Ve večerních hodinách 19. října 2022 proběhla v Praze premiéra česko-italsko-slovenského koprodukčního filmu Il Boemo, který do českých kin vstoupil o den později, ve čtvrtek 20. října. Týž den se v barokních prostorách nově zrekonstruovaného Clam-Gallasova paláce na Mariánském náměstí v Praze simultánně konaly dvě slavnostní akce s filmem neodmyslitelně spojené: vernisáž výstavy Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781) a křest knihy amerického muzikologa Daniela E. Freemana Josef Mysliveček vydané nakladatelstvím Vyšehrad. Tohoto slavnostního aktu se zúčastnily všechny zaangažované osobnosti, a to jak tvůrci filmu či kurátoři výstavy, tak i autor prezentované publikace.

Dříve, než se vnoříme do dění slavnostního podvečera, připomeňme si několik událostí, které té dnešní předcházely a tematicky s ní souzněly. Dne 11. listopadu loňského roku barokní ensemble Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse provedl v pražském Rudolfinu čtyři skladby Josefa Myslivečka. A právě toto hudební těleso, jež do svého repertoáru pravidelně Myslivečkovu hudbu zařazuje a na svých koncertech s ní seznamuje veřejnost, pro film vybrané mistrovy opusy nastudovalo a v dobových kostýmech v příslušných scénách interpretovalo.

O necelých čtrnáct dní později nakladatelství Vyšehrad představilo v Café Langhans v Praze 1 knihu Daniela E. Freemana Il Boemo, pro širokou čtenářskou obec sloužící coby „průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka“. Předmětem hovoru pozvaných hostů však nebyla jen zmíněná publikace, ale také film, k jehož vzniku Freemanův badatelský počin výsostně přispěl. Během podvečera měli přítomní možnost zhlédnout byť krátkou, zato ale strhující ukázku z tehdy ještě neuvedeného snímku.

První veřejná projekce filmu navzdory původnímu záměru nebyla určena českým divákům. Nejprve si životopisný snímek odbyl svoji světovou premiéru v hlavní soutěži mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiano v září tohoto roku, kde se mu dostalo z řad publika velkých ovací. A nebyla to soutěž poslední, jíž se účastnil. Česká filmová a televizní akademie ohlásila, že film Il Boemo přihlásí do soutěže o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Zleva D. E. Freeman, Hana Třeštíková, Vojtěch Dyk, Václav Luks, Jan Macula

Po retrospektivním ohlédnutím se za různorodými akcemi, v nichž rezonovalo jméno génia české klasicistní hudby Josefa Myslivečka, se zaměříme na událost, která jako by na jedné straně uzavírala pouť filmových tvůrců, muzikologů, hudebních interpretů a kurátorů výstavy k znovuvzkříšení Myslivečkovy osobnosti, na straně druhé otevírala veřejnosti bránu, skrze níž mohou vstupovat do hudby českého skladatele, k níž v obdivu vzhlížel sám Wolfgang Amadeus Mozart. V čem tkvěla mimořádnost slavnostního podvečera?

Před shromážděné hosty v přízemních sálech Clam-Gallasova paláce předstoupili ti, kteří se zasloužili o vznik filmu: autor scénáře a režisér Petr Václav, který spolupracoval i na přípravě výstavy, představitel hlavní role Vojtěch Dyk, producent filmu Jan Macula a v neposlední řadě Václav Luks, propagátor Myslivečkovy hudby a umělecký vedoucí Collegia 1704, které na vzniku filmu nemalým dílem participovalo. Dále vystoupili osobnosti mající zásluhy o badatelskou a knižní práci: vzácným hostem byl bezesporu americký muzikolog a autor obsažné monografie Josef Mysliveček Daniel E. Freeman, překladatelka díla Petra Johana Poncarová a odpovědná redaktorka z nakladatelství Vyšehrad, jež monumentální publikaci vydalo, Adéla Tošovská. V neposlední řadě se pak představily ředitelka Muzea města Prahy Zuzana Strnadová a radní Magistrátu hl. města Prahy Hana Třeštíková.

