Knihu Zatracená svatozář od autorky Alessandry Torre vydalo nakladatelství Mystery Press.

V kabelce jsem měla obří penis. Podařilo se mi z něho vymačkat trochu vzduchu a různě tu nafukovací věc zprohýbat, a stejně byl pořád vidět. Vláčela jsem ho s sebou už tři dny. Včera jsem potřebovala ze dna kabelky vyštrachat fialovou zákaznickou kartičku ze smoothie baru a abych se k ní dostala, musela jsem ten penis vytáhnout a položit na pult. Chlápek za mnou se uchechtl a prodavačka se zatvářila zděšeně, ale to bylo spíš kvůli dvěma dětem, které se tam znenadání vynořily společně s vyčerpanou maminou v závěsu.

Omluvila jsem se všem zúčastněným stranám a s velkými obtížemi jsem cpala penis ZPÁTKY do kabelky, což mi zabralo tolik času, že mě nakonec ze smoothie baru vykázali úplně. Vím, co si myslíte. Trošku extrémní, že? Jako… že mě VYKÁZALI? Bylo to metr a půl dlouhé nafukovací dildo. Kdybych měla fix, klidně bych z toho mohla udělat hada. Nebo fakt velkou houbu. Vždyť to ani nemělo koule, kruciprase!

S taškou enormních rozměrů jsem zabočila za roh a trošku přidala do kroku, ať mi Declan Moss nezmizí z dohledu. Byl zhruba deset metrů přede mnou. Proužkovaný oblek mu seděl, jako by si ho nechal ušít na zakázku. Nenechal. Viděla jsem, jak si ho před třemi týdny vybírá v obchoďáku.

Můj playlist narušila bolestně vlezlá písnička z devadesátek a mně málem uniklo, že odchází. Vypochodoval ze samoobslužné jídelny a namířil si to ke svojí dodávce rychleji než účastník závodu v nakupování v supermarketu.

Hlavou mi projela ostrá bolest, která se začala ozývat před dvěma hodinami a velmi rychle narůstala. Na okamžik mě paralyzovala. Bojovala jsem s ní a začínala panikařit, ale nakonec se mi podařilo ji přemoct a vyběhla jsem za Declanem. Podívala jsem se na hodinky. Touhle dobou už by normálně byl v kanceláři. Tam jsem se ještě nedostala: moje pokusy proniknout dovnitř neustále mařila hnědovlasá mrcha na recepci, která mě držela z dosahu jako ninja. Declan se přiblížil ke křižovatce na Madison Avenue a já vyšponovala krk doprava a potom doleva, abych zhodnotila situaci.

Zprava se ke křižovatce řítil náklaďák. Bolest mi zapulzovala hlavou a jen s potížemi jsem se soustředila na Declana, který právě sklonil zrak, protože jeho pozornost přivábil mobil. Podíval se doleva, pak zpátky na mobil a pokračoval v chůzi.

Rachotící náklaďák se blížil, burácel po výmolech ve vozovce. Silou vůle jsem Declana nabádala, aby vzhlédl, zastavil se, uvědomil si nebezpečí. Ale on prsty přejížděl po hladké obrazovce a šel dál.

Představila jsem si jeho potrhaný oblek, jeho končetiny škubající se v agónii, rozbité brýle, tělo ROZPLÁCLÉ. Spánky mi proťala další blesková bolest.

Shodila jsem tašku z ramene, zalovila v ní a penis vyskočil, jako když čertík vyletí z krabičky. Velký, naběhlý had pleťové barvy. Popadla jsem ho a zamávala jím ve vzduchu. „HEJ!“ ječela jsem. „MARS ÚTOČÍ!“ Mohla jsem na Declana zavolat jménem, ale snažila jsem se být nenápadná.

Lidé v mojí bezprostřední blízkosti ustoupili a raději si drželi odstup. Jedna holka v legínách a sportovní podprsence zvedla telefon a vyfotila si mě. Přidřepla jsem si, co nejníž mě úzké džíny pustily, a pak jsem se odrazila k obloze a vyhodila penis do vzduchu. Kradmo jsem se ohlédla po Declanovi. Přes rameno se díval mým směrem, ale už se otáčel zpátky. Vrtěl hlavou. Bolest pomalu ustupovala a já si s úlevou oddychla. Nebezpečí zažehnáno, náklaďák bez nehody projel a pod kola se mu žádný krásný architekt nepřimotal.

Přistoupil ke mně chlápek s ohrnutými nohavicemi a v tričku s nápisem STAŇ SE VEGANEM. „Potřebuješ pomoc.“

Odfrkla jsem si a penis se zatím snesl na chodník vedle nás. „Jsem v pohodě.“ Pohledem jsem znovu zapátrala po Declanovi, ale už byl pryč. Na druhé straně silnice ho spolkl obrovský mrakodrap.

Už podruhé jsem mu zachránila život a pořád se mi nedostalo ani špetky vděčnosti. Ale to nevadí.

Sebrala jsem penis ze země a vytáhla mu ventilek. Sledovala jsem, jak se nahý úd s hlasitým zvukovým efektem vyfukuje. Svůj účel splnil.

Povzdechla jsem si, pohlédla k budově a napadlo mě, kde teď Declan asi je.

Ale vlastně to bylo jedno. Věděla jsem, kde ho později najdu.

O autorce

Alessandra Torre je americká spisovatelka, jejíž romány se pravidelně umisťují na horních příčkách žebříčku bestsellerů erotické beletrie. Její prvotina, Nevinnost se zavázanýma očima, která se rozrostla do podoby trilogie, se stala okamžitě čtenářským hitem. V roce 2014 publikovala svůj první erotický thriller Dívka z 6E, který si vysloužil chválu čtenářů i kritiky, jež autorku označuje za „novou E. L. James“. Její romány přitom vzbuzují mnohem větší pozdvižení než svého času Padesát odstínů šedi. Často se střetává s cenzurou internetových prodejců, kteří odmítají její díla nabízet proto, že jsou příliš lechtivá a sexuální či proto, že mají až příliš odvážné obálky. Alessandra na tyto námitky vždy odpovídá, že obálku vyměnit lze, příběh nikoli. Alessandra Torre bydlí na Floridě s manželem a synem, a když zrovna nepíše, ráda sleduje americký fotbal a filmy, jezdí na koni nebo si čte. Mezi její další romány patří např. Černé lži , Hříchy Hollywoodu či Smlouva na lásku.

Zdroj informací: Nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Torre, Alessandra

Mystery Press, 2021