Čtení ke kávě: Splněný právnický sen (Boris Steinbauer)

Splněný právnický sen

28.3.2023 Boris Steinbauer Bez komentáře

Mé jméno možná znáte. Jmenuji se Filip Matějka a jsem právník. Mám za sebou advokátní zkoušku, složil jsem slib a zahájil svoji vysněnou kariéru advokáta topícího se v penězích.

Opírám se lokty o jídelní stůl a unavenýma očima sleduji ranní chaos, tolik typický pro každý všední den v naší domácnosti. Manželka pobíhá v triku oblečeném naruby, v jednu chvíli pije kávu, vzápětí nutí naši čtyřletou holčičku, aby aspoň něco posnídala, a hned nato se pokouší za běhu o aplikaci rtěnky, kterou jsem jí kdysi nadšeně koupil k svátku. Vražedné pohledy, které mi mezitím věnuje, jsem schopen ignorovat, neboť je to její každodenní rituál.
Krátce po sedmé hodině žena s dcerkou odjíždí. Švagr mi nedávno vyčetl, proč taky občas nepřiložím ruku k dílu, když mám to štěstí, že mám štědře honorované zaměstnání s volným časem dle vlastního uvážení. Jak jen se ten člověk mýlí! I když já na začátku studia měl o své budoucí profesi taky poměrně nereálné představy. Za své následné koncipientské praxe jsem se některých iluzí ještě držel. Ale teď jsem konečně advokátem a vím, že mé představy byly po celou dobu úplně mimo realitu.
Nedlouho po Markétě s Klárkou se taktéž zvedám, zamykám byt a svojí ojetou Octavií odjíždím do kanceláře. V kanceláři sestávající z jedné místnosti, vstupní chodby, kuchyňky a malé koupelny mě nikdo nečeká. Žádná sekretářka s kafíčkem a čerstvým křupavým croissantem, novinami a připomínkou, že v deset hodin přijde známý miliardář, s nímž plánuji vyjednávat navýšení hodinové odměny na deset tisíc korun.
Ne. Ve skutečnosti je v kanceláři prázdno, vydýchaný vzduch, protože když jsem dvacet minut po půlnoci odcházel domů, nestihl jsem už vyvětrat. Na stole vedle notebooku, který jsem ani nevypnul, mám zpola vypitou sklenici s minerálkou, několik hromad advokátních spisů a do posledního místečka počmáraný kalendář.
Sedám si, přihlašuji se do mailu a pročítám si nově příchozí zprávy. Píše mi jen mých pár dosavadních klientů. Jeden má připomínky ke smlouvám, které jsem s vypětím všech sil vypracoval v neděli a kvůli nimž jsem dorazil na rodinný oběd opožděně. Druhý mi děkuje za krásně zpracované sdělení, které jsem připravoval v pondělí doma, ještě než holky vstaly. Třetí probírá dohodnutou hodinovou odměnu – chce, abych ji z patnácti set korun snížil na tisícovku.
S mailem prozatím končím a přitahuju k sobě obálku, která mi přišla už včera, ale neměl jsem odvahu ji otevřít. Nyní už ji ale opatrně rozlepuji a dozvídám se, že pronajímatel prostor pro moji kancelář by rád valorizoval nájemné. Povzdychnu si, protože když k tomu připočtu zvýšené odvody za energie a pojištění, budu brzy potřebovat asi tak dvojnásobek klientů, než kolik jich mám teď. A to zatím neberu v úvahu náklady na naši rodinnou domácnost, které po dlouhé manželské rozpravě nakonec z větší části nese Markéta. A až do toho promluví převodovka mé Octavie, bude to ještě zajímavější.
Jelikož jako muž jsem povinen živit rodinu a ještě mám ambice všem ukázat, že jako začínající advokát postupně stoupám vzhůru, musím přiznat, že občas ocením nějakou tu podporu ze strany mých kolegů. Za chvíli například dorazí klient mé dobré kamarádky a kolegyně, která kvůli blíže nevysvětlenému střetu zájmů potřebuje, aby jejího klienta někdo doprovodil na schůzku s protistranou. Mělo by to být jednoduché. Obě strany mají zájem se dohodnout a já tam budu jen jako opora klienta, kdyby se to zvrtlo. Pro mě je potom důležité, že dostanu nějakou tu korunu, kterou mi kamarádka vděčně předá.
Než se ovšem setkám se svým dočasným klientem, mohl bych stihnout něco málo udělat. Nechce se mi však rozpracovávat něco složitého, když to pak budu muset přerušit. Jenomže co z toho, co na mě čeká, je jednoduché? To si bohužel nestihnu ani rozmyslet, poněvadž mi volá Markéta, jestli bych byl schopen koupit v průběhu dne chleba. Mírně rozzuřený odpovídám, že se vynasnažím, ačkoli nemám nejmenší tušení, kdy mám stihnout zajít do pekárny, když mě čekají ještě tři schůzky, musím napsat jedno odvolání, jednu žalobu a nějak opravit ty zatracené smlouvy. Odfrknutí mé ženy pak jasně vypovídá, co si o mém slibu myslí. Můžu ale za to?
