Česká autorka detektivních románů, dvojnásobná držitelka ocenění Nejlepší česká detektivka Michaela Klevisová (*1976) rozhodně nechrlí romány jeden za druhým. Na druhou stranu s novinkami přichází v takových odstupech, aby její čtenáři na ni, ani na jejího hrdinu, inspektora Josefa Bergmana nezapomněli. Protože román Prokletý kraj (2021) vykročil mimo sérii, posledním setkáním s tímto sympatickým uvážlivým detektivem byl román Drak spí (2020), ve němž pátral po pachateli v jihočeské příhraniční vísce.

V novince Vraní oko, vydané v nakladatelství Motto, zavede pátrání pražského kriminalistu a jeho kolegyni Sylvii Sedlákovou opět mimo betonový svět města – tentokrát na jih Moravy, do blízkosti řeky Dyje.

Vedou je tam nové stopy, které se vynořily v rok starém případě vraždy profesorky Daniely Rybové. Maringotku u slepého ramena Dyje profesorka odkázala svému příteli Vilému Veselému. A ten právě také přišel o život. Kriminalisté větří, že oba případy spolu souvisí. A když na místě zjistí ještě jedno podezřelé úmrtí, mají rázem plné ruce práce. Všichni tři zesnulí se totiž znali a jako zapálení ornitologové bojovali za zvětšení zamokřené louky s nadějí, že přilákají k hnízdění vzácné vodní ptáky. Kdo a hlavně proč jim „pomohl“ na onen svět?

Příběh, jehož kořeny sahají hluboko do minulosti, opět přináší čtenářům zážitky ve více rovinách současně. Jednak se dozví něco z historie oblíbeného jihomoravského místa, poznají pozapomenuté lidové tradice, seznámí se vodním ptactvem, dostanou rady od babky bylinářky, ale nad to budou sledovat řešení spletitého detektivního případu. Nemusí se však bát, že by vraha odhalili příliš brzy, Michaela Klevisová se opět držela svého osvědčeného způsobu psaní a podezřelý je téměř každý. Motiv pro spáchání vraždy měl opravdu kdekdo, ale jen jeden skutečně dokázal překročit hranice…

Název Vraní oko poukazuje na propojení ptačího (oko vrány) a rostlinného světa (vraní oko čtyřlisté), což hraje v celém vyprávění důležitou roli. Autorka tak čtenáře vede ke svému oblíbenému tématu – ochraně přírody a životu v souladu s ní.

„Vezmu si jenom část, jako kdyby přišlo zvíře a kousek si ukouslo. Zrovna jsme sbíraly listy medvědího česneku, a když jsem se na babičku pořádně podívala, všimla jsem si, že si dává pozor, aby z každého trsu utrhla jenom jeden dva lupeny a ostatními mohla cibulka dál čerpat sílu ze slunce…“ (str. 82)

Další linkou je otázka svobody, kterou si každý z nás představuje jinak. Pro někoho v ní může být víc anarchie, jiný potřebuje své bezpečí a jistoty, aby se mohl cítit svobodný. Nejdůležitější však zůstává respektovat potřeby toho druhého.

Mám opravdu ráda romány Michely Klevisové, protože se mi líbí její styl, jak detektivky staví. A také, že do svých knih vždy vkládá něco navíc – provádí tak osvětu o věcech, na které bychom neměli zapomínat. Dokonce mi u nich nevadí ani to, že detektivové přichází na scénu později, tentokrát až po první třetině knihy. Autorka ve svých románech zobrazuje také různé kouty naší vlasti – v románu Sněžný měsíc Beskydy, Drak spí se odehrával v jihočeském pohraničí –, nebo turisticky atraktivní, leč tolik nepreferované zahraniční destinace – v Ostrovu šedých mnichů holandský ostrov Schiermonnikoog, ve Zmizela v mlze pobřeží norského fjordu. Takže se její knihy mohou brát i jako tipy na zajímavé výlety či dovolené.

Začtěte se do klasické české detektivky, která vás nebude omračovat neuvěřitelnými motivy a potoky krve, ani nadpřirozenými schopnostmi detektivů, ale naopak vás potěší svojí zemitostí a přirozeností.

Související knihy

Klevisová, Michaela

Motto, 2023