Recenze knih: Naprostá šílenost, Anthropoid, Silnice č 9, Břemeno minulosti, Dvanáct falešných stop

Očima šéfredaktorky – letem světem žánrů

11.2.2022 Alena Badinová Bez komentáře

První letošní recenzní souhrn přináší postřehy o knihách i audioknihách různých žánrů. Komiksy přibližují život s psychickým onemocněním i českou historii, tištěný román přináší další pátrání z pera Dominika Dána a v audioknihách se zaposloucháme do dalšího dílu ze série Odložených případů a napínavých povídek Jeffrey Archera.

Manželé Tomáš a Tereza Kopečtí jsou jako autoři podepsáni již pod několika dětskými tituly – Tereza jako autorka textu a Tomáš jako ilustrátor. Ovšem poprvé společně vytvořili komiks, který není pro nejmladší čtenáře, ale cílí spíše na dospívající.

Titul s názvem Naprostá šílenost vyšel koncem října v nakladatelství Pasparta ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka. Hlavní hrdinkou je středoškolačka Anna, která trpí úzkostí – stavy, kdy ani nemůže vyjít z domu na ulici, natož pak dojít do školy. Od lékaře dostane léky, a když se odhodlá jít do školy, náhoda ji svede na cestu s Maxem, vedle něhož najednou dostává sílu… A když ji první den prázdnin Max pozve na výlet v malé dodávce, Anna se odváží jet. Čeká ji cesta plná nástrah, ale současně je to pro ni i cesta ven z bludného kruhu úzkostí.

Velké téma psychických onemocnění, jimiž trpí i děti, autoři zpracovali velice citlivě a zároveň zábavně. Čtenáři, kteří jsou zdraví, nahlédnou díky komiksu do duší nemocných a mají šanci jim porozumět. A ti, kteří mají stejné potíže jako hlavní hrdinka, pocítí, že se o nich ví, že se nemusí za své problémy stydět, a možná někomu i pomohou v rozhodnutí začít s tím něco dělat.

Tereza Kopecká napsala příběh, který je srozumitelný, Tomáš jej citlivě zobrazil a vzniklo dílo, které může směle konkurovat zahraničním románovým komiksům.

————————————————

Komiksy z nakladatelství Argo nejsou v žádném případě zábavná četba pro malé děti. Prostřednictvím obrázků a krátkých textů předávají čtenářům silné lidské osudy. Ať již šlo o knihy Zátopek, Čáslavská či ze zahraničních Boxer a Sen o olympiádě, vždy se jednalo o výpravné romány ve zkratce přístupné dětem, ale především dospělým.

Stejně se dá hovořit i o další části komiksového mapování české historie, tentokrát během druhé světové války, s všeříkajícím názvem Anthropoid aneb Zabili jsme Heydricha, která vyšla v květnu loňského roku. Autorem textové předlohy je Zdeněk Ležák, do obrazů vložených do okének ji převedl ilustrátor Michal Kocián. Právě díky jeho talentu před čtenáři ožili hrdinové dávných dnů, parašutisté z různých výsadků. Mladí muži, kteří na naše území byli vysazeni s různými cíli, ale nalezli smrt v kryptě pravoslavného kostela, vyvstávají před očima čtenáře jako ti, jež splnili poslání a nezradili. Samozřejmě, ne všichni – ale ruku na srdce, kdo z nás by obstál?

V časech, kdy pojem „vlastenec“ dostává úplně jiný význam, je obzvlášť důležité si připomínat naše skutečné hrdiny. I proto nádherně zpracovaný komiks vítám a doporučuji všem. Možná by se měl stát povinnou četbou spojenou s výukou dějin druhé světové války. Rozhodně dobu a její lidi vykreslí lépe než suchá data v učebnici…

————————————————

Dalším pokračováním série Odložených případů švédské krimi reportérky Tiny Frennstedt je titul s názvem Silnice č. 9. Pro Audiotéku ho opět načetla Helena Dvořáková. Ne každému musí její interpretace vyhovovat, ale podle mne se ke svérázné policistce Tess Hjalmarsonnové docela hodí. Obzvlášť, když jsem si na ni už zvykla při poslechu první části s názvem Nezvěstná.