Se zpožděním čtyřiceti minut přichází klient mé kamarádky, pro tuto chvíli tedy můj klient. S poměrně vytrénovanou přátelskou maskou v obličeji jej vítám, nabízím mu židli a kafe. Opět bych ocenil sekretářku, které bych dal telefonem instrukce a ona by do minuty přiběhla s šálky a sušenkami. To je však hudba budoucnosti, snad, a tak vše musím obstarat sám a bez sušenek.
Otevírám spis, který mi kamarádka poslala po své praktikantce, a nechávám si od klienta povyprávět jeho pohled na věc. Úplně mu nerozumím, ale kamarádka mi sepsala i vlastní poznámky, ze kterých si doplňuji prázdná místa. Nakonec sdělím klientovi snad aspoň trochu povzbudivá slova a zavelím k odchodu.
„Máte rád adrenalin?“ ptá se zničehonic klient.
Zaraženě na něj koukám. „Cože?“
„Jestli máte rád adrenalin,“ opakuje klient otázku, vytahuje batoh a vyndává z něj lovecký nůž.
Zatím ojedinělá kapka potu mi stéká po čele a snažím se vzpomenout si, zda mě kamarádka před něčím takovým varovala. Silně o tom pochybuji.
Těkám očima mezi nožem a klientem. Ten ovšem naštěstí nůž zase schovává a vytahuje sluneční brýle. Okamžik zděšení raději přecházím bez komentáře a popoháním klienta ven z mé kanceláře. Doufám, že to bude skutečně tak pohodové vyjednávání, jak avizovala kamarádka, a ukázka nože byla jen náhodná.
Možná ovšem klient tušil, že i protistrana bude ozbrojena ostrým nástrojem. Jakmile se setkáváme s právní zástupkyní protistrany a blonďatou ženštinou, utkví nám oběma pohledy na dvacet velmi dlouhých nalakovaných špičatých nehtů. Osobně by mě zajímalo, jak dámy s takovýmito nehty řeší některé každodenní činnosti, ale není čas se na to ptát. Jenom tedy spojuji svoji ruku se dvěma leklými rybami, nadechuji se parfémů a vedu klienta na druhou stranu stolu.
Právní zástupkyně protistrany na mě vycení nepříliš pohledný chrup a ujímá se slova. Popravdě řečeno jí rozumím ještě míň než předtím klientovi. Že se snaží případ shrnout, ovšem chápu. Ale co, předběžná dohoda je taková, že klient v rámci majetkového vypořádání bývalých manželů získá nemovitost, blonďatá ženština auto a pár set tisíc korun jako vypořádací podíl, takže dneska se to jen potvrdí, dá na papír a jde se domů, respektive zpět do kanceláře a na další jednání.
Netrvá ale dlouho a já zjišťuji, že to tak jednoduché nebude. Blonďatá ženština totiž nadhazuje, že kachličky v koupelně dělal její otec. Klient odsekává, že to není pravda. A už to jede! Krev se začíná vařit, z koupelny se přesouváme do šatníku. „Vzpomeň si, co hadrů jsem ti koupil!“ rozčiluje se klient. „A kdo žehlil ty tvoje?!“ kontruje blonďatá ženština. Žehlení nežehlení, předběžná dohoda bere za své. Paní chce gauč. Pán přece koupil žaluzie. Paní mu vařila v nádobí, které jí on teď bere. Pán namontoval nové kliky. Paní navyšuje požadavek na vypořádací podíl – auto je už staré. „Vždyť ani neumíš nafouknout gumy!“ křičí pán a namítá, že barák nemá zdaleka takovou hodnotu. „Kdyby ses o něj staral, tak ji má větší!“ prská paní.
Z krátké formální schůzky se stává dvouapůlhodinová řež. A končí to naprosto nečekaně ze čtyř důvodů, k nimž dochází v tutéž vteřinu. Klientovi zaskočí slina a dostane záchvat kašle. Blonďatá ženština se rozbrečí. Mně pípne na mobilu zpráva od manželky. A právní zástupkyně protistrany zděšeně vykřikne, neboť si právě zalomila nehet.
Nezbývá mi než poslat kamarádce, která mě do toho namočila, děkovnou zprávu, omluvit se mému vlastnímu klientovi, že nestihnu schůzku, překopat plán úkolů, které musím ještě dnes splnit, a nějakým způsobem manželce vysvětlit, že chleba koupit nestihnu a že domů přijdu opět velmi pozdě.

Sen se stal skutečností.

Boris Steinbauer

Autor pochází z Jihlavy. Svoji spisovatelskou kariéru zahájil v roce 2019 vydáním thrilleru Žena, která zmizela a detektivního thrilleru Luciferova pomsta. Po krátké pauze započala spolupráce s nakladatelstvím MOBA, které v rámci edice Původní česká detektivka vydalo v roce 2021 knihu Neřád. Na tento detektivní román s odstupem času navazuje další detektivní příběh s vyšetřovatelkou Sylvií Kurtišovou, Smrtící obhajoba (2023).