Přečtěte si předchozí část!

Dostal biblické jméno. Po něm se narodili ještě Matouš a Kateřina. Otec Vladimír zbožnostem moc nedal. Zato matka byla v kostele každý týden nejméně jedenkrát. Chodila i ke zpovědi. Její muž navštěvoval boží stánek jen o velkých svátcích. Ke zpovědi nechodil. Tvrdil, že kromě piva nehřeší.
V malém městečku, kde rodina žila, měl dost práce. Jako zkušený elektrikář opravoval všem obyvatelům, včetně městského úřadu, vedle světel všechno elektrické. K jeho zákazníkům patřil i farář, kterého obsluhoval povětšině zdarma.
Jak to často bývá, měl otec ze všech dětí největší radost z nejstaršího syna. Nejen že ponese dál jeho jméno, ale Josef byl nadaný a dobře se učil. Se ženou se dohodli, že ho dají po povinné školní docházce na studia. Jelikož peněz neměli nazbyt, měl jít syn na cenově výhodné katolické gymnázium v klášteře, kde mohl i bydlet. S nabídkou kláštera byli spokojeni a mysleli, že dítě zaopatřili nejlépe, jak mohli. Když Josefa později navštívili, vypadal vyrovnaně a klidně. Na nic si nestěžoval a budil dojem, že je s ním všechno v pořádku. Bohužel to bylo pouze zdání.
Ve skutečnosti Josef trpěl a byl velmi nešťastný. Pravidelně ho v klášteře sexuálně zneužíval zástupce opata – páter Dominik. Kdykoliv se mu zachtělo a popadl ho chtíč, zašel do Josefovy cely a zneužil ho. Ten se o tom styděl mluvit. Mísil se u něho strach z pátera s obdivem mnichova velkého přirození. Oběť se bránila málo, což stupňovalo zuřivost Dominika. Ve vlastním zájmu učil Josefa pohrdat ženami a měl úspěch. Léta běžela a situace se neměnila.
Přes sexuální útrapy vykazoval Josef velmi dobré studijní výsledky a rozhodl se po maturitě dále studovat. Leželo na dlani, že si vybral bohoslovectví. Po orgiích Dominika neměl zájem o druhé pohlaví, takže kněžský celibát u něho nehrál žádnou roli. Uzavřen v klášteře se k ženám nedostal a nebyly pro něho tématem.
Kontakty ke světu pěstoval Josef přes bratra a spolužáka Bohumila, který mu zůstal věrný z povinné školní docházky v rodném městečku. Vyprávěl mu o ženách, protože patřily k jeho koníčkům. Vzbuzoval tím o ně u Josefa mírnou zvědavost, ale dál se nedostal. Pozitivním na jejich diskuzích bylo, že Josef nepodlehl homosexualitě. Milostné návštěvy Dominika trvaly dále, neboť bydleli oba v klášteře a fakulta bohoslovců byla nedaleko. V dané konstelaci byl Josef sotva schopen něco měnit. Také mu scházela síla. Žil jako ve snu ze dne na den v modlitbách a meditacích. Tělo pro něho nebylo tak důležité jako duše.
Pomalu mu však chlípný kněz, nyní již opat, začal lézt na nervy a rodila se nenávist k němu. Když byl Josef vysvěcen na kněze, dostal na starost v blízkém okolí malou farnost. S Dominikem se sporadicky scházel dál, zato sexuální hrátky téměř přestaly. Samostatný Josef odmítal nyní být opatovi po vůli. Úplné přerušení styků si přesto nepřál. Nejen kvůli vlivu Dominika v kléru. Měl na mysli pomstu za všechno to, co u něho vytrpěl.
Čekal dlouho. Z psychologie víme, že pomstychtiví dovedou čekat. Učiněná křivda vězí hluboko v nich. Nedovedou se jí nikdy zcela zbavit a uplynulý čas k realizaci odvety může být enormně dlouhý. Dovedou se dopředu těšit z budoucí nastolené spravedlnosti. U Josefa tomu tak úplně nebylo. Záleželo mu sice jako jiným pomstychtivým na vhodné příležitosti k provedení, ale nebyl proti případnému urychlení pomsty. Byl schopen a ochoten takové příležitosti pomoci aktivním jednáním, což se stalo.
Po sexuálním dovádění s Josefem se Dominik vždy přepečlivě koupal. Snad měl výčitky svědomí proti šestému přikázání „Nesesmilníš“ a chtěl vinu symbolicky smýt. Často se ve vaně elektricky holil. To přivedlo Josefa na nápad usmrtit sexuálního násilníka elektrickým proudem při holení ve vodě. Voda vede elektřinu dobře a od otce věděl, jak to funguje. Úspěch akce navíc zaručovalo opatovo slabé srdce. Muselo ovšem dojít k řádnému leknutí Dominika ve vaně a upuštění holicího strojku do vody. Zbývalo tedy zorganizovat pořádné leknutí.
Josef věděl, že Dominik má panický strach z hadů, myší a pavouků. Vybral si myš. Dala se na faře snadno pořídit. Nebyla podezřelá, jako by byl had. Pavouk se jevil nespolehlivým kvůli jeho malosti. Nemusel být páterem vůbec zpozorován a úlek tím byl značně nejistý.
Klícku na chytání myší Josef měl a myší bylo kolem fary dost. Na kus sýra určitě jednu chytí a v klícce uchová, aby ji pak Dominikovi v koupelně pustil. Hned zítra provede zkoušku. Na návštěvu přijde opat sice až za týden, ale jistota je jistota.
Příští den zkusil Josef myš do drátěné klícky chytit. Podařilo se mu nalákat ji do pasti kusem ementálu. Myš ale zase pustil. Přece se o ni nebude skoro týden starat. Těsně před příchodem návštěvy chytí jinou. A když žádnou nechytí? „Poprava“ se odloží. Nebo smilníka vyděsit jinak? Třeba satirickou básní na magnetovém pásku a její řvavou reprodukcí do koupelny? Jako: „Dominiku, ty smilníku, hodina tvá udeřila. Nevrátíš se do kostela ani do kláštera! Dnes tě trefí odplata, už nebude opata…“
Myšlenku ale brzy zavrhl. Připadala mu poněkud dětinská a byla pro něho technicky náročná. Zabýval se osnováním pomsty stejně až moc. Spal špatně, byl roztěkaný a hlavou se mu honila jediná myšlenka: holicí strojek a myš. Pevně se rozhodl, že při další opatově návštěvě svůj plán uskuteční. Bude to pravá chvíle pro pomstu. Když bude kněz ve vaně, vypustí myš. Dominik upustí strojek a elektřina ve vaně plné vodivé vody promyšlenou vraždu dokoná.
Netrpělivě očekával konec týdne. K jeho nemilému překvapení opat svou návštěvu odložil na neurčito. Josefa to zaskočilo. Jaký byl důvod zrušení návštěvy? Otázka bez odpovědi zneklidňovala. Naděje svitla v dalším týdnu. Dominik stanovil nový termín návštěvy za čtrnáct dní. Blížil se konec srpna. Léto si dalo záležet. Modrá obloha bez mráčku, slunce a dobrá nálada mezi lidmi. S úsměvem zdravili svého faráře Josefa. Ten odpovídal jen kývnutím hlavy, v níž nebyl nyní prostor pro nic jiného než pro pomstu.

… pokračování příště…

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).