Silnice č. 9 je sice o kousek kratší, ale i tak jde o takřka dvanáct hodin napínavého poslechu. Kriminalistky Tess a Marie řeší starý případ zavražděného klavíristy, protože to vypadá, že má souvislost s aktuální vraždou kontroverzní malířky. Netuší, odkud pochází jedinečná hlína nalezená u obou mrtvol, ale pokud to rychle nezjistí, bude jejich oddělení pro odložené zločiny zrušeno.

Zamotaný děj, svědci, kteří i po letech lžou, a Damoklův meč visící nad existencí oddělení, které chce dávat odpovědi zarmouceným pozůstalým, to vše činí příběh velice napínavým. Navíc sice vidíme do kuchyně „Manželky“ pachatele, ale do poslední chvíle netušíme, KDO jím je. A to ani nemluvím o osobních trampotách obou protagonistek. Výsledkem je opravdu dobře vystavěný román, napěchovaný dějem, který si zaslouží pozornost všech čtenářů žánru krimi.

————————————————

Čtvrtým titulem Dominika Dána vydaným v listopadu loňského roku v českém překladu v nakladatelství Slovart byla kniha Břemeno minulosti. Děj se v ní vrací do roku 1991 a navazuje na titul Ve stínu. Na vyřešení čeká případ nalezené kostry muže.

Po zjištění totožnosti pozůstatků se detektivové musí vrátit do časů, v nichž mocní země ovlivňovali vyšetřování. U některých břemen z minulosti již nazrál čas k jejich odložení, jiným je ještě potřeba věnovat pozornost. Bez hmatatelných důkazů nelze případ uzavřít…

Náhled do dob socialismu působí jako kontrapunkt k šetření současného případu. Vrah univerzitního profesora je odhalen a detektivové oddělení vražd mají zase čas na vzájemné špičkování…

Knihy Dominika Dána jsou jednohubky plné chuti. Nabízí zajímavé akční příběhy klasického střihu, sympatičtí hrdinové, jimž neváháte svěřit svoji bezpečnost, s charaktery, které jen tak něco neohne. A kromě oddechové linky se specifickým humorem přináší i vydatné podněty k přemýšlení. Jediný problém u těchto titulů mám s jazykem překladu (jak jsem se již rozepisovala u recenze knihy Nestydaté neviňátko), ale za to Dominik Dán nemůže…

————————————————

Ač Jefrey Archer (*1940) napsal bezpočet titulů, pro mne byl donedávna zcela neznámý. Nějak se mi na něj povedlo dosud nenatrefit, a pak jsem potkala jen jeho špionážní romány, což zrovna není můj šálek čaje. Nicméně jsem se rozhodla zkusit nějaké jeho povídky. A Dvanáct falešných stop jako audiokniha nakladatele SAGA Egmont v podání Tomáše Jirmana (načetl také Poklad byzantského kupce a Na dosah ruky) se ukázalo jako velmi dobrá volba!

Dvanáct povídek s nejrůznějšími zápletkami, v nichž hraje prim faleš, lež, oklamání, překvapivé odhalení, je k poslechu jako stvořeno. Některé závěry jsou tak šokující, že jsem až zalapala po dechu!

Interpretace je příjemná, ale uvítala bych nějaké výraznější předěly mezi jednotlivými povídkami, nebo aspoň značení kapitol v přehrávači názvem. Většinou totiž není povídka v jedné kapitole (první například zabírá hned 4 audio kapitoly) a ani v play listu není poznat, kdy začne nová povídka. Je to pak trochu nepřehledné a těžko se vrací k znovu přehrání konkrétního titulu. Nicméně mě jedenáct hodin ve společnosti hrdinů Jeffereyho Archera přesvědčilo, že minimálně jeho dalším povídkovým souborům bych měla dát šanci.

Který z žánrů je vám nejbližší – historická biografie, krimi, nebo snad povídky s tajemstvím?
A jakou formu upřednostňujte – komiks, beletrii nebo audio?
Podělte se s námi!

Doporučení:

Share