Čtení ke kávě: Jsi tak mladej, jak velký máš plány! (Michal Vaněček)

Jsi tak mladej, jak velký máš plány!

23.8.2022 Michal Vaněček Bez komentáře

Kdy je spisovatel začínající a kdy už zkušený? Souvisí to s mládím a věkem obecně? A kdy je člověk ještě mladý a kdy už ne a závisí to vůbec na věku?

Byl jsem dnes požádán o napsání článku do rubriky Čtení ke kávě. V této rubrice prý dostávají prostor začínající i zkušení spisovatelé. Když jsem si přečetl mail s touto žádostí, přišel jsem právě z jakéhosi soukromého jednání na jistém úřadu. To mne inspirovalo k tomu, že dám jako titulní obrázek jeden za svých vtipů, které mimo běžného psaní tvořím s výtvarníkem Vaškem Rážem. Když to má být čtení ke kávě, uvařím si kávu, řekl jsem si. S horkým šálkem kávy v dlaních jsem se hluboce zamyslel. Než přijde čtení ke kávě, musí mu předcházet psaní u kávy. Místo toho, aby mne káva vybudila k vynikajícímu tvůrčímu činu, upadl jsem do melancholické nálady člověka, který si touží přečíst něco zcela jednoduchého ke kávě. Myšlenky se mi líně převalovaly v hlavě a na nic kloudného jsem nemohl přijít. Jsem začínající, nebo zkušený spisovatel? Přemítal jsem a usrkával kávu. Existuje ještě jiná kategorie píšících? Třeba končící spisovatel? Začínající spisovatel má tu výhodu, že ještě nic kloudného neudělal, a nemůže tedy nic moc pokazit. Zkušený spisovatel už se potýká s obavami, že napíše něco blbýho, a uřízne si ostudu. A co takový končící spisovatel? Co se může očekávat od končícího spisovatele? Buď že napíše něco skvělého, nebo naopak – všichni doufají, že už raději nenapíše nic.
A jak se vlastně liší spisovatel od jakékoliv jiné profese? Každý někdy začíná, je zkušený a někdy končí. A je jedno, jestli je to spisovatel, podnikatel, zedník nebo prodavačka. Když je mladý, tak začíná a má před sebou nepopsaný papír. Pak prochází obdobím zkušenosti – očekává se od něj, že už je zkušený a zkrátka umí. A pak někdy usoudí, že je čas skončit. V tom lepším případě. V tom horším ten nápad dostane jeho okolí. Tak jsem dumal, dokdy je člověk ještě mladý a začínající a kdy už starý a zkušený.
Moje úvahy přerušila plánovaná schůzka s mým známým. Jmenuje se Volodymyr a je profesorem historie v Oděse. Ženu s dětmi již na jaře přesunul do Česka a od té doby za nimi jezdí a mezitím pracuje na univerzitě v Oděse. Snaží se získat práci v Česku, protože budoucnost u nás je přece jen o něco jistější než nejistý vývoj událostí na Ukrajině, ačkoliv by se nejraději vrátili domů. S údivem jsem zjistil, že má mnohem větší nadhled nad událostmi než my, kteří jsme momentálně v zajetí hodnocení světa, rozděleného na černou a bílou, na dobro a zlo. Ale politika k odlehčené kávě asi úplně nepatří. Dostali jsme se i k otázce, jestli to není těžké, začínat úplně znovu, v cizí zemi, v ne úplně nejmladším věku. A Voloďa pronesl pozoruhodnou myšlenku: „Víš, člověk je tak mladý, jak veliké má vize a plány. Skutečný věk, číslo, nic neznamená. Mládí je dáno tím, kolik toho máš ještě před sebou. A je jedno, kolik je ti let.“
Hovořili jsme dlouho, celý večer. Ale tahle myšlenka mi utkvěla v hlavě a vím, že ji už nikdy ničím nevytěsním.
A tak jsem usoudil, že přestože mám na svém kontě již řadu knih pro děti i pro dospělé, musím se asi počítat mezi začínající spisovatele. Beze strachu, že něco pokazím, že se ode mne něco očekává. Že vlastně není od věci mít sny a vize a začínat pořád od nuly. A zůstat mladý. A co vy, co jste teď s ulehčením dočetli článek a dopili kávu? Kolik vám je let?

Michal Vaněček

Autor je tak trochu zvláštní člověk několika profesí. Je už 31 let ředitelem IT společnosti. Vede nadaci, která vydává knihy o pacientech, pro pacienty a podobné knihy, které nejsou komerčně zaměřeny. A kromě toho píše knihy pro děti, mládež i pro dospělé. K jeho nejúspěšnějším knihám patří encyklopedie Velká kniha správného Čecha a román Mlýn. S výtvarníkem Vaškem Rážem tvoří kreslené vtipy. Celou jeho obsáhlou tvorbu můžete najít na jeho webu.