Čtení ke kávě: Lázně (Hana Militká)

Lázně

12.7.2022 Hana Militká Bez komentáře

Lázně jsou moc fajn. Pomáhají lidem, zlepšují zdraví.
A někteří zde navazují kontakty.

„Nelekej se, to jsem jenom já, Péťa,“ zavolala dívka, sotva vstoupila do lázeňského apartmá. „Ráno jsem zahlédla takového fešáka, myslím, že má modré oči. Mihnul se krátce kolem mne a pak někam zmizel…“ Slova jí umrzla na rtech, když vstoupila do společné ložnice. Po chvilce trapného ticha dodala: „Nojo, máte modré oči.“
„Venoušek za nic nemůže, byla to náhoda!“ hájila vztah Anča.
Péťa zalapala po dechu: „Jo on už je to Venoušek!“ A zmizela. Na prahu společného bydlení v lázních ještě zvolala: „Tohle jsi mi dělat neměla!“
Její kamarádka Anča chytla Václava za ruku a vtáhla ho zpátky do postele: „Toho si nevšímej, jen žárlí!“
Ztratila kamarádku, získala manžela. A s ním postupně pět dětí. Samé dcery. Poslední dostala jméno po své mamince a babičce, Anička.
Václav čím dál hlasitěji vykřikoval: „K čemu je mi tolik Andul?“ Rozvedl se. Pokřik trval i v podroušených situacích v hospodách.
„No, pak už jsem o nich neslyšela,“ ukončila stručný příběh Péťa. „Václava asi to lovení ženských dávno přešlo. Ani se nedivím.“
„To se tedy pleteš. Nic ho nepřešlo. Je vidět, žes tu léta nebyla. Loví lázeňské dámy pořád. Jen musel změnit kategorii. Málokterá vydrží celý večer cucat kafíčko. Pokud některé koupí dvě deci vína, je to pro ni výhra.“
„Páni, to teda koukám. Vždyť je mu tolik, co mně. Do důchodu to má za pár.“
„Jo, někoho to celý život nepřejde.“
„Ani nevím, jestli mu člověk má závidět, nebo ho litovat. Alimenty už neplatí, ne? Holky musí mít přes třicet.“
„Máš pravdu, ale ta jeho bývalka ho něčím drží pod krkem. Skoro celou výplatu vyklopí jí. To víš, ona nepůjde makat na stará kolena.“
„Vidíš, a bývala to moje nejlepší kamarádka. Inu, někteří lidi se opravdu mění. Ale mám jednu kamarádku ze základky, je pořád stejná jako tenkrát. Srdíčko na dlani.“
„Jdu zhasnout děvčatům, aby byly na začátek lázeňských procedur čilé. Musí se pořádně vyspat.“
Na pokoji šeptala Marta své kamarádce: „Co myslíš, Ali, loví tady ještě ten don Juan, nevím, jak se doopravdy jmenuje?“
„Myslíš Václava? To si piš!“
„Vážně?“
„Proč tě to zajímá?“
„Chtěla bych ho poznat. Nejlepší by bylo, kdyby mě ulovil,“ chechtala se Marta.
„Prosím tě, je to kmet! Asi důchodce!“
„To je mi fuk.“
„A proč tě vlastně zajímá?“
„Zkoumám lidské povahy.“
„No, hlavně abys za chvilku neměla pět dětí!“ otřásla se Alena.
„Neboj, mám ochranu.“
„Ta nepomáhá. Říká se, že má tak dravé spermie, že prokoušou a zdolají všechno. Ani se neví, kolik dalších dětí mu běhá po světě.“
„Páni, to je teda borec!“
„Spíš bych řekla, že si neumí dát pozor. Jo, každý je strůjcem svého osudu!“
„Vidím, že lázně jsou velmi nebezpečné.“
„To si piš.“ Alena hledala nejlepší polohu na proležené matraci. „Jednou se stalo…“ chtěla ještě vyprávět podrobnosti, ale zaslechla, že kamarádka už pochrupkává.
Jedete do lázní? Určitě vám pomohou! Procedury mají veliký význam. A odpočinek taky.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.