Čtení ke kávě: Závrať (Hana Militká)

Závrať

14.12.2021 Hana Militká Bez komentáře

Někdy se nám zdá, že pro nás život skončil. Naděje umírá v dáli. Není dobře podléhat této nehezké iluzi. Život sám dokáže takovým způsobem překvapit, že to snad ani člověk s největší fantazií nedokáže vymyslet. Proto vždycky doufejme a snažme se zlepšit situaci. Pokud dýcháme a existujeme, vždycky je naděje.

Anežka měla velmi těžké dny.
Vlastně se jednalo o těžké týdny, měsíce.
Uplynul rok od doby, co jí navždy odešel její milovaný člověk, manžel, milenec a spolehlivý přítel v jedné osobě. Svět se pro ni začal uzavírat. Neviděla žádnou perspektivu. Nebylo se na co těšit. Nečekalo ji nic zajímavého ani teď, ani zítra. Vlastně ani za rok. Jen dny plynou v nesmírné šedi. Jásavé barvy se někam vytratily.
Hlavně si uvědomovala, že musí dál fungovat. Musí jíst. Proto potřebuje chodit na nákup.
Po nějakém čase jí zavolala kamarádka, aby šly spolu na procházku. Cestou se staví někde na oběd.
Anežka nabídku uvítala. Konečně nějaké vytržení z šedi všedních dnů.
Kamarádka Lída je také sama. Spoustu let rozvedená, bezdětná. Poslední nejbližší bytost jí odešla před dvěma lety. Taky navždy.
Spolu bylo kamarádkám veseleji. Zvykly si na procházky i občasné obědy v různých restauracích.
A život šel dál. Ne příliš vesele, ale snesitelně. Možná si Anežka začala zvykat.
Jednoho dne potkala známého, kterého znala od vidění. Byl jí vždycky sympatický, ale pokaždé velmi spěchal. Ani ji nenapadlo někam ho zvát. Je příliš zaneprázdněný, určitě odmítne. Náhle si uvědomila, že by se s ním potřebovala poradit. Vyslovila svou otázku.
„Nezlobte se, teď příliš spěchám, tady je má vizitka, zavolejte mi, něco vymyslíme.“
Poděkovala a hleděla za ním trošku zklamaně. Taky mohl chvilku počkat a vyslechnout, o co mi jde. Snad by se svět nezbořil, pomyslela si, když ho viděla, že stojí na zastávce a čeká na tramvaj.
Asi za týden si na něho vzpomněla. Dalo jí chvíli hledání, než objevila jeho vizitku. Trochu váhala, jestli má zavolat, nebo to nechat být.
„Zeptám se někoho jiného,“ říkala si. Pak před sebou uviděla jeho plachý úsměv.
Vytočila číslo.
Nechala to dlouze vyzvánět.
Nikdo hovor nepřijal.
Smutně zavěsila. „Věděla jsem, že nemám volat.“
Cítila se rozladěná. Nic ji ten den nebavilo. Nakonec si pustila oblíbený detektivní seriál a zapomněla na nepřijatý hovor.
Druhý den dopoledne jí zazvonil mobil. „Dobrý den, moc se omlouvám, včera jsem nemohl přijmout vaše volání, měli jsme důležitou poradu. Skutečně to nešlo. Naštěstí se mi zobrazilo vaše číslo. Co pro vás můžu udělat?“
„Dobrý den, tady Anežka. Chtěla bych se s vámi o něčem poradit. Před týdnem jste mi dal vizitku, abych zavolala.“
„Ano, vím. Nejlepší by bylo, kdybych se u vás zastavil. Probereme celou věc v klidu.“
„Dobře, zvu vás na kafe.“
„Výborně, kdy se vám to hodí?“
„Mám hodně volného času. Spíš jde o vás. Myslím si, že jste velmi zaneprázdněný.“
„Váš dojem je správný. Náhodou zítra kolem desáté bych se stavit mohl.“
„To se mi hodí,“ řekla a zavěsila poté, co mu nadiktovala číslo domu a celé jméno.
Cítila se ten den příjemně. Najednou vylítla s hrůzou v očích: „O čem se vlastně s ním chci radit?“
Měla v hlavě prázdno.
Ráno se probudila s dobrou náladou. Bylo jí jasné, co chce s návštěvou probrat.
Za pět minut deset se ozval zvonek u dveří.
„Dobrý den, pojďte dál,“ přivítala ho s úsměvem.
Vyzul se a zavrávoral. Chytil se jejího ramene. Ucítila, jak se vnitřně silně chvěje. Udiveně na něho upřela oči.
Zavedla ho do obýváku. „Posaďte se, udělejte si pohodlí. Kafíčko bude hned,“ chtěla se dotknout přátelsky jeho ramene, ale musela překonat obrovskou sílu, která jí v dotyku bránila. Nakonec se ho dotkla jen letmo, možná to ani necítil. Odběhla.
Za chvilku skutečně nesla dva šálky kávy a mléko v malém džbánku.
„Prosím, sladíte?“ Přisunula blíž cukřenku.
Chvilku popíjeli kávu. Lehce mluvili o počasí.
Za chvíli navrhla: „Mohli bychom si tykat.“ Vstala, otevřela domácí bar a vytáhla načatou láhev Whisky.
„Ballantines jsme měli s manželem rádi. Promiňte, tak na tykání. Mé jméno je Anežka.“
„Těší mě, Karel.“ Vstal a zlehka ji políbil.
Připili si. Hned po přípitku vyskočil. „To byla vlastně pusa na tykání!“ Chytil Anežku, objal a políbil tak vášnivě, že se jí udělalo mdlo. Cítila, jak klesá v kolenou, její ruce ztrácely sílu, bála se, že padne slabostí na zem. Karel ji držel pevně v objetí, něžně položil na gauč a začali se milovat.
Tenkrát při druhém polibku dostala závrať. Možná se příliš rychle pohnul vesmír.
Závrať trvá. Hýčká si ji a nikomu nedá. Život se Anežce otočil o 180 stupňů.
O čem se tenkrát chtěla Anežka poradit? Vůbec netuší.
„Jak nádherné je žít!“

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.