Přečtěte si přechozí díl!

Jedno bylo jasné. Když se Vicky snažila zeptat své nadřízené, kdy dostane bližší informace o svém prvním tour, nedostala žádnou odpověď. Když se pokoušela zeptat znovu, tentokrát osobně, dostala odpověď, která vlastně neříkala nic.
Bylo to něco na způsob: Nechci říct špatnou odpověď nebo nechci říct pravdu, a proto neřeknu raději nic.
Vicky se s tímhle způsobem setkala pokaždé, když se snažila z nějakého Švéda nebo Švédky dostat jasnou a zcela obyčejnou odpověď, ať už písemně nebo osobně.
Laura se nikdy nedočkala odpovědi, když psala svoje dotazy na jakékoliv švédské úřady. Zeptala se, jestli její pojištění platí i v zahraničí, ale odpověď, která přišla, neobsahovala ano nebo ne, dokonce ani žádné vysvětlení, prostě jen opsaný odstavec z vyhlášky, kterému Laura stejně nerozuměla. A tak to bylo se vším.
Když Laura ještě studovala angličtinu, aby se mohla přihlásit na univerzitu, položila docela nevinný dotaz: V čem bude vlastně spočívat zkouška, kterou zakončovala kurz? Zeptala se dvakrát vychytralým způsobem. Pokaždé dostala stejně vychytralou vyhýbavou odpověď, která ji vytáčela k zbláznění.
Bylo pro Švédy opravdu tak těžké odpovědět jasně na jasně položený dotaz?
Když ho nemohli ignorovat, prostě dotaz zamluvili. Ale důvod, ten zatím Vicky ani Laura nechápaly.
Bylo to frustrující.
Vicky doučovala španělštinu v jednom velkém bílém domě na předměstí Stockholmu. Po vánočních prázdninách se rodině znovu ozvala s dotazem, jestli ještě chtějí, aby za jejich dcerou chodila. Paní domu odepsala, že ano, jen ještě neví kdy.
Vicky se znovu ozvala za dva týdny. Jestli už ví, kdy budou mít čas. Paní domu odepsala, že mají hrozný zájem, jen ještě neví kdy.
Za měsíc Vicky napsala naposledy. Jestli nemáte zájem, prostě to napište, chtěla bych si jen naplánovat rozvrh a všechno naprosto chápu, napsala. Paní domu odepsala, že mají určitě zájem, jen ještě neví kdy. To bylo naposled, co o ní slyšela, protože psát znovu se jí už opravdu nechtělo.
A tak to bylo ostatně se vším. Lauře a Vicky pak nezbylo než nad sklenicí vína uvažovat, jestli se Švédi tak moc bojí konfliktů, nebo vážně neznají odpověď (vůbec na nic).

… pokračování příště…

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021