Björn si objednal kosmetický adventní kalendář, ale po obdržení balíčku zjistil, že kalendář nemá označená okýnka. To ho poněkud rozhodilo. Stěžuje si, že bez označených okýnek nebude vědět, jak kalendář otevírat. Zoufale mi píše: „Jak mám vědět, jak ho otevírat správně??“ Navrhuju, aby ho správně otevíral tak, že prostě každý den otevře jedno libovolné okénko, ale Björn chce vrátit peníze, protože bez číslíček na okýnkách si prostě neví rady.

* * *

Ameli si udělala několik objednávek v celkové hodnotě několika tisíc švédských korun. Cena je to závratná. Volá mi a vzteká se, protože jí balíčky ještě nepřišly. „Nejsou zaplacené,“ odvětím lakonicky a považuju problém za vyřešený. To Ameli nechápe. Ona ty produkty šíleně moc potřebuje. Nemohla by je zaplatit, až na ně bude mít? Vysvětlím jí, že balíčky neodešleme, dokud platba nepřijde, pročež Ameli přijde na geniální řešení, které nám na školení opomněli zmínit. „Můžeš je za mě zaplatit ty? Já je vážně moc potřebuju. Alespoň pro jednou, udělej výjimku!“ Protože nesouhlasím, rozhodne se napsat negativní hodnocení. Tak strašnou firmu ještě nezažila!

* * *

Filip mi píše e-mail. Když si nesl skleněný produkt z balíčku, který jsme mu poslali, zakopl o práh, produkt spadl na zem a rozbil se. Jaký bude další postup – jak tohle hodlám vyřešit?

* * *

Håkan mi posílá fotku černé neprůhledné lahvičky se slovy, že je plná jen do poloviny. Ať se sama přesvědčím.

* * *

Ann-Mari v telefonu navrhuje, aby se balíčky neposílaly nákladními automobily, ale vlakem. S tím nemůžu než souhlasit. Pak si ale uvědomí, že železniční koleje prý mají v každé zemi jiné šířky. Jak bych takový problém vyřešila? Ujistím ji, že se zeptám vedení, a to ji uklidní, zbytek hodinového hovoru mi proto vypráví spíš o zubní hygieně a zpívání ve sboru a neopomene zdůraznit, že doufá, že v České republice bude brzo mír.

* * *

Natalie si od zcela jiné firmy než té, ve které pracuju, objednala z Ameriky sportovní oblečení a teď by ráda, abych jí vrátila poplatek, který kvůli této objednávce zaplatila.

* * *

Po osmihodinové směně odcházím do lesa. Nabírám sílu na další pracovní den.

---

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 a nedávno vydala autorka novou knihu Počkej na moře.

Související knihy

Počkej na moře

Opatřilová Veronika

Prostor, 2022

Ostrov žije

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021