Většinou se vyznačují tím, jak jsou upřímní, společenští a příliš hluční. A taky se řehtají na celou hospodu. Zalézá to za nehty a jsem rád, že nejsem Idiot. Vadí mi jejich spontánnost. A já sedím a čumím do zdi. Není moc plno. Dva tři stoly Idiotů a já. A pak ještě v druhým rohu sedí Karel. Musí to být on, poznal jsem ho hned, jak jsem vešel. Celou dobu seděl na opačné straně místnosti. A čumí do zdi. Plná hospoda Idiotů a dva Neidioti a noc umírá zatraceně pomalu. Tiše vyčkávám. Jsem tichej tygr, kterej čeká trpělivě, až nastane čas. Nic zbytečnýho. Žádnej planej tyátr okolo.
Dva tichý tygři napříč hospodou. Zkoumá svůj půllitr a čeká. Je obrovskej. Má přes dva metry a obrovský ramena. Největší má ale ruce. Myslím, že do jeho dlaně bych mohl dát dvě svoje. Obrovskej línej tygr.
Neznám ho, ale hodně jsem o něm četl. Bylo to asi před deseti lety. Sebral se a odjel do Afriky. Pak za tři měsíce jenom s batohem přešel pěšky Saharu napříč. Hodně se o tom psalo. Nikdo jinej to prý nedokázal. Musel mít velkou odvahu. V té době tam nebylo zrovna bezpečno a on prostě šel. Písek, horko, žízeň a nekonečný kilometry. Tehdy mi to připadalo jako naprosto úžasná věc. Tichej tygr se pohnul.
Upil jsem piva. Kdybych byl Idiot a věděl to, co vím, tak bych se zvednul, přešel bych hospodu a řekl něco jako: „Ahoj, Karle, můžu si přisednout?“
A on by řekl: „Jasně!“
A pak bych řekl: „Hodně jsem o tobě četl. Je pravda, žes přešel pěšky Saharu?“
Jenže já nejsem Idiot. Jsem tichej tygr. Sedím a čekám, jestli se něco stane. Tichý tygři umí čekat měsíce, roky. A obvykle se nic nestane. Ale nejsou Idioty.
Taky jsem četl, že na svý cestě si jednou ve skalách našel jeskyni na noc. Pěkně se tam zašil a v chládku se řádně prospal. Ráno ho vzbudilo, jak se někdo hrne dovnitř. Byli to ozbrojenci, kteří se snažili najít úkryt před vojáky. Asi deset pouštních bojovníků s puškama. Když ho uviděli, byli celí zkoprnělí, že tam vůbec někdo je. A on se postavil, jenom ve spodkách, vzal do ruky ešus a zařval: „Táhněte vodsaď, tady chrápu já!“
A vrhnul se na ně. Byli z toho tak vedle, že začali utíkat, a on se za nimi hnal ve spodkách a s ešusem a křičel: „Jděte do prdele s vaší posranou válkou, nikdo mě tady nebude budit! Běžte se mordovat jinam, hajzlové!“
Myslel jsem si, že kecal. Teď když jsem ho viděl na vlastní oči, dal bych ruku do ohně, že to tak bylo.
Myslím, že správnej Idiot by se na to všechno zeptal. I já bych se zeptal. Myslím, že je to úžasnej člověk, a moc by mě to zajímalo. Idiota by to možná nezajímalo, ale zeptal by se taky, aby potom mohl bavit další Idioty, aby řeč nestála, a nebo jenom proto, aby byl spontánní. A nebo nevím proč. A pak by to celý ukončil:
„Karle, stejně myslím, že kecáš!“
Já jsem tichej tygr. Jako Karel. A on má štěstí, že zdejší Idioti neví, co vím já.
Večer pokračuje. Dva tygři ve svých rozích a Idiotům dochází dech – další znak: dojde jim dech v půli. Jdu na záchod a objednávám další. Ještě to vypadá na středně dobrej večer. Potichu pokračuju po své cestě. A hledám další typické znaky Idiotů. Zrovna mě nic nenapadá. Jde to pomalu, poroučím si velkou vodku a obracím ji do sebe.
Tygr se pohnul.
Jdu napříč místností, položím svoje pivo na stůl a říkám: „Ahoj, Karle, můžu si přisednout?“
A on říká: „Jasně!“
A pak říkám: „Hodně jsem o tobě četl. Je to pravda, žes přešel pěšky Saharu?“
„To už je deset let…“
„A fakt to tak bylo s tou jeskyní?“
„Je to už dávno…“
„Pro tygry není dávno.“
„Cože?“
„Nic, Karle, stejně si myslím, že kecáš!“
„Člověk často kecá…“
„Jo, jo.“
Upil jsem piva a podíval se na něho. Jeho obří prsty ojížděli orosenou sklenici a měl nepřítomný pohled. Ještě pořád to vypadalo na středně dobrej večer.

Tom Odpad

Autor pochází z malé kovozemědělské vísky, Hořice u Blanska. Již od útlého dětství byl plachý a ostýchavý až do té míry, že ho sousedé několik let považovali za němého. Ovšem malý Odpad je vyvedl z omylu ujištěním, že je jim po tom hovno. Poté, co se naučil číst, zažil první zklamání, když příběh o chromém mravenečkovi končí příliš dobře. Své zklamání přetavil do prvního literárního pokusu, kde toto vypravování narovnává a mravenec umírá pod koly nákladního vozu Liaz, protože neumí dostatečně rychle přeběhnout silnici. O svoji první práci záhy přichází, když mu ji na pastvě sežere koza. Od tohoto incidentu se nadále raději věnuje méně stravitelné poezii. Oproti vrstevníkům rychleji dospívá, hlavně co se týče ochlupení a sexuálních tužeb. Dalo by se říct, že pubertální období Odpadovi dramaticky formuje myšlenky pro celý další život, stejně jako osrstění, které se nadále hojně rozrůstá. Někteří kamarádi si ho za to dobírají, ale ve skutečnosti mu závidí mužný zjev. Tom to však považuje za malicherné a v přestávkách mezi masturbací lepí papírové modely z ABC. Střední průmyslovou školou prochází za přispění osvícené části učitelského sboru, která se staví proti snahám konzervativních kolegů rebela vystrnadit. Díky rodinné farmě má během studií, polních prací a dojení krav dostatek času formovat hluboké filozofické teze, které zhusta uplatňuje ve své tvorbě. Rozervaný mladý filozof je smýkán hormony od literatury přes hudbu a drama až k výtvarnému umění. Dráhu úspěšného hudebníka mu překazí hospitalizace na kožním oddělení, kde se pomocí zinkového oleje a sýrové vazelíny léčí ze svrabu. Povinná vojenská služba, kterou až na noční pomočování přečkal bez úhony, mu pomohla objevit kouzlo absurdních situací a také mu přinesla poznatek, že delší povídky se více hodí při nedostatku toaletního papíru. Technická profese, které se věnuje celý život, probleskuje do některých jeho děl až s konstruktérskou přesností a detailem. Stejně jako většinou strohý naturalismus. V současnosti autor vydal knihu povídek s názvem Umím s ním i mrskat. Jde o soubor dvaceti čtyř povídek, jejichž hrdina vás vtáhne a provede svými příběhy pitoreskních situací, které vznikají na první pohled na obyčejných pěšinkách běžného žití. Jejich pojítkem je úžasný nenucený a jakoby samozřejmý humor, který sem tam vybafne ze zatáčky, za níž by ho nikdo nečekal. Více o knize a autorovi naleznete na stránce www.tomodpad.cz.

Související knihy

Odpad, Tom

Ears a Wind Records, 2021