Knihu Hypotéza lásky nám pro recenzi poskytlo knihkupectví LUXOR.

———————————-

O falešném vztahu mezi studentkou doktorského programu a mladým uznávaným profesorem vypráví ve svém románu Hypotéza lásky italská autorka píšící pod pseudonymem Ali Hazelwood. I ona (stejně jako hlavní hrdinka Olive) pracuje ve vědě – dokončila doktorát v oboru neurověd a později získala i profesorský titul. Univerzitní prostředí tedy dobře zná, právě proto si ho vybrala i pro svůj román.

Olive Smithová je postgraduální studentka na katedře biologie Stanfordské univerzity. Se svým výzkumným projektem zaměřeným na rakovinu slinivky břišní právě dospěla do kritické fáze – potřebuje najít lepší laboratoř, aby mohla v pokusech pokračovat a vytvořit přelomovou studii. Jenže momentálně nejde o její jediný problém…

Nedávno se rozešla s přítelem Jeremym. Neklapalo jim to, a proto už ve vztahu dál pokračovat nechtěla. Zdá se však, že Jeremy se zakoukal do její nejlepší kamarádky Anh. Jenže Anh si ze solidárnosti ke kamarádce nechce s Jeremym nic začít. Proto jí Olive namluví, že už chodí s někým jiným. Místo na rande odejde pracovat do laboratoře, kde se však nečekaně objeví i Anh. Olive zpanikaří a vrhne se na nejbližšího muže, kterého má po ruce.

A tak bezmyšlenkovitě políbí doktora Adama Carlsena – jednoho z nejvýznamnějších profesorů na univerzitě, mladou akademickou hvězdu a biologického génia, ale také notoricky známého morouse pověstného svými náročnými požadavky a náladovostí. Co teď? Co když na ni podá stížnost kvůli sexuálnímu obtěžování? Určitě by toho byl schopen!

Nutno podotknout, že Adam její nečekaný polibek opětoval… I tak ale nezbývá Olive nic jiného, než doufat, že se jejich cesty do konce studia nezkříží. Uklidňuje se tím, že on beztak nezná její totožnost. Nikdy s ním nepracovala, maximálně se minuli v kampuse. A tak Olive využije situace a před nejlepší kamarádkou dál předstírá vztah s Carlsenem. Nezamotá se do svých lží? Jedna lež na sebe totiž obvykle nabaluje další. Jenže každá další lež zní méně přesvědčivě než předchozí… Při náhodném setkání Olive a její kamarádky s doktorem Carlsenem se však ukáže, že Carlsen přistoupil na Olivinu hru. Čímž ji nečekaně vytáhl z bryndy… Proč? Jaké výhody by z předstíraného vztahu s jednou z doktorandek vyplynuly pro něj? A kam až bude ochoten zajít? Oba se řítí do pořádného maléru. Jaké budou následky nevinné lži?

Předstírat randění s Carlsenem bylo to nejmenší, co Olive mohla udělat pro kamarádčino štěstí. (str. 33)

Mezi hlavními hrdiny panuje od prvního setkání hmatatelná chemie. Během čtení budete pociťovat lehké napětí spojené s očekáváním, jak to s nimi bude dál. Ve vzduchu se totiž vznáší příslib dalšího polibku, možná i něčeho víc… Vůbec jsem nečekala, že Adam – vylíčený jako jeden z nejnáročnějších učitelů – bude mít pro Olive pochopení a v takové hlouposti ji podpoří.

Proč právě Hypotéza lásky zaujala obrovskou masu čtenářů a pyšní se tolika kladnými recenzemi? Vystupují v ní dva hrdinové, kteří k sobě mají velmi blízko a pozvolna se mezi nimi rozvíjí vztah: muž s pověstí arogantního školitele, který dává studentům pěkně zabrat (nutno podotknout, že v každém učitelském sboru někoho s podobnými vlastnosti najdete), a dívka, která by v životě ráda něco dokázala. Jenže to je zápletka každého druhého románu. Děj autorka zasadila do akademického prostředí, které se rovněž objevuje v mnoha knihách (ačkoli málo z nich se týká doktorského studia). Zápletka sama o sobě působí celkem absurdně – proč by uznávaný profesor předstíral vztah s doktorandkou? V reálu by takový vztah spíše tajil…

Tak v čem se skrývá jedinečnost příběhu? Pravděpodobně jde o autorčin styl psaní. Píše vtipně (na některé glosy jen tak nezapomenete a Adamům sarkasmus si zamilujete), netlačí na pilu, nikam nespěchá… Tušíte, kam děj povede, ale zároveň si uvědomujete, že mezi hlavními aktéry leží mnoho překážek, protože milostné vzplanutí mezi doktorandkou a profesorem nepůsobí příliš eticky… Nicméně Adam naštěstí alespoň není jejím školitelem ani nadřízeným. Oba milují vědu, takže všechen svůj čas vždy věnovali výzkumům a nikoli randění. Při vzájemném poznávání vlastně pořádně netuší, co mají dělat, co říkat… Což je roztomilé. Líbilo se mi, jak Olive dokázala Adama svým bezprostředním chováním naprosto odzbrojit. Kdo by to u muže jeho formátu čekal? Bavilo mě sledovat, jak ztrácí půdu pod nohama!

I v akademickém prostředí, plném inteligentních lidí, se objevuje žárlivost, závist a vypočítavost. A někteří z mocných mužů mají dojem, že si ke svým (budoucím) kolegyním mohou dovolit téměř cokoli.

Akademické prostředí je v mnoha ohledech jako pánský klub, v němž ti, kteří mají moc, s oblibou a beztrestně zneužívají ty, co ji nemají. (str. 199–200)

Díky Hypotéze lásky nahlédnete do akademického prostředí a zjistíte, jak funguje doktorské studium. Já toto prostředí velmi dobře znám, ale i tak mě vyprávění okamžitě oslovilo. Knihu z produkce nakladatelství Ikar doporučuji všem milovnicím romantických komedií. Určitě si ji užijete.

Související knihy

Hazelwood, Ali

Ikar, 2023