Dnes nás čeká něco zcela výjimečného. Není to beletrie, ale čte se lépe než ty nejnapínavější příběhy. Jde o pohled na život a dílo někoho naprosto jedinečného – sira Terence Davida Johna Pratchetta OBE. Zkratka OBE znamená The Most Excellent Order of the British Empire, tedy v překladu Řád britského impéria. No řekněte, kdo to má? O Terrym Pratchettovi bylo napsáno i řečeno již mnoho. Teď ale konečně dostáváme i zprávu od někoho, kdo se pohyboval v centru dění. Kdo své informace získal přímo od zdroje. A zbytek doplnil z vlastní zkušenosti. Přede mnou leží objemná publikace Roba Wilkinse s názvem Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou (Terry Pratchett: A Life With Footnotes: The Official Biography, 2022), kterou pro nakladatelství Argo přeložil Tomáš Jeník.

Budeme mluvit o někom, kdo se doslova propsal k rytířskému titulu. A dokázal to v žánru, který i díky němu už dávno nepatří k přehlíženým. Science fiction, fantasy, příběhy pro děti. To je zhruba v kostce záběr, před kterým stojíme. A tak to můžeme protentokrát uchopit opravdu netradičně.

Píše se rok 1994. Sedím s přáteli v cardiffském řadovém domku. Proti mně velšský entomolog Peter, vedle něj stejně postižený Vojta z Českých Budějovic. Oba zasvěceně probírají nějaký druh hmyzu, o němž já nikdy neslyšel. Pak Peter vstane, dojde do kuchyně, kde jeho finská manželka Virpi právě zalila čaje. Pro místní s notnou dávkou mléka, pro přivandrovalce černý bez cukru. Když se Peter vrátí, dřímá v ruce brožovanou knihu s na první pohled bláznivými bohatě kolorovanými obrázky na přebalu. Postrčí ji ke mně, a když nereaguji, diví se: Ty neznáš Pratchetta? Soul Music (česky Těžké melodično, prvně 1998) stojí nad kostnatou postavou s kosou, která letí na zjevně silném motocyklu vzduchem. Zdvořile odmítnu nabídku k zapůjčení jakéhokoli z patnácti předchozích dílů série, protože jsem od přírody skeptický k věcem, jež jsou příliš vychvalovány, opěvovány a baleny do superlativ. Střih. O zhruba tři roky později mi švagr podstrčí poměrně útlou knížečku s názvem Malí bohové (Small Gods, 1992, česky prvně 1997). Stejný autor. Tak dobře, řeknu si a zkusím to. A zírám. Pak jdu, a dokud se nepročtu od Barvy kouzel (The Colour of Magic, 1983, česky prvně 1993) až k v té chvíli nejnovějšímu překladu Muži ve zbrani (Men at Arms, 1993, česky prvně 1997), nevezmu do ruky žádnou jinou knihu žádného jiného autora. Jsem v pasti.

A proto, když zjistím, že na sklonku března 2023 vyjde u Arga Wilkinsův životopis Terryho Pratchetta, nemohu se dočkat. Čtyři stovky stránek rozdělených do dvou částí a celkem dvaceti kapitol mapují život tvůrce nových světů do podrobností často velice detailních. Nabízí pohled nejen Roba Wilkinse, který Terrymu Pratchettovi dlouho dělal osobního asistenta, ale i mnoha dalších, kdo se s Pratchettem na jeho cestě životem setkali. Někteří s ním dokonce spolutvořili, jako třeba Neil Gaiman (Dobrá znamení, Good Omens, 1990, česky prvně 1997). Setkáme se i s těmi, kdo knihy redigovali. A pochopitelně nahlédneme pod pokličku soukromého života muže, o němž celá tato kniha je. Uděláme si jasnou představu o jeho zájmech, posedlostech a démonech. Poznáme, jaké dopravní prostředky mu v životě dělaly společnost. Zjistíme, čím se živil, než se odvážil vzít psaní jako zaměstnání na plný úvazek. Odhalíme jednu z možností, kterak se lze dopracovat k povýšení do rytířského stavu. A se slzou v oku budeme sledovat i marný souboj s nemocí, která z Terryho Pratchetta vysála jeho jedinečnou osobnost stejně jako život. To všechno doplňují dvě fotografické přílohy. Jste-li alespoň trochu jako já, pak budete číst dlouho, protože se budete k různým pasážím opakovaně vracet. Z čisté zvědavosti.

Většinu knih Terryho Pratchetta do češtiny přeložil Jan Kantůrek, který svůj vzor přežil o pouhé tři roky. Dlužno tedy podotknout, že překlad „Života v poznámkách pod čarou“ zcela jistě vyžadoval dokonalou znalost Kantůrkovy práce, aby často zapeklité slovní hříčky, jména a jiné výstřelky zněly Pratchettovým fanouškům správně. Zatímco obdivovatelé Škyťáka Šelmovského Štiky třetího z pera Cressidy Cowellové se museli smířit s tím, že knižní postavy se často jmenují jinak na papíře a jinak na plátně či obrazovce, jsem si skoro jistý, že toto by u obyvatel Zeměplochy neprošlo tak hladce. Tomáš Jeník naštěstí odvedl skvělou práci, a tak se není třeba žádné vzpoury obávat.

Tato „recenze“ si neklade za úkol nalákat vás na jednu jedinou knihu. Místo toho bych ve vás rád probudil zvědavost (u těch, kdo kouzlu Terryho Pratchetta ještě nepropadli), případně vám připomenul, jak báječné může být ponořit se do geniálního literárního díla (to i pro ty, kdo dokážou i ze spánku citovat dlouhé pasáže z páně Pratchettovy tvorby). Pokud se mi alespoň něco z toho podaří, váš zájem přečíst si o geniálním autorovi něco z kategorie „pod pokličkou“ přijde pak už sám od sebe. Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou (a proč se tato kniha tak jmenuje, zjistíte celkem snadno) je třešničkou na dortu, zlatým hřebem za životní dráhou jednoho úžasného vypravěče s bezbřehou fantazií a encyklopedickými znalostmi.

Úsměvná poznámka na závěr. Že Terry Pratchett neznamená jenom příběhy Úžasné Zeměplochy (Discworld), to už víme. Teprve když jsem se pročítal fascinujícími paralelami zeměplošského vesmíru, došlo mi, že v mé rozsáhlé knihovně se už dávno krčila Strata (1981, česky 1997), Kobercové (The Carpet People, 1971, česky prvně 2001), Nómové (3 knihy, 1989–1990, česky prvně 1996), stejně jako Johnnyho příběhy (3 knihy, 1992–1996, česky prvně 1998–2000). Jen jsem si je tehdy nespojil s jejich pro mě nově objeveným autorem. A tak po letech přišly znovu ke slovu jako jakési odskočení si od svazků s pestrými malůvkami Joshe Kirbyho.

Související knihy

Wilkins, Rob

Argo, 2023