Přečtěte si ukázku z knihy Mrazivé tání,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Kate zkoumala dvorek před srubem a pak utrousila jediné slovo: „Tání.“
V jejím hlase chyběla láska k danému ročnímu období.
Jo, ano, tání, to blažené období od března do dubna, ovšem na tyto měsíce se často neomezuje. Tou dobou celá Aljaška roztaje do hromady rozbředlého sněhu o rozloze cirka sto padesáti dvou milionů hektarů. Teplota stoupá k nule a nějakým zázrakem nad ní i zůstává, doba, po kterou je světlo, se každých čtyřiadvacet hodin prodlužuje o pět minut a čtyřiačtyřicet vteřin a po zimě, kdy den čítal jen pět hodin, se chce člověku jít ven a zůstat tam po zbytek života. Ale na skútr je moc pozdě a na dodávku moc brzy a tající sníh zvedá hladiny řek, až hrozí záplavy jak břehům, tak barům a všem komunitám v povodí – ondatrám, bobrům i lidem. Zásobárna už je skoro prázdná, ale lososi ještě nepřipluli. Člověk může jenom sedět a sledovat, jak se mu znovu objevuje dvorek společně s odpadky, které dosud umělecky skrývala vrstva sněhu. Díky tomu, že byly zmrzlé, ani nezapáchaly.
„Nejlepší na tom je,“ řekla Kate, „že je po zimě a před létem.“
Obluda jí nevěnovala pozornost. Na druhé straně pozemku se bleskl bílý ocásek a třiašedesátikilový napůl husky a napůl vlk vystřelil do křoví za neopatrným zajícem, jen to zachrastilo. Pro Obludu znamenalo tohle období větší snídaně. Konečně mohla ven. A možná se znovu shledá s šedým vlkem, jenž ji okouzloval dvě předchozí jara a pak ji před vrhem opustil. Všech pět štěňat předaly Mandy v nanosekundě po odstavení. Jedno z nich patřilo k týmu, který minulý měsíc doběhl do Nome jako druhý.
Kate se snažila, aby ji nemrzelo, že zůstala opuštěná. Prostě jen měla dojem, že by to někdo měl vidět a soucítit s ní. Vždyť proboha bojovala s milionem a jedním úkolem, které jí připravil letošní první teplý, vlhký jihozápadní vítr, jenž sem předchozí noci zadul z Aljašského zálivu rychlostí sto kilometrů v hodině a převrhl hranici dříví na zásobárnu, takže malá chatka na sloupcích teď vypadala, že má nohy do X.
Jihozápadní vítr taky probudil samici medvěda grizzlyho zazimovanou v doupěti na pahorku přes říčku. Kate ji v pět ráno slyšela bručet. Bezpochyby měla hlad a zásobárna na vratkých nožkách byla pravděpodobně její jízdenkou k plnému žaludku, dokud první losos neokusí sladkou vodu.
A když už byla řeč o vodě, než začne Kate pracovat na dodávce, musí zkontrolovat říčku za srubem. S příchodem teplého větru se prolomily ledy a burácení proudu jasně slyšela až k domu. Předchozí podzim rekordně pršelo a omleté balvany zpevňující její stranu břehu se uvolnily tak moc, že hrozil jeho sesuv, ale než s tím mohla něco udělat, musela odjet do Anchorage, a když se vrátila zpátky, říčka už zamrzla.
Než mohly Kateiny bederní obratle začít protestovat nad vidinou takového hrubého zacházení, vydala se břeh zkontrolovat a prodírala se podrostem, který obkličoval zadní část srubu k vrcholku nízkého útesu nad korytem říčky.
Minimálně seshora nevypadala situace až tak špatně. Sesunuté balvany, z nichž některé byly stejně velké jako ona, přehradily proud, podepřely břeh a vyhloubily po proudu těsně u výchozu malé slepé rameno stojaté vody vhodné pro dovádění lososů a koupání na Adama a Evu.
Pomyšlení na nahaté koupání v Kate vyvolalo vzpomínku na předchozí léto a Jacka Morgana, jehož ten večer bolel spálený zadek. Ale nestěžoval si.
Zatahala se za límeček košile, aby jí nebylo tak horko. Určitě musely být aspoň čtyři stupně. Opravdová vlna veder. Nebylo divu, že se cítila tak splavená. Měla tam připravený dvoucentimetrový polypropylenový provaz připevněný k rovnoměrně rozmístěným sloupkům vedoucím z útesu k říčce. Slezla dolů pozadu. Nedostávalo se jí dechu nejen z vynaložené námahy, našlapovala opatrně a zvesela.
Cítila se skoro šťastná, že situace nevypadá tak strašně. Dva balvany, které zformovaly mys poloostrova, se posunuly, ale zdálo se, že se jen usadily do ještě stabilnější polohy než dřív. Žádný podemletý břeh, žádné kameny nasáté do středu proudu. Prozkoumala přírodní vlnolam a ke svému potěšení zjistila, že díky přírodní přestavbě je stojatá voda širší i hlubší. Jenom trochu, ale dost na to, aby na její přeplavání musela přidat ze čtyř kraulových temp na pět a Jack ze dvou na tři.
Nebo tak akorát, aby ji chytil.
„Seber se,“ zabručela a poupravila si spodní prádlo, které jí ještě ráno, když si ho oblékala, perfektně padlo. Byla to její vina. Nemá si pozdě do noci číst Roberta Herricka a Andrewa Marvella. Tihle zatracení básníci se do lásky vždycky vrhali po hlavě a žádný z nich se ani v nejmenším neuměl ovládat. Karel I. se měl z čeho zodpovídat.
