Román Civilizace, který vydalo roku 2021 nakladatelství Argo, napsal francouzský spisovatel Laurent Binet. Binet původně působil jako pedagog – vyučoval francouzštinu mimo jiné i na vojenské akademii v Košicích. Do širšího povědomí veřejnosti se zapsal knihou HHhH, která byla oceněná cenou Prix Goncourt za nejlepší románovou prvotinu. O několik let později vyšel jeho další román – sémiologicko-konspirační příběh Sedmá funkce jazyka, za nějž Binet rovněž obdržel několik prestižních ocenění.

Téma alternativní historie je mezi spisovateli poměrně oblíbené – vzpomeňme na tituly jako Muž z Vysokého zámku (recenze zde), Listopád anebo Otčina, které tímto způsobem zpracovávají události minulého století. Binet se rozhodl zvolit si poněkud vzdálenější historické období, konkrétně 16. století. Ve svém příběhu uvažuje, co by se mohlo stát, kdyby nastaly tři poměrně reálně znějící skutečnosti – američtí indiáni by měli koně, setkali by se s evropskými nemocemi a vytvořili si na ně protilátky a ubránili by se conquistadorům.

Výsledkem této úvahy je příběh o vylodění Atahualpy, vládce mocné Incké říše, v Evropě Karla V. Habsburského. Zde se domorodec setkává s hrůznou praxí španělské inkvizice, s vyčerpanou monarchií sužovanou neustálými válkami s Turky a s obyvatelstvem zdevastovaným náboženskými a dynastickými rozepřemi mocných. Vyhladovělý lid, Židé, granadští Mauři a bouřící se němečtí rolníci – ti všichni se stávají potenciálními spojenci inckého panovníka.

Binetova conquista poměrně uvěřitelným způsobem popisuje, jak by k takové shodě okolností mohlo dojít – na počátku všeho stojí vikingská válečnice, která se kolem roku 1000 plaví podél amerických břehů a po setkání s indiány je naučí vyrábět železo a chovat koně. Ačkoli mnozí čtenáři poukazují na to, že události popisované Binetem jsou jen stěží uvěřitelné, lze v lidských dějinách najít množství událostí, které byly přinejmenším stejně podivné.

Binet ve svém příběhu nepopisuje pouze to, co by se za určitých podmínek mohlo stát – zároveň nastavuje raně novověké Evropě nepříjemné zrcadlo. Atahualpovýma očima popisuje setkání s podivnými lidmi, kteří uctívají boha přibitého na kříž, a zdánlivě nesmyslné rozepře evropských panovníků. Vtipně pak vyznívají pasáže, kde autor přepisuje reálné historické události tak, aby se hodily do jeho světa – například Jindřich VIII. neiniciuje vznik anglikánské církve, ale kultu boha Slunce. Znalci historie možná ocení, že autor vložil do děje řadu zrcadlově obrácených motivů z období první fáze kolonizace Ameriky – šíření neznámých nemocí, spory mezi panovníky o vymezení sfér vlivu a podobně se v jeho knize nedějí americkým indiánům, ale Evropanům.

Binetův román je rozdělen na několik částí, v jejichž rámci autor využívá mnoha literárních forem – od kronikářského vyprávění přes styl severské ságy až po deníkové záznamy a dopisy. Většina knihy je líčena z pohledu inckého kronikáře. Tyto použité formy vytváří dojem, že autor zpracovává reálné události, nikoli pouze vlastní fantazii.

Knihu si vychutnají zejména čtenáři, kteří se orientují v událostech raně novověkých dějin. Ti jistě velmi ocení originální odkazy na reálné události a osobnosti. Čtenáři, kteří neznají okolnosti objevení Ameriky, následné kolonizace Jižní Ameriky a evropské dějiny první poloviny 16. století, neobjeví všechny autorovy narážky, nicméně příběh si mohou užít i tak.

Kratší recenzi knihy Listopád jsme vám přinesli v článku Májové „Očima“ plné lásky i vražd.

Související knihy

Binet, Laurent

Argo, 2021