Edice 7lásky z nakladatelství Metafora přináší čtenářům (možná spíše čtenářkám) každý měsíc brožované výtisky dojemných příběhů. Pozor, nezaměňovat s červenou knihovnou, přestože je obvykle i romantika součástí takto označených knih. Například zářijová novinka Moje neuvěřitelné sestry francouzské autorky Adèle Bréau (*1978) kýžené romantiky obsahuje poskrovnu, spíš je v ní jen jako taková třešnička na pořádně vydatném dortu.

Co tedy od knihy očekávat? Vyprávění příběhu jedné obyčejné francouzské rodiny. Tři sestry, již dospělé, se i se svými rodinami na každé léto sjíždí k rodičům do domku v Provenci. Letos poprvé tam však nebude jejich otec, který loni odešel od matky k jiné ženě – po osmačtyřiceti společných letech… Co je tam čeká? Mathilda, Violetta a Louisa se mají rády, ale i tak mají každá svá tajemství, která v podivné atmosféře toho léta začnou jedno po druhém vyplouvat na povrch. Jako by fakt, že otec projevil přání dům prodat, otřásl všemi jistotami, tradicemi a opečovávanými fasádami a donutil je vydat dávná tajemství.

Dostanete příběh o ztrátách, nálezech, objevech starých jistot a základních hodnot rodiny, jako je sounáležitost a vzájemné porozumění. Nelze toho dosáhnout jen tak, je potřeba hodně odpouštět a říkat si i nepříjemné pravdy přímo do očí. Protože mít sestry (děti) je vždycky lepší, než je nemít, protože společně jsme silnější a zvládneme unést víc než jeden opuštěný člověk…

Čtení moc pěkně napsané odpočinkové knihy mi nepatrně narušovaly pouze některé „nepochopitelné“ věty. Nevím, neumím říct, jak zněly v originále, ale v českém překladu bohužel působily šroubovaně a nebo nelogicky:

Ačkoli má radost ze shledání a těší ji povídat si s tím, se kterým jako by se rozešla předevčírem, má sto chutí, aby odjel. (str. 204)

… bez ostychu s kartáčkem v puse se natřeli krémem… (str. 207)

Možná by to stálo za redakční zásah a lehkou úpravu, aby se čtenářům podivem nezvedalo obočí.

Obsah je ale jinak čtivý a závěr je romantický (možná až příliš), takže čtenářky budou určitě spokojené. V některých situacích se možná uvidí – vždyť zklamání z rozchodu, vážnou nemoc, vyrovnání se se smrtí či se ztrátou blízkého řešil občas snad každý z nás. A k tomu specifická atmosféra sluncem zalité Provence, to vše dává uvěřitelné, opravdu povedené odpočinkové čtení.

Nic se nakonec nezměnilo. Myslíme si, že jsme se stali dospělými, ale kromě těla a starostí jsme pořád stejní jako před třiceti léty. (str. 257)

Stačí jen přijít na návštěvu k rodičům…

Související knihy

Moje neuvěřitelné sestry
Letní rodinné setkání v Provenci, láska, slzy a smích pod jednou střechou

Bréau, Adèle

Metafora, 2021