Počátkem února 2022 přišlo nakladatelství Beta Dobrovský s reedicí knihy autorské dvojice Stephen King a Peter Straub Talisman (The Talisman, 1984, česky prvně 1996). Překlad pochází z dílny Lindy Bartoškové.

Naposledy jsme si o Stephenu Kingovi povídali na stránkách Klub(u)Knihomolu u příležitosti recenze zvukové podoby románu Později (Later, 2020, česky 2021). O Peteru Straubovi jste ode mne ještě slyšet nemohli, protože s jeho jménem jsem se před měsícem setkal poprvé. Tedy alespoň pokud si vzpomínám správně. Zatímco o prvním jmenovaném vím ledacos a sleduji jeho dráhu již desítky let, o tom druhém jsem se pouze dočetl, že je považován za vysoce ceněného autora stejných žánrů jako Stephen King. Motivován nezlomnou vírou v Kingovo mistrovství a zmíněnou informací o vysokém kreditu pana Strauba jsem tedy odvážně sáhl i po Talismanu. Litoval jsem svého rozhodnutí? Možná trochu ano. Pojďme si prozradit proč.

Talisman je příběhem, který v mnohém může připomínat Kingovu Temnou věž. Prolínání světů, dětský hrdina s velice podobným jménem a bytosti, které byť disponují lehce odlišnými charakteristikami, přesto se objeví v obou sériích (Vlci), vyvolávají výrazný pocit déjà vu. Nicméně s odhlédnutím od zmíněných atributů, tyto knihy si nemohou být vzdálenější. Zatímco Temné věže, jednu jako druhou, jsem četl jedním dechem, v případě Talismanu jsem se utápěl v pocitu minimálně mírného zápalu plic. Ale popořadě.

Příběh Talismanu o sedmi stovkách stran hovoří o dvou (a v náznacích posléze až o bezpočtu) paralelních světech. O tom našem na počátku osmdesátých let (kdy také román vznikal) a o tom fantastickém zvaném Teritoria. Jack Sawyer se s matkou Lily, královnou béčkových filmů, jak ji autoři titulují, ocitá v hotelu Alhambra na pobřeží Atlantiku v New Hampshiru. Postupně se dozvídáme, že Lily stravuje rakovina, že Jackův otec Phil byl zavražděn na pokyn svého zákeřného společníka Morgana Sloata a konečně že Sloat se chce zbavit i těch, kdo mu brání v převzetí celého Sawyer-Sloat impéria. O jakém rozsahu se tu mluví, zjistíme poměrně brzy. Nejde o nic menšího než o vládu nad oběma paralelními světy (aniž je tato formulace blíže specifikována). Dvanáctiletý Jack se seznámí se stařičkým údržbářem nedalekého zábavního parku, aby se od něj dozvěděl jednak o existenci paralelního světa, ale hlavně o tom, že právě Jacky je ten, kdo může (a vlastně musí) získat jakýsi Talisman. Pomocí něj totiž dokáže zachránit život nejenom své matce, ale i její „dvojence“ (paralelní kopii), královně Teritorií. Hoch vyráží na dlouhou cestu napříč Spojenými státy. Pěšky a autostopem. Jeho cílem je Černý hotel v Kalifornii, tedy na západním pobřeží kontinentu. Jak lze předpokládat, cesta na přeskáčku oběma světy nebude vůbec snadná.

Připadá vám to celé jako zajímavé téma? Mně rozhodně ano. Ale… Musím se přiznat, že během prvních pár set stran (ano, čtete tu číslovku správně) jsem mnohokrát přemýšlel, co je špatně. Zatímco do klasického Kinga se člověk začte během prvních pár vět, tentokrát opěvovaný pocit pohlcení ne a ne přijít. Složité větné vazby a komplikované dějové kličky s náznaky často (pro mě) nesrozumitelných myšlenkových konstrukcí nutí k maximálnímu soustředění. Aby posléze (po mnoha desítkách stran) člověk zjistil, že se vlastně nic nového a zásadního nedozvěděl. Někde kolem strany tři sta se situace na chvíli změní a jsme zase v tom klasickém kingovském stylu, kdy kilometry Jackovy cesty ubíhají a stránky odsýpají, aniž by čtenář zabloudil. A pak šup, zase zpátky do původní šroubované rutiny. A prodírat se, prodírat se, prodírat se.

Dlouho jsem přemítal nad tím, kdo může za to, že se s Talismanem necítím komfortně. První myšlenka, která mě napadla: nejsnazší bude svalit vinu na Petera Strauba. Neznám ho, tak to musí být on. Jako druhou možnost jsem si zapsal potenciální neobratnost překladu. Jenže Linda Bartošková patří k osvědčeným překladatelkám, a to zvláště v souvislosti s Kingovým dílem (včetně již zmíněných Temných věží), takže ačkoli jsem na pár drobných prohřešků proti rodnému jazyku narazil, šlo spíš o drobnosti, případně očividné překlepy. Ne, překlad na vině není. Takže otázku, kdo je pachatelem újmy na Talismanu, nechávám otevřenou. Pravdou zcela určitě je, že styl celé knihy rozhodně není jednotný a že na mnoha místech (a ani závěr není ušetřen) se stává zbytečně „uměleckým“. Ke své vlastní škodě.

Přes toto všechno bych si nedovolil nikoho od četby Talismanu zrazovat. Ano, příběh může působit jako zbytečně a nevyváženě rozvleklý. Stejně tak není snadné pochopit, proč vlastně Jack musí putovat tři měsíce po svých, ačkoli v konečném důsledku jde o dražší, nebezpečnější a rozhodně delší proces (ale o čem by to pak celé bylo, že?). Jenže bez ohledu na zmíněné slabiny lze Talisman stejně považovat za vzrušující dobrodružství.

Pokud byste se v Talismanu zhlédli, případně jste-li kromě Stephena Kinga fanoušky i Petera Strauba, pak vězte, že Talisman se v roce 2001 dočkal svého pokračování (opět v režii obou svých původních tvůrců). Nové dobrodružství už dospělého Jacka Sawyera nese název Černý dům (Black House, česky prvně 2003) a proslýchá se, že se ještě letos dočká svého třetího českého vydání.

Související knihy

King, Stephen – Straub, Peter

Pavel Dobrovský – BETA, 2022

King, Stephen - Straub, Peter

Pavel Dobrovský – BETA, 2014