Protože první Řezbářství Marka Mináře jsem radostně přivítal v r. 2005 jako skutečně první knihu o řezbářství u nás. Knihu ověřenou letitou praxí autora. Důkladnou znalostí řemesla. Dělali jsme při té příležitosti s Markem rozhovor, mluvili jsme o tom, jak se kdo z nás na dřevo dívá, jaké jsou knihy o dřevě, od koho jsme se učili… Pamatuju, že se mi teoretická část zdála dost obsáhlá a dal bych ji na závěr knihy. Protože každý chce být řezbář teď hned!
Tohle první Řezbářství se vyprodalo a řadu let potom nebylo na trhu.
V r. 2008 vyšla kniha Lidové řezbářství, opět Marek Minář, která se pravidelně dotiskovala.
A teď – ano, teď je tu Řezbářské řemeslo.
Zdůrazňuju, že se jedná o naši, českou knihu, tady odtud. Proč je to důležité? Protože žijeme tady, známe naše tradice, možnosti, víme – nebo alespoň autor ví –, co se dá koupit, za jakou asi cenu a kde. Čím a jak lepit, které tmely nelze kombinovat atd. atp.
S jakou chutí tu knihu otvírám!
V téhle době, kdy fotka už je prý zastaralá a obyčejné video všední, Marek svoje knihy a návody kreslí! Ano, celá kniha je kreslená! Kromě ukázek prací pana (!) řezbáře Mináře v závěru knihy. A tyhle práce jsou vzorem málem nedostižným a leckdo si ani nedovede představit, že někdo dneska umí takové věci udělat. Člověk, ne stroj. Rukama.
Otvírám knihu…
Pokud čekáte něco narychlo spíchnutého à la „jak vyřezat lehce a rychle panáčka“ nebo „jak snadno a lehce uděláte ježka bez klece“, zklamete se.
Být není lehké, lehká jsou jen hovna, napsal básník Vladimír Holan.
Dřeva jsou lehká i těžká, měkká i tvrdá, ale žádné se nevyrábí! Dřevo žilo a rostlo víc let než leckdo z nás, lidí. Rostlo spoustu let a dní, než jsme ho rozřezali, vyrovnali, vysušili, a teď se z něj chystáme něco udělat.
Tahle kniha je promyšlená a názorově jasná publikace o jednom z nejstarších řemesel, které máme a známe.
Projdeme-li si kapitoly, pochopíme, že k tomu řemeslu patří lidé. Různí lidé různých časů a s různým pohledem na věci kolem sebe. Na konci kapitoly o historii řezby dřeva zavírám oči a nechávám si za víčky běžet celou tu nezměřitelně dlouhou dobu… od prvních stromů k prvním lidem, od prvních lidí k ohni! A k prvním nástrojům.
Během druhé kapitoly, o dřevě, mě napadá, kdy se my dřevaři sejdeme na kongresu a konečně se domluvíme, že budeme používat vždycky jen jeden název pro to či ono. Budeme pórům říkat cévy, nebo naopak? Že se pletou tracheje a tracheidy, o tom není sporu a z některých slov či spojení se mi nedělá dobře. Někde se prý i učí slovo „vylišeno“, fuj! (místo „odlišeno“) Jenže – ono se s tím nic moc dělat nedá. Každý se učí někde, z nějakých knih a pak používá ta jména, která prvně slyšel.
Ano, měl bych pár poznámek navíc k názvosloví, k názvům dlát třeba. Myslím, že topolová kůra je pro začínající řezbáře (děti) možná lepší než borová. Někde se mi zdá, že nestačí lakonické vysvětlivky k obrázku. – Přímočará pila s jedním zubem? Jinde by prospělo podrobnější objasnění pojmu: když už je zmíněna transmise, chybí vysvětlení, co to je. Ne všechny hoblíky mají hřeb aj.
Ale není to podstatné.
To hlavní je, že se o řezbářství dovíte nejen co a jak dělat, ale získáte přehled i o tom, co s tou prací souvisí, o historii i kontextu.
Cenný je mj. popis škrabek a škrábání, vyčerpávající charakteristika palic či rukojetí, dobré jsou např. ukázky využití jednotlivých částí, detailů, v celku hotového díla. A někdy i humorné „přípodotky“, co a jak nedělat! Zejména používání dláta k vytahování hřebíků či otvírání plechovky – my, lidé s probodenou dlaní víme, o čem je řeč.
A psal bych dál: Co chcete řezat? Loutku? Hlavu? Koně? Masku? Fajfku? Všechno v knize najdete. I s podrobným postupem. Chcete zkusit mechanický betlém? Intarzii? Záleží jen na vás.
Mimochodem – pokud vás právě v téhle chvíli všechny souvislosti řezbařiny příliš neberou, vždycky můžete listovat nebo přeskakovat. Návraty jsou možné.

Máme tedy na pultech – a někteří už i doma – knihu o krásném, ale i nelehkém řemesle. Jsem zvědavý, pokusí-li se Grada uplatnit tuto knihu i na zahraničním trhu, stálo by to za to.
Když jsem psal knihu Pracujeme se dřevem (1997), nebylo v knihkupectvích o něčem takovém vůbec nic! Docela nic. Ani jedna publikace!
Podívejte se dnes! A až se podíváte, dejte prosím přednost knihám našim, českým…
Ale to už si přihřívám vlastní polívčičku.
Tobě, Marku, přeju, aby se kniha dostala mezi lidi, hlavně k těm, kdo ji hledají, potřebují. Jako jsme ji kdysi (dnes se to zdá dávno) potřebovali my, a neměli.

Související knihy

Minář, Marek

Grada, 2021