Čtení ke kávě: Ohlédnutí za lázněmi (Hana Militká)

Ohlédnutí za lázněmi

19.10.2021 Hana Militká Bez komentáře

Prý je první dojem ten nejdůležitější a správný. Ano, souhlasím. Po setkání s jedním starším pánem musím dodat: většinou tomu tak je. Ale pozor, občas zdání klame. Na obrázku vidíme nevlídnou mlhu. Ale nemusí být nepřátelská. Celou přírodu zvlhčí. Nám se líp dýchá zvlhčený vzduch, pokud je čistý jako v Krkonoších.
Jako jednu z terapií mi v lázních napsali dýchání zvlhčeného kyslíku. Procházka v mlžném oparu nemusí být škodlivá.

Pobyt v lázních mi moc pomohl. Skvělé procedury mi opět vrátily lepší pohyblivost a dobrou náladu. Hlavně si člověk musí udržet pružnost.
Jednou při obědě jsem poslední sousto málem vyprskla na stůl. Kromě jiných nových pacientů přijel i mladík s dětským obličejem. Na tom není nic překvapivého. Ovšem objem měl jako dva statní mladí muži spojení do jednoho. Tedy byl víc než tlustý. Na oběd se vyfiknul do tepláčků s lampasy. Na tom není nic směšného. Patrně se na sebe nikdy nepodíval do zrcadla zezadu. Guma v teplácích nevydržela napětí v pase. Povolila teplákům, aby se posunuly pod břicho a vzadu udělaly totéž. Míjel náš stůl a já se za ním ohlédla. To jsem neměla dělat. Měl odhalený zadek. Jeho žlábek mezi půlkami se smál na svět. To mě překvapilo, málem jsem vyprskla. Ale zase tak veselý pohled se nenaskytl. Zůstalo jen u zakuckání.
Musím říct, že můj kamarád se trochu obává možného „lázeňského manželství“. Po jeho několika poznámkách na toto téma jsem se začala rozhlížet, jaké osazenstvo se zde vlastně nachází. Čekám na terapeutku, která nás pustí do nového bazénu. Jedná se o krásný velký bazén plný trysek ze dna i ze stěn, s krásně teplými dvěma venkovními vířivkami a jednou vnitřní. Celá delší stěna je prosklená a poskytuje nádhernou vyhlídku do krkonošské přírody.
Jako první tam čeká na vpuštění do bazénu starý muž. Jeho šedé neudržované vlasy se líně plazí po límci bílého erárního županu. Na obuv raději nekoukám, nerada bych se dočkala momentu, kdy by se mohl župan rozevřít.
Udýchaná klesnu do křesla. Nechám mezi námi jedno sedadlo volné, abych nebyla příliš blízko.
„Člověk se nalítá!“ vydechnu.
„Vždyť jste přijela výtahem,“ řekne vyzývavě.
„Ale jdu z jiného domu.“
„Ano? To já mám všechno pod jednou střechou,“ chlubí se. „Ale chodím i na vycházky,“ dodává rychle, asi abych si nemyslela, že je lenoch. Co je mi po tom, dědku plesnivá, pomyslím si bez zájmu.
Pán vykládá dalším příchozím, že má celé rameno čtyři měsíce polepené, prý to má být místo operace. „Vůbec mi to nezabírá,“ stěžuje si. „Vlastně mi tady vůbec nic nezabírá.“
Konečně se dostáváme do bazénu. Nedaleko vidím onoho staříka, poznávám ho podle zalepeného ramene a šedých vlasů.
Chci vidět, jak bude usilovně plavat, říkám si.
Pak mi málem vypadnou oči z důlků. Ten pán míří po schodech z bazénu a kráčí svižně ven. Míří do jedné z venkovních vířivek. Schody do ní opět vyběhne bez podpory zábradlí. Jeho tělo je vypracované, svaly na nohou i na rukou jen hrají. Nebohý pacient, kterému nic nepomáhá. Choulil se v neforemném županu a vypadal jako nemohoucí stařík. Vlastně by mohl konkurovat borcům na přehlídce kulturistů.
Jak se člověk může mýlit v odhadu!
Čas letí. Odjedu z lázní za pár dní. Moje rozpoložení se mění. Ani nevím, co je toho příčinou. Že by jen počasí? Mám radost z terapií, cítím, že se mi líp chodí, snáz zdolávám mírné kopečky i schody. Líp se mi dýchá. Pak mě popadne smutek po někom blízkém. Naštěstí mě nedrží dlouho. Příjemné plavání v bazénu mi přinese úlevu na těle i na duši. Těším se na své přátele, na rodinu. Zanedlouho budu vzpomínat, jak bylo v lázních dobře. Možná ještě někdy pojedu. Začínám se pomalu těšit.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.