Knihu Cukrový svět od autorky Zuzany Slánské vydalo nakladatelství Bambook.

Kazimírova laboratoř

„Celá Madla,“ kroutila hlavou Candy. „Věčně splašená a všude za sebou nechává průšvihy. Náš Ředitel, ten, co tu tak křičel, to je její táta. Nejspíš se dozvěděl, jak skončila na pásu s čokoládou. Ale pro Madlu má slabost. Jen Madle pohrozí a ona půjde dál vyvádět. Je na ni sám, maminku nemají a ještě k tomu řídí celý Cukrový svět. Musí to být fuška. Ale o Madlu se tu vlastně tak trochu starají všichni.“ „Ale vzala nás na tobogán,“ namítl Tonda, který si to rozhodně pořádně užil. „To zase jo, je s ní vždycky pořádná zábava. Bavilo tě to?“ „Rozhodně!“ naprsil se Tonda. „Jen už mám strašnou žízeň.“ „Tak pojď, zaběhnem do laborky.“ Do laborky? Podivil se Tonda v duchu, ale nahlas nic neřekl. Vlastně všechno tady je podivné a zvláštní. Proč by se tedy nemohli jít napít do laboratoře? I když dobře věděl, že ve školní laboratoři se tohle nesmí! Vyšplhali po žebříku a otvorem proklouzli do Ledové ulice. Znovu Tondu ofoukl studený vzduch. Candy povlávaly modré culíky a Tonda se třásl, než došli na konec ulice. Za rohem měli pocit, jako by zas vešli do jiného ročního období. Sluníčko vesele prodlužovalo teplé paprsky až na zem, všude lítali barevní motýlci, kvetly voňavé květiny. Candy měla vlasy zase normálně růžové. Tondovi to přišlo tak podivné, že se celou dobu usmíval. Přešli náměstí, kde se tyčila velká kašna. Uprostřed ní stála velká hnědá socha. Byl to kuchtík, přesněji řečeno cukrář. Měl vysokou čepici, velké břicho přepásané zástěrou a z klopy mu trčela bílá vrtulka. A hlavně byl celý z čokolády! Tonda otevřel pusu v úžasu, protože nikdy neviděl čokoládovou sochu, která by byla vyšší než jejich domek. Vlastně nikdy neviděl žádnou čokoládovou sochu! Akorát čokoládovou figurku Mikuláše nebo zajíce, které dostal od babičky za koledu. Ale to se nedá za sochu ani považovat! Zatímco si Tonda prohlížel každý detail sochy, Candy se postavila vedle něj. „To je zakladatel Cukrového světa. Don Větrník. Byl to ten nejlepší cukrář. Se říká. Já nevím. To jsem ještě nebyla na světě. Navíc prý dělal ty nejlepší kremrole, vidíš? Drží ji v ruce,“ ukázala Candy na sochu. „Asi jako na památku, aby na to nikdo nezapomněl.“ „Je celý z čokolády?“ „Jasně. Mléčný. Z hořký má udělaný jen oblečení. A z bílý čokolády má vlasy, knír a větrníček v kapse. No a v kašně je myslím taky mléčná,“ řekla a ukázala prstem na trysky u podstavce sochy, z kterých vytékaly tenké proudy rozpuštěné čokolády. „Ale ta je odpadní. Určitě se nedá jíst. Vlastně pít.“ „Taky máme na náměstí kašnu. Ale s vodou a rybičkami,“ prohodil Tonda. „A voda tam je taky špinavá a určitě není pitná. Ale tahle kašna je teda mnohem zajímavější.“ Přišel k ní blíž a podíval se do čokolády pod sochou. Překvapilo ho, že z ní vyskakovaly malé rybky. Byly červené, ale většinu těla měly pokrytou čokoládou. Jedna z nich na Tondu potutelně mrkla. „Splním ti tři přání.“ „Děláš, jak kdybys to uměla, Gertrůdo,“ zpražila ji Candy. Rybka na ni naštvaně vyplázla jazyk, potopila se a odplavala pryč. Tonda se smál. „Gertrůda se snaží být vtipná,“ podotkla Candy. „Ráda si vymýšlí, ale už jí tady na to nikdo neskočí. Prý splním ti tři přání. Nejen že neumí kouzlit, ale ani není zlatá, aby jí to někdo uvěřil. Vůbec jí to nevadí.“ Tonda se nepřiznal, že jí na to skočil, a už si dokonce stihl vymyslet první přání. Chtěl sem vzít Pepíka a Esterku, aby to všechno mohli zažít s ním! Budovu laboratoře poznal Tonda už zdálky. Stála na nízkém kopečku a vypadala jako chemická baňka. Kolem ní se ještě vinulo několik různobarevných skleněných trubiček. Barvy se odrážely ve slunečních paprscích a všude kolem vytvářely pestré světelné efekty. Uvnitř to vypadalo obdobně. Byla tam spousta různých skleněných nádob a trubiček. Všechno tam syčelo, bublalo a měnilo barvu. Tonda si všiml také velké laboratorní váhy s dvěma miskami. Na jedné z nich byla pečlivě srovnaná pyramida kostkového cukru. „Co je tohle?“ ukázal Tonda na několik vedle sebe stojících odměrných válců s kohoutem vespod. „Cukr. Každý je jiný, protože někdy se používá normální bílý, někdy třtinový, někdy březový… Je jich děsná spousta. Ani je všechny neznám. Ale většinou se používá ten bílý, protože je nejlevnější. Ale taky je nejmíň zdravý. No on žádný cukr není zdravý. Já bych celý pytel třeba hned vyměnila za jedno rajče u svýho domečku.“ „Ehm, ehm,“ ozvalo se nad nimi významné zakašlání. Oba otočili hlavu a hleděli do tváře muže se zelenými rozčepýřenými vlasy a brýlemi posazenými nakřivo. Tondovi se zdálo, jako by měl lehce očouzený obličej. Ale nebyl si jistý.

Můžete si stáhnout i kompletní ukázku.

O autorce

Zuzana Slánská je především ilustrátorkou knih. V poslední době se však také vydala na autorskou dráhu. Tím si mohla splnit svůj velký sen – vydat knihu, za kterou by stály její ilustrace i její vlastní příběh.

Zdroj informací: Bambook

Nakladatelství BAMBOOK je součástí nakladatelského domu Grada. Nabídka Grady pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Zuzana Slánská

bambook, 2022