Knihu Paulin  příběh si vydala sama autorka Věra Slabá.

Už dávno měla navštívit doktora Browna, kombinace její paličatosti a odporu k lékařským prohlídkám tomu však dosud bránila… Ve sprchách velínu bude prázdno. Ale to by znamenalo znovu se obléknout a přejít dvůr. S tichým zaúpěním vykročila zpět k pokoji…
„Rosewellová, co je vám?“
Vylekaně se obrátila a spatřila za sebou majora Bondyho. Její nestabilita ani sten mu neunikly, dvěma kroky překonal vzdálenost ode dveří svého bytu.
„Majore, dobrý večer, zlobí mě kotník a ve sprchách je úplně plno,“ odpověděla tiše.
Vzápětí si s červení ve tváři uvědomila, jak nelogicky to vyznělo. Dřepnul si a dotknul se jejího nateklého kotníku, nato k ní vyslal nevěřící pohled s příměsí obavy a rozčilení.
„Proč jste si s tím, sakra, nedošla k doktoru Brownovi? Jak dlouho už to trvá?“
„Hm… popravdě…,“ opět jí uniklo syknutí, „nebolí to každý den, ale… Téměř celý měsíc,“ hlesla nakonec tiše. „Ráno… po prvním tréninku zajdu za doktorem…“
„V úvahu nepřichází ani ranní trénink, Rosewellová. Celodenní zdravotní volno. Kdyby tu Philip byl, nařídil by vám ho a já bych s ním jen souhlasil. Potřebujete si pořádně odpočinout,“ vstal opět William.
Zadíval se na dveře umývárny, odkud se stále ozývalo šumění vody bez náznaku, že by jediná dokončila hygienu a uvolnila místo Paule.
„Bude jim to trvat ještě dlouho, co?,“ pronesl zamyšleně.
„Asi jo, vydržely by ve sprše týden,“ zasmála se. „Mám štěstí, že se jedná jen o sprchové kouty, ne o vany. Nedostalo by se na mě ani za hodinu.“
William na Paulu zaraženě pohlédnul.
„Dobrou noc, majore,“ šeptla s rozpaky.
Přitáhla si látku blíž k tělu s odhodláním opět vykročit. Bylo jí před ním náhle nepříjemně pouze v županu a s ručníkem přes rameno.
„Pojďte se mnou,“ odvětil tiše a uchopil ji pevně za paži. „Měla byste si dopřát něco lepšího než sprchu. Dnes výjimečně.“

———————

Přečtěte si další ukázku z románu.

Autorka Věra Slabá o sobě:

„Vymýšlet si příběhy jsem začala jistě od doby, kdy se mi začali líbit kluci. Pochopitelně k tomu přispělo sledování zahraničních televizních seriálů nejen pro mou tehdejší věkovou kategorii, kdy jsem se nechala inspirovat, jak žijí a co cítí jinde… Všude potřebují poznat zamilované mravenčení v břiše a lásku a všude se něco děje. Někdy stačí náhoda, aby dala vzniknout zvratu v životě…
Později jsem zjistila, že když si vymýšlím příběhy před spaním, pomáhají mi rychleji usnout. Druhý den se pak probudím s inspirací z minulého večera a spokojená, že mám co doplnit do knihy, pokud právě vzniká. Pracuji sice jako účetní, ale napsat a dostat do prodeje vlastní knihu byl vždy můj sen, nyní již splněný.
Převážně si vymýšlím epizody odehrávající se v kultuře, jakou ctíme i my, ale zasazené jinam než do naší republiky; zejména kvůli větší anonymitě a rozloze, nechtěla jsem být svázána dodržením popisu určitého místa v Česku. Příběhy mých hrdinů se odvíjejí vždy v současném století a bez prvků sci-fi.
Vše vyjmenované by však nebylo možné bez mojí ambice dotáhnout dílo dokonce, vynést jej do světa řádně zkontrolované a k tomu číst, číst a číst. Cokoli, od článků v časopisech po vážnou literaturu. V dnešní složité době je však podle mého názoru nejlepší sáhnout po knize, u které si člověk odpočine, dojme se, pobaví a pozapomene…
Pocházím z Podblanicka, kde není nouze o čistou přírodu, toulky její krásou a lidi nezkažené touhou po moci. Snad právě proto jsem nenapravitelná romantička a právě během toulek vše začalo. Fantazie mi ukrátila cestu, kdykoli jsem potřebovala. Kdykoli jsem byla sama a kolem jen šuměl les či potok, v dálce traktor na poli či štěkal vesnický pes a nad hlavou zpívali ptáci.
Přeji všem čtenářům příjemné chvíle strávené nad mou knihou a těšení se na každou chvilku, která jim umožní číst…“

Související knihy

Slabá, Věra

Věra Slabá, 2022