Jenže každá lež má krátké nohy a pravda vždycky vyjde najevo. Záleží jen a jen na těch, kteří byli obelháni, zda dokáží odpustit.

Společenský román s názvem Obyčejné lhářky australské autorky Louise Guyové vydalo v půli října nakladatelství Metafora. Hlavními hrdinkami jsou dvě mladé ženy: Lucie a Emma, které by se za normálních okolností nikdy nesetkaly.

Lucie už tři roky truchlí pro svého manžela Matta, po němž jí zůstal pětiletý syn Noah. Kromě pravidelného přísunu lahví vína z malých vinařství, v nichž Matt zakoupil nějaký podíl, jí po něm nezbylo vůbec nic. Každý peníz obrací v ruce a striktně hlídá výdaje. O pomoc si bojí říct.

Oproti tomu Emma žádné finanční starosti nemá. Má milujícího manžela, jemuž dělá doprovod na důležité schůzky, ale jinak se většinu času nudí. Ovoce nudy bývá často zrádné. Své by o tom mohl vyprávět už král David.

Obě ženy se setkají na místě, kam by normálně ani jedna z nich nepřišla. Má to být trest, ale vznikne z toho mnoho dobrého. Jen kdyby nebylo těch lží okolo…

Moc se mi líbila zápletka i rozuzlení příběhu. Ukazuje, že se nic neděje bez příčiny a že každá, zdánlivě bezvýchodná situace má řešení.

„Jen na sebe nebuď tak přísná. Pleteš se. Můžeme najít omluvu pro všechno, co děláme. Nic neděláme bez příčiny. Jen je třeba zjistit, jaká motivace nás k tomu jednání vedla, a pak si můžeme pomoci.“ (str. 89)

Obě hlavní hrdinky jsou i přes své chyby sympatické a jako čtenářka jsem jim držela palce, aby jejich příběhy měly šťastný konec. Autorka zná své čtenáře (hlavně asi čtenářky) dobře, a tak se žádné nepříjemné překvapení nekonalo.

Co se týče prostředí, ani mi nepřišlo, že se děj odehrává v Austrálii. Stejně tak by se mohl odvíjet v jakémkoli jiném přímořském státě. Protože jediné, co v ději hrálo nějakou roli, bylo pobřeží. Mnohem víc totiž Luise Guyová staví na psychologii jednotlivých postav. A to, co prožívají, může zažívat každá žena kdekoli na světě.

Absence náplně života, bezradnost u výchovy dítěte, touha přehlušit zármutek, pocity ztráty – každá jsme se s něčím podobným setkala. Aspoň já jsem plně chápala Lucii, která se snaží být dokonalou matkou, a až tak úplně jí to nevychází. Ve svém zadušeném žalu vlastně ani nevidí, že její Noah prochází tím stejným a jako dítě se s tím vůbec neumí vyrovnat. Emma i Lucie potřebují náhled zvenčí a právě impulz od osoby, která nepatří do rodiny ani jedné z nich, jim otevře oči a nasměruje k tomu, aby na sobě i svých vztazích zapracovaly. Pravda, i když může bolet, má lepší účinky na vztahy než i dobře míněná lež.

Román plný romantiky, překvapení a hlavně naděje zahřeje u srdce každou ženu, která si občas neví se svým životem rady.

Související knihy

Guyová, Louise

Metafora, 2021