Ptáte se, jak spolu vůně a vzpomínky souvisí? To se dozvíte v román 5 vůní našeho příběhu, který vydalo nakladatelství Metafora a jehož autorkou je Laure Margerandová.

Charlotta Villardová pracuje jako literární koučka. Ještě před několika lety svou práci milovala a byla v ní velmi dobrá. Mnoho spisovatelů se díky jejím radám ocitlo na vrcholu bestsellerového žebříčku. Jenže před pěti lety se vše změnilo. Přišla o svého osmiměsíčního syna. A od té chvíle nedokázala pořádně pracovat a zříkala se všech okamžiků štěstí, protože se domnívala, že na ně nemá právo. Sžírala se trýznivým pocitem vlastního selhání v roli matky. Dokonce se pokusila o sebevraždu, aby zase mohla být se svým maličkým synkem. Po propuštění z nemocnice dostala od kamarádky kytici oblíbených růží. Vždy milovala jejich vůni. Jenže tentokrát nic necítila.

Trvalo jí několik dní, než pochopila, že ztratila čich. A se ztrátou čichu šla ruku v ruce i ztráta chuti. Nezmizel jen jeden smysl, vypařily se oba. Vyzkoušela už všechno. Navštívila mnoho specialistů, ale nikdo žádný problém neobjevil. Charlotta věděla, že její stav má svou příčinu: poslední vůně, kterou cítila, byla vůně syna, když ho tu osudnou noc ukládala ke spánku. Zpočátku nebyla na své trápení sama. Jenže její manžel nakonec nedokázal unést vše, co se kolem nich dělo. Bolest jednoho umocňovala bolest druhého. A tak se jejich cesty rozdělily.

Láska se při tom zemětřesení udusila pod vlastními sutinami. (str. 21)

Existuje jediná věc, jež může Charlottu zachránit. Musí se začít soustředit na svou práci. Má možnost stát se literární koučkou nového projektu. Jeden úspěšný spisovatel, muž s přebujelým egem, se rozhodl završit svou kariéru něčím, co na knižním trhu chybí: voňavou knihou. Každou její část má doprovázet parfémovaná záložka, jejíž vůně bude symbolizovat líčenou emoci. Jak se však má Charlotta na něčem takovém podílet, když její život už pět let nemá žádnou vůni?

Chci literární kvalitu a zároveň smyslový ponor do celého příběhu, aby na něj ten, kdo ho čte, nezapomněl. (str. 81)

Autorka se ve svém románu zabývá bolestivým tématem: ztrátou milovaného člověka a nutností se se vším vyrovnat. Celý příběh postavila na anosmii a ageuzii (ztrátě čichu a chuti). Takové pojetí považuji za originální, samotnou mě nenapadá žádná další beletristická kniha, která by s něčím podobným pracovala. Vůně a pachy přitom hrají v životě lidí mnohem větší roli, než si uvědomují – mají vliv na lidskou psychiku a pojí se s našimi vzpomínkami.

Oslovil mě i autorčin styl psaní. Některé věci je obtížné vyjádřit slovy, což pro popisy vůní bezesporu platí. Autorka však dokázala nevídané: proměnila slova ve vůně a i vy se tak do vyprávění ponoříte všemi smysly.

Každý si vůni spojí se svou vlastní zkušeností. (str. 180)

A nesmím zapomenout ani na hlavní hrdiny, které si (nakonec) také oblíbíte. Jediná dějová linka spojuje osudy tří postav: literární koučky Charlotty, jednoho spisovatele, který svou vlastní vinou přišel o někoho, koho miloval, a známé parfumérky, která dobře ví, že vzpomínky ukryté v parfému mají zázračnou moc. Přesvědčte se o tom i vy a začtěte se do příběhu plného emocí, vůní a vzpomínek.

Související knihy

Pět vůní našeho příběhu
Vzpomínky ukryté v parfému a jejich zázračná moc

Margerand, Laure

Metafora, 2021