Byla to i Jackova chyba, protože tu nebyl, přímo tady, aby se na něho mohla vrhnout.
Kajícně se usmála. Kdyby Jack věděl, na co myslí, seděl by v příštím letadle.
Voda u jejích nohou byla tak čistá, až byla téměř neviditelná, jen po krajích ještě zůstávala ledová krusta, a Kate se sehnula, aby si trochu nabrala do dlaně. Chutnala výborně a celou cestu hrdlem ji studila. Usmála se, ponořila ruku podruhé a šplíchla si vodu do tváře.
Přes hukot říčky uslyšela jakési čmuchavé zavrčení. Zarazila se s rukou opět pod vodou a pomalu, velice pomalu vzhlédla.
Uprostřed říčky, patnáct metrů od ní s huňatou postříbřenou kožešinou smáčenou vodou na ni ve stoje zírala samice grizzlyho.
Tři metry po proudu od mámy se ozvalo zakňourání mláděte.
Metr a půl dál po proudu obdobně vykviklo jeho dvojče. Ani jedno z mláďat nevypadalo starší než den z brlohu.
Kate se mimoděk postavila a sáhla pro brokovnici.
Nebyla tam.
Samice grizzlyho dopřála Kate právě tolik času, aby si vzpomněla na to, kde ji má – v držáku nade dveřmi ve srubu –, načež dopadla do vody na všechny čtyři a vyrazila.
Z vysokého břehu se k ní donesl štěkot a Obluda vyrazila do útoku. „NE!“ vykřikla Kate v čiré hrůze. „ZŮSTAŇ!“
Medvědice se najednou prudce zastavila uprostřed říčky a znovu se postavila na zadní. V podstatě ihned poté, co Kate vydala rozkaz Obludě. Málem se hystericky rozesmála. Medvědice odhrnula pysk a vycenila zářivé a velice ostré zuby a cvakla jimi Kateiným směrem. Znělo to, jako když se ostří sekery zakousne do dřeva.
Veškeré myšlenky na smích šly stranou. Kate o krok ustoupila a rychle se ohlédla na břeh za sebou. Nebyl tak vysoký ani strmý jako břeh u výchozu, po kterém slezla dolů, ale pořád byl vyšší než ona, na jeho okraji rostly propletené olše a vrbové mlází a nebylo tam žádné lano, které by jí pomohlo vyšplhat nahoru. Obluda se znovu rozštěkala a Kate opět zakřičela: „NE! ZŮSTAŇ!“, aniž by se otočila, protože by se opravdu jen velmi nerada otáčela k medvědici zády. Ustoupila o další krok a začala mluvit, jak doufala, uklidňujícím monotónním hlasem: „To je v pohodě, holka, v pořádku, stojíš mezi mnou a svými mláďaty, nemůžu se k nim dostat, to je v pořádku, nejsem pro tebe hrozba, uklidni se a já ti půjdu z očí, jenom se uklidni a…“
Medvědice znovu zabručela, s mohutným cáknutím dopadla na všechny čtyři a zase vystřelila za Kate, stříkala přitom vodu na všechny strany.
„Do prdele,“ řekla Kate a okamžitě vynalezla techniku šplhu na příkrý břeh říčky pozpátku, kterou do té doby možná neznala žádná mezinárodní horolezecká organizace, a přehoupla se nahoře přes okraj o zlomek vteřiny dřív, než se k ní dostala medvědice. Ta byla příliš rychlá a nedokázala včas zastavit, takže narazila hlavou do hlíny s takovou silou, až se na ni část břehu zřítila.
Její temperament to nikterak nezmírnilo a Kate se nehodlala zdržovat, aby zjistila, co bude dál. Po čtyřech se prodírala podrostem, větve ji škrábaly do tváře, tahaly ji za vlasy, lámala si nehty a rozdírala klouby do krve, zatímco za sebou slyšela pobouřený řev grizzlyho. Ten zvuk ji výborně motivoval k rychlejšímu pohybu vpřed.
Kate vyrazila z křoví na druhé straně a zhroutila se na zem. Jenomže znepokojená Obluda ji nenechala na pokoji. Strčila čumák pod Katein bok a v podstatě ji otočila jako platýse a očuchala ji od hlavy k patě. Mezitím výhružně vrčela na medvědici. Kate si byla jistá, že po rozzuřeném bručení grizzlyho, řevu vyděšených mláďat a vyzývavém vytí Obludy už její ušní bubínky nikdy nebudou, co bývaly.
„Už je dobře, holka,“ řekla jí Kate, když ji Obluda kontrolovala podruhé. „Jsem v pořádku. Uklidni se. Obludo, sakra, přestaň!“
Obluda zakončila prohlídku ublíženým pohledem. Kate se bez jejího protestu vydrápala na nohy a belhala se ke srubu pro brokovnici. Vrátila se zpátky právě včas, aby slyšela, jak medvědice ze břehu drásá další hromadu hlíny a podle lomozu strhla i část křovin, načež si srovnala vyděšené potomky a odmašírovala s nimi na opačnou stranu. Ještě dobrých patnáct minut byl slyšet její neutuchající otevřený nesouhlas a potom utichl i ten, ale jen proto, že se dostala se svojí rodinou dostatečně daleko od Kateiny usedlosti.

————————

Přečtěte si celou ukázku.

————————

O autorce

Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o „normálních“ dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný Chladný den pro vraždu, který v roce 1993 získal cenu Edgar. Následně vyšly další díly: Devátá oběť, Pod hladinou, Černé zlato, Hra s ohněm, Když krev promluví a Mrazivé tání.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Stabenow, Dana

Mystery Press, 2022