Knihu Učytelskej vydalo nakladatelství Talent Pro ART.

__________________

Čenda je učitel.

Bylo těžké si to přiznat.

Pokaždé v něm při té myšlence trochu škubne, žaludek se mu sevře a obličej zkřiví, jako když ho před dvaceti lety ve školní jídelně nutili jíst žemlovku. Obecně to považuje za urážku na cti.

Proč to dělá?

Když se ho v pěti letech babičky, strejdové, tety a rodinní přátelé na jedné zahradní grilovačce ptali, čím hodlá být, až vyroste, zhluboka se nadechl, rozzářil se nadšeným úsměvem a otevřel ústa nabitá slovy jako kosmonaut!, kovboj!, traktorista!, když vtom se z úst jeho táty do vesmíru nenávratně roznesla věta: „Pude na gympl a pag bude učitelem. Je to fajna robota. Nohy v teple, pěkny plat a duchod jisty, že jo, prcku?“

Jeho otec pocházel z malé vesnice na Osoblažsku a v oblasti výchovy se držel starých zvyků. Čenda od něj nikdy neslyšel pochvalná slova. Možná kdysi v raném dětství, když udělal první bobek na nočníku, nebo když se přestal počůrávat v posteli. Vlastně ne, počkejte, táta mu za ty loužičky vždy huboval a domlouval mu, že už je velký kluk a s čůráním do matrace by měl přestat, což malému Čendovi moc nepomohlo, takže se kvůli obavám z otcovy kritiky počůrával dál. Táta byl vzor, táta byl hrdina, táta byl autorita.

Co jiného mu tedy zbylo? Od pěti let byl jeho život nalajnovaný jako fotbalový stadion.

Snahy o změnu byly, to ano. Přišla puberta. S otcem vedl zuřivou válku. Ten o ní ovšem neměl sebemenší ponětí. Čenda si sám nebyl jistý, jestli to bylo výchovou, nebo se už zkrátka tak slušně narodil, ale vždycky se snažil ukázat v tom dobrém světle.

Jediné projevy hněvu tak schytaly reproduktory počítače a roh zdi v obýváku, když jimi vztekle mrštil, protože měl až moc rozumu na to, aby vrazil pěstí do monitoru. Kvůli dívce, samozřejmě. Jakožto dospívající se s ním rozešla tou nejosobnější možnou cestou, tedy prostřednictvím ICQ konverzace. Otec, který netušil, co ICQ je, natož aby věděl něco o proběhnuvší konverzaci, Čendu seřval a řekl mu, že si to hezky zasádruje. Když si ale vzpomněl, že na manuální práci je kluk naprostý lempl, opravil zeď sám.

***

Babička je pozvala dál, aby se mohli převléknout. Skoro to vypadalo, že hrají soutěž o nejstarší otrhanou bundu nebo nejvygajdanější kalhoty.

Maminka se s kamarádkou převlékla v babiččině šicí místnosti, a chlapec tak měl poprvé možnost spatřit i podprsenku cizí ženy. Jeho fascinace oblými tvary se projevila už tehdy. Kamarádka ho pak štípla do líčka a odešla na dvorek. Máma mu navlékla svetr s bundou. Nakonec mu pevně zavázala boty, řekla, aby se raději nedíval, za každou cenu zůstal stát za ní, a vyvedla ho za ruku ven, kde už všichni stáli v jakémsi „připraveném“ postoji, včetně toho cizího pána, který teď v ruce neměl sekyru, ale nějakou krátkou trubku.

Mistr předával instrukce. Trochu se snažil přehlušit zvuky rádia linoucí se z garáže. Skupina Smokie zrovna válela se svou verzí písně Needles and Pins.

Dědeček se mezitím postavil před vrata od chlíva a čekal na mistrův povel. Když ho dostal, otevřel je, a na dvorek vyběhl Pepa. Dědeček pak vrata zase rychle zavřel. Na dvorku nastala ohromná taškařice, která se Čendovi moc líbila, protože spočívala v tom, že se Pepa vydal na útěk a ostatní ho po celém dvorku honili. Občas se stalo, že někdo na blátě uklouzl, spadl a zaklel. Z rádia je při tom doprovázel Jiří Suchý se svou písní Babetta.

Tatínkovi, jeho kamarádovi a strejdovi Viktorovi se nakonec po pár komických výpadech podařilo Pepu chytit. Místo malého rypáčku tam pochopitelně stál stodvacetikilový macek, takže měli co dělat, aby se jim znovu nevysmekl. Naštěstí jim přišel na pomoc ten cizí pán. Čenda byl zvědavý, co se bude dít dál. Ten pán zakřičel, aby Pepu drželi pořádně, a přiložil mu jeden konec trubky k hlavě. Pak se ozvala tlumená rána a Pepa padl k zemi, kde se ještě chvíli třásl.

Čenda sebou prudce škubl a popadl maminku pevně za stehno. Zatímco v rádiu v tu chvíli Hana Hegerová zpívala o tom, že má vanu plnou fialek, ten cizí pán, kterého maminka nazvala řezníkem, vrazil Pepovi do krku nůž a začal řezat. Otec u něj dřepěl s plechovou nádobou, do níž zachytával krev a Čenda měl podezření, že se jeho tatínek zřejmě podílí na něčem hrůzostrašném, přestože všichni ostatní to považovali za radostnou událost a dělali si legraci z toho, jak sebou čuník stále ještě šije.

——————————-

Knihu Učytelskej můžete vyhrát v naší soutěži do 14. října 2021.

Talent Pro Art je novým nakladatelstvím, které má však už od svého počátku sepsané smlouvy s nejvýznamnějšími distributory. Vydává knihy začínajícím autorům i již zkušeným spisovatelům. Podmínky patří k nejvýhodnějším, které mohou začínající autoři získat, a právě těm nabízí lektoraci jejich textů a korespondenční spolupráci s tvorbou jejich textu. Dále nabízí autorům prodej jejich knih, obrazů, fotografií nebo CD přes komisní prodej. Chystá řadu literárních soutěží a jiných literárních akcí.

Související knihy

Konvička, Jaroslav

Talent Pro ART, 2021