Shodou okolností pocházela Vicky z doktorské rodiny a u doktora nikdy nebyla. Všechno se vyřešilo hezky doma, a navíc měla díky neustálé přítomnosti virů a bacilů vcelku dobrou imunitu. Stalo se ale, že se začala cítit podivně a nemohla čekat až na návrat domů, a proto se rozhodla vyzkoušet doktora švédského.
Švédský doktor na ni čekal ve velké budově zdravotního střediska, kde se musela nejprve zapsat a čekat několik dní na první možnost setkat se se švédským doktorem osobně.
Stalo se to takto: Na recepci vysvětlila svůj problém a dostala k vyplnění formulář. Bylo jí trochu trapné svoji obtíž vysvětlovat víceméně na chodbě recepční, ale bez toho, aniž by jí detailně nepopsala svůj problém, by ji nepustila dál. S formulářem u dalšího okýnka vysvětlila znovu svůj problém, tentokrát ani moc nevěděla, komu svůj problém vlastně vysvětluje. Nakonec, za tři dny, ho vysvětlila i švédské doktorce, když se k ní konečně dostala. Ta jí podala ruku, usmála se a na nic se nezeptala. Vicky se posadila. Vicky a švédská doktorka se na sebe chvíli usmívaly, než Vicky znervózněla natolik, že vyklopila úplně všechno včetně historie své rodiny a i to, co nemělo s jejím zdravotním problémem nic společného. Švédská doktorka se i nadále usmívala a pak se Vicky zeptala, co si myslí, že jí je, a jak si myslí, že to vyléčí. To Vicky trochu zarazilo, ale protože byla slušně vychovaná, vysvětlila švédské doktorce důvod, původ i vyléčení své nemoci. Švédská doktorka souhlasila.
Vicky byla trochu zklamaná, protože svoji první návštěvu doktora si představovala jako interakci, ne-li dokonce jako informativní schůzku, na které bude vyšetřená a dozví se o původu své nemoci trochu víc. Místo toho odcházela z místa činu naprosto nedotčená, ale s klidem, jelikož si díky příjemné chvilce se švédskou doktorkou uvědomila, že původ své nemoci zná, dokáže ho sama vyléčit a že jí vlastně vůbec nic není.
Doma si pak zapsala do paměti, že by měla členy své doktorské rodiny o tomto velice poučném setkání informovat. Třeba by tak mohli začít velkou reformu zdravotního systému u nich doma, řídit se pěkně švédským způsobem: více poslouchat, vůbec nic neříkat a nechat pěkně pacienty, ať si diagnózu stanoví sami.

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021