratíte výhodu být nejblíž úzkému trychtýři, kterým proudí stovky tisíc lesknoucích se červených lososů. Po pěti letech ve výživných hlubinách Severního Pacifiku byli vykrmení a kypěli zdravím a teď zoufale prahli po znovudosažení té části řečiště, kde se zrodili, aby se tam sami vytřeli a zemřeli. Nakonec se vraceli spočinout a shnít na oblázkovém dně svých předků.
Ne poprvé Kate přemýšlela nad tím, jak marnotratná je příroda. Nepamatovala si přesná čísla, ale bylo to nějak takhle: Ze čtyř tisíc lososích jiker, které každý rok vypustí jediný losos, řekou do slané vody doplave jen dva tisíce kusů mladých ryb. Z těch dvou tisíc to do hlubokého oceánu zvládne jen tisícovka. Z té tisícovky se do Průlivu prince Williama vrátí osm. Z těch osmi se do míst, kde se proti proudu řeky budou třít, dostanou dva. Dva přeživší ze čtyř tisíc jiker. Vždy když se dívala přes zátoku plnou skákajících, lesknoucích se lososů, kteří se vraceli domů navzdory nepředstavitelně špatným vyhlídkám, ji ohromila vynalézavost přírody a cítila respekt k jejímu úspěšnému dílu s mnoha vestavěnými pojistkami.
Místní garant úspěšného díla najel svým nafukovacím člunem mezi ústí řeky a Terru Jean Yuriho Andreeva. Yuri nehnul ani brvou a síť ze sporné oblasti vytáhl. Joe po něm zvesela křikl pozdrav, jenž Yuri důstojně ignoroval a jen o vlásek se vyhnul vnější bóji zakotvené sítě, jejíž majitel na něho zakřičel z pláže. Toho ignoroval taky.
Nahazovalo se tu ostošest i ze břehu, nejen z lodí. Tihle rybáři věřili přílivům a proudům a samotným lososům, že se podělí o část z mocných hejn hrnoucích se do zátoky. Z paluby Freyi jejich vybavení vypadalo jako dlouhá nepřerušovaná řada bílých zátek protkaná oranžovými kotevními bójemi, pečlivě odstupňovaná šňůra korálků na tmavě modrém hrdle zátoky.
Předešlého dne nesvítilo slunce a voda měla kalnou, matně zelenou barvu. Kate spláchla poslední sousto rostbífu dlouhým hltem vlažné vody a protáhla se jako kočka, takže svých sto padesát dva centimetrů o notný kus prodloužila. Snažila se co nejvíc nastavit slunci.
Její snědá pleť už získala tmavší odstín a napadlo ji, jestli by si přece jen neměla ustřihnout spodek trička. Rukávy už byly pryč, stejně jako lem u krku a velká část jejích starých džínů. Ale nakonec se rozhodla, že na plný žaludek by to byla příliš velká námaha, a zavřela před sluneční září oči.
Byla spokojená. Kate milovala rybolov a všechno s ním spojené od prvního záblesku stříbrných šupin pod průzračnou vodou v bystřině na jaře, přes vykupování ryb a různorodé výstřední potřeby rybářů, lodě s tenatovými sítěmi a lodě s vlečnými sítěmi, až po sto fyzických rozdílů samotné flotily – dřevěné a sklolaminátové trupy vyrobené těmi nejlepšími řemeslníky či přestavěná plavidla pobřežní hlídky, malé motorové čluny a motorové lodě a plavidla s košelkovými nevody. Dřina jí teprve začne, ale až začne, bude milovat i ji. Hluboce ji uspokojovalo vědomí, že je součástí něčeho, co byl v podstatě rituál táhnoucí se zpět až do dob, kdy začal člověk v pravěku rybařit ve vodách, z nichž vzešel, lovil kořist, kterou nikdy nenapadlo nechat si narůst nohy a vyjít na souš. Její rodina rybařila v Aljašském zálivu po tisíc let. Byla to pro ni s láskou chovaná a se ctí dodržovaná tradice.
Stařec vedle ní se zazubil. „Není to pohoda?“
„To teda je.“ Mohutně zívla. Slunce zalévalo krajinu zlatavým světlem. Vlnky pleskaly o trup, pomíjivý západní vánek jí ovíval tvář a Freya se na vlně na okamžik vzepřela nadcházejícímu přílivu. Kate otevřela jedno oko, ale příďová i záďová kotva držely, takže ho zase klidně zavřela. Uslyšela hluboké zafunění a sklouzla rukou z opěrky křesla. Obluda se s téměř rozkošnickým zasténáním převalila na bok a vyhodila nohy do vzduchu. Podrbej mě na břiše, prosím. Kate se usmála a s očima stále zavřenýma feně vyhověla.
Odněkud z pravoboku se ozval slabý výkřik.
Nikdo se ani nepohnul.

——————————-

Přečtěte si celou ukázku.

——————————-

O autorce

Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o „normálních“ dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný Chladný den pro vraždu, který v roce 1993 získal cenu Edgar. Následně vyšly další díly: Devátá oběť, Pod hladinou, Černé zlato, Hra s ohněm, Když krev promluví a Mrazivé tání.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Stabenow, Dana

Mystery Press, 2023