V popředí hovořící režisér Petr Václav

A právě tyto dvě dámy promluvily jako první. Svá slova věnovaly zejména výstavě Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781), „krásně rezonující s nádhernými prostorami Clam-Gallasova paláce“, který byl rekonstruován s „úmyslem vtáhnout návštěvníky do baroka“. K tomu, jakou funkci by v budoucnosti měl barokní palác plnit, se vyjádřil i režisér Petr Václav. Sám se totiž výrazně podílel na koncepci a instalaci výstavy, tudíž měl příležitost prostory budovy bezprostředně procítit.

„Současná expozice je jen krokem k něčemu většímu. Mým snem je vytvořit zde místo, kde by byla stálá výstava Josefa Myslivečka. Ocitnout se v 18. století, uvědomit si dobu, kdy neexistovala elektřina. Výstava je jen zlomkem toho, co jsme mohli během natáčení filmu poznat.“

S entuziasmem se k Václavovu přání přidává také Václav Luks:

„V Praze není palác, který by reprezentoval kulturu 18. století. Halle má Händelův dům a Salzburg Mozartův, tak i Praha by si zasloužila mít dům Myslivečkův.“

V tomto okamžiku se Václav Luks s naléhavostí obrací na všechny přítomné:

„Kdokoliv může cokoliv ovlivnit a pro tuto věc něco udělat, nese za to odpovědnost.“

Pozornost pak Václav Luks upne ke knize. Vzpomíná na dobu, kdy nějakou dobu pobýval u Petra Václava v Římě v roce 2009. Tehdy se v jejich myslích zrodil společný projekt, jehož cílem bylo prostřednictvím filmového obrazu a hudby znovu navrátit osobnost Josefa Myslivečka do popředí kulturního dění. V tom samém roce vyšla ve Spojených státech Freemanova monografie Josef Mysliveček, Il Boemo, „kniha odborná, ale zároveň velmi čtivá, mající kromě informační kvality i hodnotu popularizační“. Luks přiznává, že „idea byla společná, ale Freeman byl první“.

Daniel E. Freeman

Nicméně při slavnostní prezentaci českého vydání svého výjimečného plodu svého badatelského a spisovatelského úsilí vystoupil Daniel E. Freeman jako poslední a setkání uzavřel vřelým vyznáním:

„Jsem šťastný, že jsme se sešli a oživujeme zde dílo Josefa Myslivečka. Nyní se můžu o své badatelské poznatky podělit s českými čtenáři v jejich rodném jazyce. A díky filmu se ještě víc rozšíří Myslivečkova reputace.“

Mimořádná kulturní akce po Freemanových slovech ale nekončí. Po přípitku na film, výstavu a knihu, odkazujících ke jménu génia české hudby 18. století, k Josefu Myslivečkovi, měli přítomní možnost navštívit v prvním patře Clam-Gallasova paláce právě zahájenou výstavu, výstavu, která obrazy, kostýmy, texty zachycujícími životní osudy Myslivečka a áriemi z jeho oper nejen návštěvníka zve, aby se chvíli „podílel“ na skladatelově dramatickém životě, ale vtahuje jej do kontextu života té doby.

Záběr z výstavy Josef Mysliveček, detto Il Boemo

Na závěr parafráze poselství, které během večera vyřkl představitel Josefa Myslivečka Vojtěch Dyk: My Češi máme sklon si nevěřit. Nechceme-li však upadnout do zapomnění, jak se to stalo Josefu Myslivečkovi, měli bychom dělat to, co umíme. Od filmu, výstavy, knihy, hudby, od toho všeho si něco vezměme, aby se naše oči a duše měli čím živit a z čeho se těšit.

Související knihy

Freeman, Daniel E.

Vyšehrad, 2021