Čtení ke kávě: Zahrada (Hana Militká)

Zahrada

11.1.2022 Hana Militká

Život je složitý ve své rozmanitosti. Někdy nastanou těžké chvíle. Je však nutné jít dál. Hledat možnosti, jak najít nový smysl života. A pokud se nám naskytne nějaká příležitost, je nutné ji rozpoznat a chopit je jí. Vzpomínat je dobré, ale nedá se žít jen ze vzpomínek.

Na nočním stolku leží mobil. Náhle se rozsvítí a začne zvonit. Chvíli se nic neděje. Na posteli se trochu pohne přikrývka. Mobil vyzvání vytrvale dál.
Pak se ozve: „Sakra! Včera jsem snad nevypnula budíka?“ Zpod peřiny se vyhrabe rozcuchaná žena. Vztekle popadne mobil a chce ho vypnout. Po chvilce si všimne, že jí volá kamarádka.
„Ahoj Heli, co blázníš? Voláš v noci?“
„Čau, Evi, to je milé pozdravení! Říkáš v noci? A dívala ses na hodiny?“
„Ještě ne, vzbudila jsi mě.“
„Tak se na ně mrkni!“
„A jéje!“
„Copak je?“
„Zase stojí. Prodali mi vybité baterky.“
„Kolik je na hodinách?“
„Půl jedenácté v noci.“
„Vážně? Myslím, že baterky jsou v pořádku. Tvé hodiny ukazují správně. Jen není noc, ale den.“
„Tomu nemůžu uvěřit…“
„Jen tomu věř. Pořád si stěžuješ, jak špatně spíš. Dneska sis to vybrala i s úroky. Co máš v plánu?“
„V jakém plánu?“
„Co chceš dneska podnikat?“
„Nic… Musím si pořádně odpočinout. Cítím se unavená.“
„Jasně, jsi pořád zavřená doma, nevytáhneš paty. Tím to je. Nemáš dost vzduchu.“
„Každý den si větrám, co bych neměla dost vzduchu.“
„No, musím se dnes mrknout na chatu. Volal soused, že se tam večer někdo motal. Chci všechno zkontrolovat. Pojeď se mnou.“
„Nezlob se, necítím se na výlety.“
„Evi, neblázni. Zahradu máš ráda. Vždycky jsi říkala, že je krásná po celý rok. Je mi líto, žes tu svou musela prodat, když jsi zůstala sama. Třeba se ti u mne bude taky líbit. Zjara tam pojedeme na pár dní, bude nám spolu veseleji.“
„Já nevím…“
„V klidu se nasnídej, dej si na čas. Za hodinku se u tebe stavím. Jsi pro?“
„Jak myslíš,“ vzdychla a zamračeně souhlasila. „Sakra, na tohle nemám sílu.“ Chvíli seděla. Pak pomalu vstala, vykonala ranní hygienu a nasnídala se. „Zase nějaká komplikace!“ S obavou očekávala Helču.
Za chvíli zvonila kamarádka. Eva se chvíli vzpírala, ale nakonec nátlaku podlehla.
Helča nastartovala svého Forda a vyrazily.
Dojely na chatu. Vystoupily a hned je vítal rozesmátý soused: „Dobrý den, paní Helenko, jak se daří?“
„Dobře, pane Prekérko, a jak vám?“
„Výborně! Vidět dvě takové krásné dámy mi hned zvedlo náladu. Doufám, že máte chatu v pořádku. Nerad dělám planý poplach, ale jeden nikdy neví.“
Helča oba představila.
„Velmi mě těší, paní Evičko. Stavte se na kafíčko, až budete mít chviličku…“
„Rády přijdeme,“ smála se Helča.
Prohlédla celou chatu a zhluboka si oddychla: „Naštěstí je všechno v pořádku. Pojď, projdeme zahradu, jestli se objevilo něco nového.“ Popadla Evu pod paží a kráčely.
Najednou se jí Eva vytrhla a rozběhla se k plotu: „Podívej, rozkvetla forsytie! To je nádhera! Jaro je opravdu tady!“ volala na svou kamarádku.
Helča se nakazila jejím nadšením: „To snad není pravda! Čekala bych rozkvetlý jasmín! Ale forsytie! Konečně zima ztrácí sílu. Letos je to docela brzy.“ Pak nadšeně vyhrkla: „Vidíš, jak jsi ožila! Potřebuješ přírodu. Můžeš sem za mnou přijet kdykoliv. Doma se jen trápíš,“ dodala tiše.
Nabažily se krásných květů a odešly k sousedovi na kafíčko. Ten hýřil výbornou náladou: „Vezměte, paní Helenko, svou kamarádku na návštěvu častěji.“
„Před chvílí jsem jí to nabídla,“ souhlasila majitelka chaty.
Soused se srdečně loučil s oběma ženami. Zdálo se, že podržel ruku paní Evi ve svých dlaních o pár vteřin déle, než je obvyklé.
„Jak se ti na chatě líbilo?“ zeptala se Helča.
„Jo, v přírodě je obrovská síla,“ souhlasila kamarádka. Helča si všimla, že má kámoška červené líce. Pomyslela si: „Buď se tak rychle opálila, nebo…,“ zadívala se na ni.
„Pozor!“ vykřikla Eva.
Na poslední chvíli se vyhnuly osobnímu autu, které vjelo z vedlejší a nedalo jim přednost.
Dál jely mlčky.
Při loučení se Helča zeptala: „Tak co, pojedeš příště se mnou? Víš, že František je pořád v práci, přes týden ho skoro nevidím. Spolu tam jezdíme jen na víkendy.“
„No, uvidíme, jak mi bude. Možná pojedu,“ zamumlala a zmizela za dveřmi.
„Páni! Mám pravdu! Soused se jí líbí!“ vykřikla vítězně. „Bude jim oběma líp. Člověk není zrozený žít o samotě.“
Dobrá nálada jí vydržela celý den.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.